Máte doma spratečka? Akorát že vůbec. Jak „zlobí“ úplně normální předškolák

Vy se z toho hroutit nemusíte.

Vy se z toho hroutit nemusíte. • Zdroj: iStock

Anna Nováková
Rodičovství
Diskuze (0)

Předškolák je zvláštní tvor, který už umí spoustu věcí (takže snadno podlehneme představě, že už máme doma minidospěláka), jenže jeho schopnosti brzdit impulzy, regulovat emoce nebo si něco zapamatovat jsou ještě pořádně neohrabané.

Než si příště budete říkat, že jste fatálně pokazili výchovu, sepsali jsme pro vás osm věcí, které mohou (obzvláště opakovaně) vypadat jako zlobení nebo naschvály, ale jsou prostě normální součástí vývoje.

1. Odmlouvá

Nechce boty, bundu ani banán, po kterém se jindy může utlouct. Předškolák právě objevuje úžasnou věc, že má vlastní vůli a nebojí se ji použít. Neustále. U pětiletých dětí je odmlouvání úplně normální a zdravý způsob, jak si zkouší samostatnost a zároveň testují, co se stane.

Kdy by to mělo zmizet?
Na to neexistuje přesná věková hranice. Potřeba samostatnosti už zkrátka nezmizí, ale schopnost regulovat ji podle společenských pravidel se vylepšuje během školní docházky a dospívání.

2. Vybouchne kvůli prkotině

Na rohlík se sýrem a šunkou najednou nechce šunku. Pokud jste ji tam dali, přichází výbuch. Kde vy vidíte snadné řešení (šunku prostě nechat na talíři), vidí dítě konec světa. Předškoláci už dokážou o emocích obstojně mluvit, ale spolehlivě je neovládají. Když jsou unavení, hladoví, přetížení nebo zklamaní, jejich schopnost tyhle reakce brzdit jde rapidně dolů.

Kdy by to mělo být lepší?
Emoční regulace se výrazně rozvíjí během předškolního a mladšího školního věku, ale pokračuje i později. Ani desetileté dítě není pořád v pohodě, další důležitá etapa rozvoje sebeovládání přichází v průběhu dospívání. Samozřejmě, můžeme chápat, že jsou děti naštvané a současně trvat na tom, že se kvůli tomu nekope do dveří.

3. Chvíli neposedí, když ho to nebaví

Po třech minutách hry nebo kreslení už naříká, že ho to nebaví? Ale když objeví šneka na chodníku, nemá problém na něj zírat 20 minut. Dětská pozornost není malá verze dospělácké pozornosti. Schopnost soustředit se a filtrovat rušivé podněty patří mezi takzvané exekutivní funkce, které se vyvíjejí skutečně dlouhé roky.

Kdy to bude lepší?
U pětiletého dítěte můžeme očekávat, že se zvládne věnovat nějaké aktivitě (mimo tablety a obrazovky) zhruba 5 až 10 minut, neznamená to ale, že to zvládne naprosto kdykoli. Schopnost delšího a cíleného soustředění se dál výrazně rozvíjí ve školním věku a během dospívání.

4. Nechce půjčit hračku

Vůbec ho nezajímá, že ji chce kamarád, i když si s ní zrovna nehraje. Měl ji přece první! Představa, že čtyřleté dítě automaticky pochopí potřeby druhého člověka, potlačí vlastní přání a velkoryse mu podá oblíbený bagr, je, slušně řečeno, velmi optimistická.

Sdílení, střídání a umění podívat se na situaci očima někoho jiného se děti prostě ještě učí. Schopnost dodržovat pravidla a střídat se při hrách je přímo samostatný vývojový milník v 5 letech. Právě společné hry s ostatními dětmi jsou nejlepší k tomu, aby si naše děti osvojily sdílení a učily se přátelství.

Kdy by to mělo být lepší?
Základy střídání a sdílení se objevují už v předškolním věku, ale skutečně spolehlivá schopnost brát v úvahu potřeby druhých se rozvíjí až během mladšího školního věku. Váš čtyřleťák tedy není nutně sobec.

5. Lže i o zjevných blbostech

Dětská lež rodiče často vyděsí mnohem víc než jiné zlobení. Najednou máme pocit, že vychováváme budoucího podvodníka. Jak nám může tvrdit, že nevyjedl šuplík se sladkostmi, když je zjevně celý upatlaný? Jenže schopnost lhát souvisí mimo jiné s rozvojem jazyka, představivosti, schopnostmi pochopit, co ví druhý člověk, a také s kontrolou vlastního chování. No a důvodem ke lži může být někdy také úplně obyčejný strach z trestu.

Kdy by to mělo zmizet?
Neexistuje věk, od kdy už nám dítě nebude lhát, vlastně je to spíš naopak. Nejspíš to nikdy nezmizí. Schopnost záměrně klamat se objevuje v předškolním věku a s věkem se ještě zdokonaluje. Nad samotnou lží nemusíte ale panikařit, dobré je dítě naučit, že pravda je pro něj bezpečnější než lež, a že má smysl se přiznat.

6. Ztrácí a zapomíná věci. Pořád

Člověk aby neustále hledal nebo kupoval láhev, rukavice, levou botu nebo plyšáka, bez kterého se nedá přežít noc. Organizace, plánování, pracovní paměť a schopnost hlídat několik věcí najednou patří mezi exekutivní funkce. Ty se nevyvinou přes noc.

Kdy by to mělo dítě umět?
Ani tohle nemá přesný věkový rámec. Výrazné zlepšování organizace a samostatnosti přichází během školního věku a pokračuje v adolescenci. Plánování, soustředění, sebeovládání a flexibilita dozrávají hluboko do dospívání. I my občas hledáme telefon, zatímco ho držíme v ruce.

7. Doma je příšerný, ve školce andílek

Paní učitelka si ho nemůže vynachválit, ale doma se dítě hádá, řve a odmítá se vykoupat. Protože doma je doma. Dítě se v různých prostředích chová různě. Ve školce se přizpůsobuje pravidlům, skupině a autoritě. Doma může být unavené, přestimulované a zároveň natolik v bezpečí, že pustí ven emoce, které celý den drželo pod kontrolou.

Kdy se to zlepší?
Schopnost přizpůsobit chování situaci se s věkem zlepšuje, ale rozdíl mezi dítkem tam „venku“ a „doma“ nikdy nezmizí úplně. Upřímně, máme to tak i my dospělí.

8. Jednou to zvládne, pak to najednou neumí

Včera se obléklo bez pomoci, dnes si neumí navléct tričko. Včera uklidilo pokojíček, dnes se hroutí, když po něm chcete, aby odneslo ponožky do koše. Naštěstí to neznamená, že máte doma manipulátora, vývoj jde zkrátka nahoru a dolů. Když je dítě unavené, hladové, nemocné nebo zahlcené, může fungovat podstatně hůř než obvykle. I když už něco zvládá, ještě to neznamená, že to dá perfektně za všech okolností a bez pomoci.

Kdy by to mělo být stabilnější?
Samostatnost se postupně zvyšuje během celého předškolního a školního věku. Ale i u starších dětí a dospívajících se výkon mění podle únavy, stresu a situace. Pokud váš předškolák jeden den zvládne všechno sám a druhý den potřebuje pomoct se zavazováním bot, nemusí to znamenat, že jste se vrátili o dva roky zpátky.

Předškolák už umí překvapivě mnoho. Dokáže vyprávět příběh, dodržovat jednoduchá pravidla, pomáhat doma, hrát si s ostatními dětmi a na chvíli se soustředit. Zároveň ale jeho mozek stále intenzivně trénuje pozornost, sebeovládání, plánování, flexibilitu a regulaci emocí. Až příště ztratí čepici a málem se z toho zhroutí, vy se z toho hroutit nemusíte. Je to totiž úplně normální reakce úplně normálního předškoláka.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů