Tenhle ranní zlozvyk může zkazit celý den. Nejspíš ho děláte taky
Otevřete oči, sáhnete po budíku, který máte pravděpodobně na telefonu, a tak ještě z postele zkontrolujete zprávy, Instagram nebo e-maily. Jen na minutku. Jen se podíváte, co se děje. A pak už ho nedáte z ruky.
Telefon má spousta z nás položený přímo u postele. Slouží jako budík, kalendář, předpověď počasí i spojení se světem, takže je docela logické, že po něm ráno sáhneme jako po první věci. Jenže právě to může být chyba. Tedy ne v principu telefon samotný, ale to, čemu věnujeme svou první dávku pozornosti.
Když si po probuzení zkontrolujete čas nebo počasí, máte trochu přehled a víte, co vás čeká. Pokud se ale z praktické kontroly stane automatické scrollování zpráv, sociálních sítí a shortů, najednou sledujete, co řeší úplně cizí lidé, ještě než jste stihli zjistit, jak se dnes máte vy. Ráno nemusí patřit celému světu.
Odstartovat den přívalem informací, požadavků a podnětů, může naši mentální energii velmi rychle nasměrovat k věcem, které jsme si sami nevybrali. Ještě jsme ani nevstali z postele, ale už reagujeme na něčí e-mail, názor, problém nebo dokonale naaranžovanou snídani.
Jedna zpráva a nálada je pryč
Stačí jediný příspěvek, který nás rozhodí. Třeba blbá zpráva, ragebait nějakého influencera, konflikt v komentářích nebo pracovní e-mail, který bychom nejraději viděli až za dvě hodiny, a už začínáme den s pocitem podráždění, závisti, frustrace nebo úzkosti.
Sociální sítě a digitální prostředí jsou navrženy tak, aby naši pozornost přitahovaly a udržovaly. Takzvané FOMO (fear of missing out), tedy strach, že nám něco uteče, je vlastně přirozený. Jsme společenský druh a odjakživa jsme potřebovali vědět, co se děje v naší skupině. Jen dnes máme naši „smečku“ doslova neustále na očích.
Nemusíte si ale pořizovat budík z roku 1987, úplně stačí malý experiment. Zkuste si nastavit pravidlo, že telefon poprvé zkontrolujete až ve chvíli, kdy:
- opustíte ložnici,
- otevřete okno a na chvíli se podíváte ven,
- vyvenčíte psa,
- vypijete si kávu,
- osprchujete se,
- nebo si na pět minut promyslíte, co vás dnes čeká.
Smyslem není aplikovat další life-hack, který musíte dokonale dodržovat, jen vložte mezi probuzení a telefon malou pauzu. Pět nebo deset minut, kdy nemusíte na nic reagovat. Všímejte si, jak se cítíte, co dnes potřebujete a na co se těšíte. I krátká chvíle venku se psem je příjemnějším začátkem dne než okamžitý vstup do světa notifikací.
Telefon není problém
Telefon může být skvělý nástroj, pomáhá nám být v kontaktu s lidmi, odpočinout si, něco se naučit, pobavit se nebo objevit něco nového. Jenže stejný nástroj nám může také ukrást pozornost, narušit spánek nebo pokazit náladu. Zkuste se občas zastavit a zeptat se: „Používám telefon právě teď proto, že ho potřebuji, nebo proto, že jsem si zvykl/a?“
Rozhodující je, jestli používáme telefon podle svých záměrů, nebo jestli telefon určuje, čemu budeme věnovat pozornost. Ráno není jediný moment, kdy se vyplatí digitálního autopilota trochu přibrzdit.
Při společném čase
Když jste s partnerem, dětmi, rodinou nebo přáteli, zkuste telefon na chvíli odložit. Pozornost je jednou z nejcennějších věcí, které druhým lidem můžeme dát.
Před spaním
Večer může být telefon trochu zrádný. Nejen kvůli světlu z displeje, ale také kvůli samotnému obsahu. Když těsně před spaním řešíme práci, sledujeme konflikty na sítích nebo se necháme vtáhnout do nekonečného scrollování, náš mozek rozhodně nedostává signál, že přichází chvíle klidu.
U jídla
Zkuste jíst občas bez telefonu. Když při jídle zároveň sledujeme videa nebo projíždíme sociální sítě, věnujeme samotnému jídlu méně pozornosti. Hůře pak vnímáme jeho chuť i signály, kterými nám tělo říká, že už má dost.
Najděte svůj digitální kompas
Neexistuje jedno univerzální pravidlo, které bude fungovat všem. Pro někoho je ranní kontrola e-mailů součástí práce. Pro jiného je telefon po probuzení spouštěčem hodinového scrollování. Někdo používá Instagram k udržování kontaktu s přáteli, jiný po jeho návštěvě pravidelně odchází s pocitem, že jeho vlastní život není dost dobrý. Proto může být užitečnější než další seznam zákazů pozorovat sám/sama sebe.
Několik dní si zkuste zapisovat (klidně do poznámek v telefonu):
- Co jsem na telefonu dělal/a?
- Proč jsem ho otevřel/a?
- Jak dlouho jsem tam zůstal/a?
- Jak jsem se cítil/a předtím a potom?
Nemusíte nic hodnotit, jen pozorujte. Možná zjistíte, že deset minut s kamarádkou přes zprávy vám zlepší náladu, zatímco deset minut bezcílného scrollování vás spolehlivě rozhodí. Stejně tak vás večerní videa můžou uklidnit, nebo naopak zjistíte, že kvůli nim chodíte spát o hodinu později. Nejde ani tak o to, kolik času na telefonu trávíte, ale co vám ten čas dává. Nakonec můžete těch pár minut věnovat sobě.
