Kdo je pick me girl? Pět typických znaků ženy, která pro mužské uznání potopí ostatní
„Pick me girl“ tvrdí, že si rozumí jen s muži a ženský svět je pro ni jen povrchní bahno plné zbytečného dramatu. Tak jednoduché to ale nebývá. Co se za tímto stylem chování může skrývat a proč je nebezpečný?
Co znamená „pick me girl“?
Samotný anglický výraz „pick me girl“ (lapačka mužské přízně) popisuje ženu, která se cíleně a často velmi hlasitě distancuje od všeho, co společnost tradičně vnímá jako ženské. Což může mít několik velmi typických projevů:
- Zakládá si na tom, že je „jiná než ostatní holky“: Cíleně se vymezuje vůči ženským tématům, péči o vzhled či vztahovým rozborům a své vrstevnice staví do pozice povrchních naivek.
- Odmítá přehnanou péči i emoce: Ráda zdůrazňuje, že se například téměř nelíčí, neřeší oblečení a nepotřebuje žádnou pozornost, čímž dává najevo svou údajnou racionalitu a nadhled.
- Neustále vyžaduje uznání, hlavně od mužů: Její sebezapření a odstup od žen slouží jako magnet na pochvalu a potvrzení vlastní hodnoty z mužské strany.
- Chce být vnímaná jako parťák do nepohody: Touží po nálepce „holky do deště“, která bez problémů zapadne do mužské party, nezkazí žádnou legraci a nedělá „drahoty“.
- Shazuje vlastní úspěchy: Má tendenci zlehčovat to, v čem je dobrá, nebo tlumit vlastní inteligenci, aby v mužské skupině nepůsobila příliš dominantně.
Žena s tímto vnitřním nastavením věří, že pokud se vymezí vůči stereotypním představám o ženách, získá u mužů výsadní postavení.
Mít jakékoliv zájmy bez ohledu na genderové škatulky je zcela v pořádku, ženy nemusejí mít rády romantické filmy a jejich feed na Instagramu nemusí být plný make-up tutoriálů. Naopak může být plný sportu nebo videí o renovaci motorek.
Háček je v tom, že „pick me girl“ své záliby nevnímá jen jako osobní preferenci, ale jako zbraň. Svoje specifické koníčky dává velmi hlasitě na odiv výhradně proto, aby před muži vypadala jako uvolněná, méně náročná a jednoduše lepší než ostatní ženy v jejím okolí.
Jak se chová „pick me girl“ k ženám?
„Pick me girl“ zpravidla nemá potřebu na ostatní ženy křičet ani je hrubě urážet. Místo toho volí pasivně agresivní poznámky zahalené do zdánlivého humoru nebo hrané naivity. Kdykoliv se v kolektivu začne řešit péče o pleť, zdravé jídlo nebo vztahové trápení, přispěchá s komentářem typu: „Vy toho naděláte! Já si obličej myju obyčejným mýdlem a k večeři si dám bůček.“
Snaží se tím vyslat jasný signál, že ona je ta rozumná, nenáročná, racionální osoba, se kterou nejsou žádné malicherné starosti. Ostatní ženy se přitom snaží nenápadně vmanipulovat do role přecitlivělých, hysterických nebo dramatických bytostí.
Za vším hledejte nejistotu
Takové chování dokáže dokonce i v semknuté skupině přátel vytvořit nepříjemné napětí. Zpravidla ale neplatí, že se žena ráno probudí a jen tak si řekne, že odteď začne rýpat do všech žen okolo sebe. Takhle jednoduché to nebývá. Fenomén „pick me girl“ má totiž co do činění s takzvanou zvnitřněnou misogynií.
Společnost po dlouhá staletí stavěla ženy do pozice, kdy musely o přízeň a bezpečí tvrdě bojovat. Z toho vznikl mýtus, že ženská přátelství jsou ze své podstaty plná falše, zrady a závisti. Pokud žena tomuto narativu uvěří, začne ženský svět podvědomě vnímat jako nebezpečné pole.
Stylizovat se do role „jednoho z kluků“ a veřejně se zřeknout ženského světa je pro ni v podstatě obrannou strategií. Věří, že když přijme mužský pohled na svět, získá nedotknutelnost, respekt a vytoužený pocit bezpečí.
Hlasitá touha po mužském uznání tak často bývá spíš skrytým voláním o pomoc. Člověk, který má zdravé sebevědomí a zná svou hodnotu, nemá potřebu stavět své sebepojetí na tom, že někoho vedle sebe poníží.
