Má vaše dítě pozornost jako zlatá rybka? Zkuste 5 malých změn
Máte pocit, že přimět dítě, aby se soustředilo na jednu jedinou věc, je dnes skoro nadlidský výkon? Nejspíš se vám to jen nezdá.
Dětství vypadá jinak než před pár desítkami let. Pokud je vám více než 30, asi si ještě pamatujete dlouhé dny venku, kdy jste s kamarády nebo sourozenci pobíhali po venku, stavěli bunkry, hráli deskové hry, nebo se prostě jen příšerně nudili. Nikdo vám každých pár minut nenabízel nový podnět nebo nové video.
Dnes je toho kolem dětí zkrátka víc. Obrazovky, notifikace, videa, hry, kroužky, úkoly, neustálé přepínání mezi jednou a druhou činností. Technologie za to samozřejmě nemohou úplně samy a rozhodně není potřeba dětem zabavit tablet a odstěhovat se na samotu u lesa. Rychlé střídání podnětů se ale pro děti může stát normou a potom je pro ně těžší vydržet u něčeho pomalejšího, co vyžaduje trochu trpělivosti.
Děti se navíc učí pozornosti od dospělých. Takže pokud při rozhovoru kontrolujeme telefon, během vaření odpovídáme na zprávy a u toho ještě jedním okem sledujeme serál, není divu, že děti vnímají multitasking jako základní způsob života. Pak ho po nich chceme najednou vypnout ve chvíli, kdy mají dvacet minut číst?
Dokonalost nepotřebujete
Důležitý je také pravidelný pohyb a děti ho potřebují nejen proto, aby „vybily energii“, jak praví odvěká rodičovská moudrost. Pravidelný pohyb souvisí také s fungováním pozornosti a dalších kognitivních funkcí. Pokud dítě stráví velkou část dne sezením ve škole, v autě a před obrazovkou, není nijak překvapivé, že jeho tělo večer nejásá pro dalším poklidném sezení u domácích úkolů.
Pokud má vaše dítě problémy se soustředěním, je dobré se zaměřit také na pravidelný spánkový režim. Nedostatek spánku může negativně ovlivňovat náladu, schopnost regulovat vlastní chování a zejména také pozornost. Pomoci může pravidelný čas usínání a vstávání i klidnější večerní režim. Jestliže si nejste jistí, zda má vaše dítě dostatek spánku, sestavili jsme pro vás jednoduchý přehled: V kolik mají chodit spát děti a teenageři?
Dokonalé prostředí bez rušivých vlivů dětem nejspíš vytvořit nedokážeme a možná ani nemusíme. Můžeme jim nicméně pomoct rozvíjet schopnost svou pozornost trénovat a nenechat se každým novým podnětem okamžitě rozptýlit. Začít se dá úplně obyčejnými věcmi.
1. Mluvte o tom, co má dítě udělat
Když dítěti říkáme, co nemá dělat, musí si nejdřív představit nežádoucí chování a teprve potom pochopit, jaké chování po něm vlastně chceme. Jasný a konkrétní pokyn proto bývá jednodušší. Místo „Neběhej!“ můžete říct „Choď pomalu“. Místo „Nesahej na to“ třeba „Ruce necháme u sebe“ a místo „Přestaň křičet“ jednoduše „Mluv tišeji“.
Neznamená to, že slovo „ne“ musíme z rodinného slovníku vymazat. To by ostatně při výchově dvouletého dítěte mohlo vést k poměrně zajímavým výsledkům. Jde spíš o to, aby dítě pokud možno slyšelo nejen hranici, ale také jasnou informaci, co má vlastně udělat. Taková komunikace může být zároveň laskavá i důsledná, stačí se vyjádřit srozumitelně.
2. Vyměňte otázky za jasné signály
„Můžeš si obout boty?“ zní jako otázka, pokud jste ji položili dítěti, které se právě rozběhlo opačným směrem, pravděpodobně jste se záhy dozvěděli, že odpověď zní „ne“. Pokud ve skutečnosti nejde o volbu, je užitečnější říct jednoduše: „Je čas obout si boty.“ Stejně tak místo „Co kdybychom uklidili hračky?“ můžete říct: „Teď je čas uklidit hračky.“
Děti se snáze orientují, když vědí, co se bude dít a co se od nich očekává. Otázky si proto nechte hlavně pro chvíle, kdy dítě skutečně vybírá: „Chceš si vzít tenisky, nebo sandály?“ Otázka zkrátka nabízí volbu, pokyn oznamuje, co je potřeba udělat. Když tyto dvě věci důsledně rozlišíte, můžete si ušetřit překvapivé množství vyjednávání.
3. Nejdřív navazujte kontakt, potom dávejte pokyn
Když je dítě zabrané do hry, fascinovaně sleduje něco za oknem nebo jednoduše nevnímá, opakovat stejnou větu stále hlasitěji nemusí být nejefektivnější strategie. Zkuste nejdřív získat jeho pozornost, tedy přijít blíž, navázat oční kontakt, oslovit ho jménem nebo se ho jemně dotknout na rameni či vzít za ruku, pokud je mu takový kontakt příjemný. Teprve potom řekněte, co potřebujete. Jemný dotek může některým dětem pomoci přepnout pozornost od toho, co právě dělají, k člověku, který na ně mluví.
4. Zapojte pohyb a rovnováhu
Soustředění nemusí vždycky znamenat sedět nehybně u stolu. Některé pohybové aktivity vyžadují, aby dítě věnovalo pozornost tomu, co právě dělá. Rovnovážná cvičení jsou toho dobrým příkladem.
Chůze po čáře, balancování na obrubníku, jednoduché překážkové dráhy nebo hra na „provazochodce“ vyžadují koordinaci, kontrolu pohybu a průběžné vyhodnocování toho, co tělo právě dělá. Dítě se tak vlastně soustředí, aniž by o tom vědělo.
5. Začněte u sebe
Děti samozřejmě nejsou malé emoční kopírky, které automaticky přebírají každou naši náladu. Citlivě ale vnímají, jak s nimi mluvíme, jak reagujeme ve stresu a kolik pozornosti sami věnujeme tomu, co právě děláme. Možná nejméně příjemná skutečnost tedy je, že pozornost dítěte začíná u dospělého. Když jsme neustále rozptýlení, odbíháme od jednoho úkolu k druhému a během rozhovoru s nimi se nesoustředíme, těžko můžeme očekávat, že ony to zvládnou lépe než my.
Nemusíte být zenový mistr, ostatně rodič, který se nikdy nerozčílí, existuje asi jen v reklamách na jogurty. Mnohem realističtější je ukazovat dětem, že pozornost a klid jsou dovednosti, ke kterým se můžeme znovu vracet. Dobrý způsob, jak dítěti pomoct soustředit se, je jednoduše na chvíli odložit vlastní telefon, přestat dělat tři věci najednou a být opravdu tam, kde právě jsme. Pro dítě je to ostatně docela silná lekce, která mu ukazuje, že ne každý nový podnět si zaslouží naši okamžitou pozornost.
