Odpočívat nemusíte až po smrti. Židovský Šabat je lékem na moderní posedlost výkonem
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Proč Židé dodržují Šabat a co se během jednoho dne v týdnu vlastně nesmí dělat?
Jak souvisí tisíce let stará tradice s dnešní neustálou dostupností?
A proč bychom se měli naučit odpočívat, aniž bychom z toho dělali další položku na seznamu úkolů?
Kolikrát už jste v neděli večer tiše oplakávali víkend, během kterého jste chtěli konečně vypnout? Místo odpočinku jste přitom lítali jako hadr na holi, uklízeli, zvládli vyprat tři pračky, vyřídit několik pracovních restů a k tomu stihli akci, kam se vám sice nechtělo, ale báli jste se „promarnit“ volno. Nutně byste potřeboval ještě jeden víkend...
Moderní svět má paradoxní vztah k odpočinku. Na jednu stranu o něm neustále čteme a mluvíme, na druhou ho považujeme za něco, co si musí každý zasloužit. Nejdřív je potřeba všechno dodělat, odpovědět na zprávy, splnit povinnosti a ideálně ještě trochu zapracovat na seberozvoji. Teprve potom si můžeme dovolit chvíli nic nedělat. Jenže seznam úkolů se jako na potvoru nikdy nezmenší.
Židovská tradice přitom už tisíce let nabízí poměrně radikální alternativu. Říká jí Šabat a její základní myšlenka je naprosto jednoduchá. Jeden den v týdnu přestanete pracovat. Ne proto, abyste měli v pondělí více energie, nebyli tolik ve stresu nebo podávali lepší pracovní výkony. Prostě proto, že život nemá být jen nekonečným střídáním práce a regenerace. Pokud vám připadá zvláštní, že někdo kvůli odpočinku odmítne dokonce i zmáčknout tlačítko výtahu, přesně pro vás je tenhle článek.
Od stvoření světa k pravidelnému dni volna
Šabat (hebrejsky שבת, doslova přerušení či ustání) je sedmý den židovského týdne. Začíná v pátek před západem slunce a končí v sobotu po setmění, přibližně po 25 hodinách. Nejde přitom pouze o náboženskou povinnost nebo zákaz práce. Šabat je jedním ze základních pilířů judaismu a zároveň důležitou součástí židovské kulturní identity.
Jeho kořeny najdeme už v biblickém příběhu o stvoření světa. Podle knihy Genesis Bůh během šesti dnů vytvořil svět a sedmého dne odpočíval. Sedmý den následně požehnal a posvětil a my bychom proto měli tento rytmus napodobovat. V knize Deuteronomium je pak smysl Šabatu spojený s vysvobozením Izraelitů z egyptského otroctví. Odpočinek tak sám o sobě připomíná, že svoboda patří k základním lidským hodnotám a nikdo nemá být otrokem práce.
Tato dvě vysvětlení se vzájemně doplňují. Jedno říká, že svět není třeba neustále vytvářet a přetvářet, druhé, že člověk není stroj, který musí být pořád k dispozici. Jak upozorňuje religionista Lutz Doering, Šabat se v průběhu židovských dějin vyvinul nejen v den odpočinku, ale také radosti a společného studia. Jde tedy i o jiný způsob trávení času než v běžném dni.
Šabat jako vědomý přechod
Představa, že Židé během Šabatu jednoduše odloží pracovní povinnosti a vyrazí na procházku, je poněkud zjednodušená. Velmi tradiční dodržování Šabatu má poměrně propracovaný systém pravidel, který se týká celé řady každodenních činností.
Přípravy začínají už v pátek. V domácnosti se uklízí, připravuje jídlo a prostírá slavnostní stůl a před západem slunce se zapalují šabatové svíčky, které symbolicky ohlašují příchod svátečního dne. Následuje požehnání nad vínem, zvané kiduš, a slavnostní večeře, při níž nechybí tradiční pletený chléb chala, který vzhledem připomíná vánočku.
Během soboty se rodiny scházejí u dalších jídel, lidé navštěvují synagogu, studují náboženské texty, tráví čas s blízkými nebo odpočívají. Šabat končí obřadem havdala, jehož název znamená oddělení. Pomocí vína, vonných koření a zapálené svíce se symbolicky odděluje posvátný čas od běžných dnů. Právě tato symbolika může být zajímavá i pro člověka, který judaismus nevyznává. Šabat můžeme vnímat jako vědomý přechod mezi dvěma různými režimy života.
Co všechno se během Šabatu nesmí?
Tradiční židovské právo rozlišuje 39 kategorií zakázané činnosti, označovaných jako melachot. Jejich původ souvisí s činnostmi potřebnými při stavbě biblického svatostánku, takzvaného Miškánu. Nejde přitom pouze o fyzicky namáhavou práci. Mezi zakázané činnosti patří například vaření, psaní, šití, zapalování ohně nebo některé způsoby přenášení předmětů.
V tradičním pojetí proto během Šabatu nelze jen tak zapnout světlo, používat telefon, řídit automobil nebo nakupovat. U elektrických zařízení existují specifická náboženskoprávní vysvětlení a pravidla, která se liší podle konkrétní činnosti a výkladu. A ano, v některých komunitách se proto používají takzvané šabatové výtahy, které automaticky zastavují v jednotlivých patrech, aby člověk nemusel stisknout tlačítko. Ne, není to vtip.
Důležité je ovšem rozlišovat mezi různými židovskými komunitami. Ortodoxní, konzervativní a reformní judaismus přistupují k některým pravidlům odlišně a ani mezi jednotlivými rodinami nemusí vypadat Šabat stejně. Smyslem těchto zákazů není jen nějaký náboženský předpis, co je třeba odškrtnout a pochválit se za svou snahu. Vytváří totiž prostor, ve kterém se na chvíli vzdáme možnosti zasahovat do okolního světa, něco vyrábět, měnit, zařizovat a ovládat.
Odpočinek není odměna
Zvykli jsme si brát odpočinek jen jako palivo pro další výkon. Spíme, abychom byli produktivnější, sportujeme kvůli energii a na dovolenou jezdíme proto, abychom se pak mohli znovu naplno opřít do práce. Nakonec i z volného času se stal další projekt. Místo obyčejného odpoledne bez povinností hlídáme aplikace na meditaci a každý končíček musíme dělat co nejlépe a ideálně ho ještě monetizovat na sociálních sítích.
Šabat nabízí pohled, že odpočinek má hodnotu sám o sobě, nemusí k ničemu vést, nikomu ho nemusíme obhajovat a už vůbec si ho nemusíme zasloužit. Právě na to odkazuje biblický motiv osvobození z egyptského otroctví. Svobodný člověk je ten, kdo umí práci odmítnout. V době, kdy nám pracovní e-maily chodí i na dovolené a šéfovi odepisujeme ještě před snídaní, to není vůbec samozřejmé.
Pokud budeme práci odkládat až na chvíli, kdy máme všechno hotovo, skutečně si neodpočineme nikdy. Vždycky se totiž najde něco dalšího, co by se ještě dalo udělat.
Jak si udělat Šabat?
Nemusíte si pořizovat šabatový výtah, ani konvertovat k judaismu. Šabat je konkrétní náboženská tradice, nikoliv univerzální návod na pracovní detox, přesto se z něj dá převzít několik myšlenek, které by nám mohly docela dobře posloužit.
Nedělejte z odpočinku další pracovní úkol. Nemusíte mít naplánovanou dokonalou relaxační rutinu, během které zvládnete pleťovou masku, jógu, meditaci, četbu a přípravu zdravého jídla na další týden. Někdy je odpočinek opravdu jen odpočinek.
Vyhraďte si čas, kdy nejste dostupní. Zkuste si jeden den v týdnu nastavit hranici, kdy pracovní komunikaci jednoduše neřešíte. Svět se nezboří.
Připravte si prostor pro nicnedělání. Šabat začíná už pátečními přípravami. Podobně si můžete předem vyřídit nejnutnější povinnosti, nakoupit a uklidit, abyste nemuseli celý víkend přemýšlet, co ještě musíte stihnout.
Vraťte se k obyčejným rituálům. Společná večeře, dlouhá snídaně, procházka nebo návštěva přátel. Nedělejte z každého setkání speciální zážitek s nějakým jiným cílem, než se prostě vidět.
Přestaňte měřit hodnotu svého dne podle produktivity. Nic jste v sobotu nedokončili, nikam se neposunuli a nezlepšili se v žádné dovednosti? Jednak to neznamená, že jste ji promarnili, jednak to nevypovídá nic o vašem charakteru.
Zní to asi banálně, protože každý přece ví, že bychom měli odpočívat, být s blízkými a občas vypnout telefon. Jenže něco vědět a skutečně podle toho žít jsou dvě různé věci. Síla šabatu je v tom, že z odpočinku nedělá volbu, kterou můžeme odkládat na jindy. Dává mu pevné místo v kalendáři, společenskou váhu a jasnou podobu. Nečeká, až budeme mít hotovo a přichází každý týden bez ohledu na to, kolik práce ještě zbývá. Právě tohle si z něj můžeme vzít, abychom pochopili, že náš život nestojí jen na výkonu.
