Všechno, nebo víc? Starověká indická filozofie Aparigraha je odpovědí na konzumerismus i FOMO

Starověká indická filozofie učí, že nemusíme vlastnit všechno, po čem zatoužíme.

Starověká indická filozofie učí, že nemusíme vlastnit všechno, po čem zatoužíme. • Zdroj: iStock

Anna Nováková
Seberozvoj
Diskuze (0)

Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?

Preferujte nás
  • Máte plnou skříň, přeplněný telefon a stejně pocit, že vám něco chybí?
  • Starověká indická filozofie učí, že nemusíme vlastnit všechno, po čem zatoužíme, ani být všude, kde se něco děje.
  • Nabízí osvobozující cestu z konzumerismu a FOMO.

Naše babičky měly jedny sváteční šaty a vystačily s nimi dvacet let. My máme doma tři druhy kuchyňských robotů, deset rozdělaných krémů a v online košíku dalších sedm naprosto „nezbytných“ věcí, které nás konečně udělají spokojenými. Přesto máme neustále pocit, že nejsme kompletní, že všichni ostatní právě teď jedí fotogeničtější snídaně, běhají rychlejší půlmaratony, rekonstruují stylovější chalupy a žijí tak nějak lépe.

Pokud se v tom poznáváte, vězte, že vám ve skutečnosti nic neutíká (teda kromě peněz a pozornosti, kterou krmíte internetové algoritmy). Žijeme v éře vykonstruovaných potřeb, kdy věříme, že jídlo nebo střecha nad hlavou jsou naprosté maličkosti a reklamy se nás neustále snaží přesvědčit, že naše stávající úspěchy jsou pěkně trapné. Že bez nového kabátu, chytřejších hodinek nebo dalšího seberozvojového kurzu zůstaneme pozadu.

Právě do tohohle hluku vstupuje Aparigraha, což je starověký indický princip, jehož podstata je až provokativně jednoduchá. Nechtít víc, než je nutné. Neulpívat na věcech ani na představě, že klid přijde s dalším doručeným balíkem.

Mít věci, nebo být jejich otrokem?

Slovo aparigraha se ze sanskrtu nejčastěji překládá jako neulpívání, nehrabivost nebo nepřivlastňování. V indických duchovních tradicích nejde o žádnou okrajovou poznámku pod čarou, ale o zásadní etický základ. V džinismu patří mezi pět velkých slibů, kterými se řídí mniši a mnišky a v civilnější verzi i běžní lidé, po kterých rozhodně nikdo nechce, aby rozdali majetek a odešli meditovat do jeskyně.

Stejný princip najdeme i v Pataňdžaliho Jóga sútrách jako jednu z pěti takzvaných jam, tedy základních pravidel, bez kterých se jóga smrskne jen na protahování v legínách. Aparigraha ale nemá nic společného s estetickým minimalismem ze sociálních sítí, který diktuje, že ke štěstí stačí kapsulový šatník o třiceti kusech a jedna designová váza na prázdném stole. Míří mnohem hlouběji, protože neřeší jen to, kolik krabic máte ve sklepě, ale kolik místa ty věci zabírají ve vaší hlavě.

Můžete mít byt narvaný knihami a suvenýry, a přesto být vnitřně svobodní. A naopak můžete vlastnit jen batoh a notebook, ale každou volnou minutu sjíždět cizí profily a užírat se tím, co všechno ještě nemáte. Jádro pudla totiž není v samotných věcech, ale v naší nekonečné posedlosti je lovit, oprašovat a porovnávat se sousedy.

FOMO ze zelenější trávy

Aparigraha se dobře trefuje do jedné z nejotravnějších diagnóz digitální doby, úzkosti z FOMO, což je nepříjemný pocit, že zatímco vy sedíte doma, ostatní sbírají lepší zážitky a jejich víkendy mají po všech stránkách vyšší hodnotu než ty vaše. Sociální sítě tenhle pocit umějí přiživovat s chirurgickou přesností. Neukazují nám totiž realitu cizích životů, ale pečlivě vyretušovanou výlohu, do které neustále moc rádi zíráme a porovnáváme ji se svým neupraveným každodenním nudným skladištěm.

Že nejde jen o nevinný pocit, potvrdil i výzkum publikovaný v roce 2024 v časopise New Media & Society, který sledoval přes 1 300 lidí. Ukázal, že FOMO jde ruku v ruce s nenaplněnými psychologickými potřebami a nižší životní spokojeností. Kdo by to byl řekl, že nekonečné šmírování zelenější trávy za plotem, v nás tiše a vytrvale živí dojem, že nejsme dost dobří?

Právě na FOMO funguje Aparigraha jako docela spolehlivý protijed. Laskavě nám připomíná, že nemusíme mít všechno, co vidíme na displeji. Nemusíme přijmout každé pozvání a naskočit na každý virální trend ani si kupovat kompletní výbavu na kváskové pečení, akvarel nebo paddleboard, které po dvou víkendech skončí na dně skříně. Pravděpodobě nám nic z toho nechybí, jen jsme moc dlouho koukali do cizí zahrady.

Proč nás další nákup nespasí

Že honba za věcmi funguje jako dost nespolehlivý zdroj štěstí, potvrzují i tvrdá data. Rozsáhlá metaanalýza z roku 2024 v časopise Journal of Consumer Behaviourdala dohromady výsledky 55 výzkumných zpráv a 72 studií s více než 44 tisíci účastníky. Čím víc lidé stavěli svůj život na materialismu, tím hůř na tom byli ve vztazích a častěji se cítili osamělí.

Už dřívější experimenty v časopise Psychological Science přitom předvedly, jak málo stačí k tomu, aby se v nás tenhle mechanismus spustil. Pouhé vystavení reklamám a spotřebitelským podnětům dokáže probudit materialistické uvažování a nenápadně nabourat naši psychickou pohodu.

Pro všechny, kdo si občas ordinují „nákupní terapii“ na špatnou náladu, je to trochu studená sprcha. Nový kávovar nebo parfém vám samozřejmě udělají radost a zpříjemní den, nedokážou ale zalepit pocit vnitřní nedostatečnosti, který vás k nákupu vůbec přivedl. Aparigrahu proto můžeme brát jako malou brzdu či pozvánka k tomu, abychom se upřimně zamysleli, zda se jen nesnažíme marně do košíku naklikat lepší pocit ze sebe sama.

Jak si Aparigrahu vyzkoušet, aniž byste museli všechno rozdat?

Nemusíte si rozstřihnout kreditku, zkuste raději několik drobných změn:

  1. Nechte nákup chvíli uležet. Když vás něco zaujme, nedávejte to hned do košíku a počkejte si den nebo dva. Pokud danou věc opravdu potřebujete, pravděpodobně na ni nezapomenete. Pokud šlo jen o krátký záchvěv touhy, možná vás přejde.

  2. Ptejte se, komu se vlastně snažíte vyrovnat. Chcete nový telefon, protože ten váš dosloužil, nebo protože ho má skoro každý? Chcete jet na konkrétní dovolenou, nebo jen nechcete zůstat doma, zatímco ostatní sdílejí fotky z letiště?

  3. Zkuste digitální dietu. Nemusíte mazat všechny sociální sítě a odříznout se od civilizace, stačí přestat sledovat účty, po jejichž návštěvě máte pocit, že váš život stojí za starou bačkoru.

  4. Udělejte si inventuru toho, co už máte. Připomeňte si, kolik věcí vám už dobře slouží. Nejspíš zjistíte, že nepotřebujete další péřovku, protože už máte jednu dobrou v zadu ve skříni.

  5. Naučte se něco odmítnout. Ne každá nabídka je příležitost, kterou musíte využít. Ne každý trend stojí za vyzkoušení a ne každá pozvánka znamená, že byste měli být někde jinde. Na odpočinek a volný večer, při kterém nemusíte nic dohánět, máte plné právo.

Aparigraha po nás nechce, abychom se vzdali radosti, hezkých věcí nebo vlastních ambicí, jen nám s nadhledem připomíná, že mezi „líbí se mi to“ a „potřebuju to“ je docela velký rozdíl. Že si něco můžeme pořídit, ještě neznamená, že to musíme hned mít doma.

Možná totiž vůbec nepotřebujeme další věc, která nám slibuje, že s ní už budeme konečně spokojení. Stačí trochu méně sledovat, co všechno mají ostatní, a o to víc si všímat vlastního života. Největší luxus dneška už dávno nespočívá v tom vlastnit toho co nejvíce, ale nemít pocit, že nám pořád něco chybí.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů