Téměř každá pátá žena s depresí má ve skutečnosti jinou diagnózu. Lékaři ji přehlížejí celé roky
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Téměř každá pátá žena, která vyhledá odbornou pomoc kvůli depresím nebo úzkostem, má ve skutečnosti i poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
- U dospělých žen se ADHD neprojevuje typickým neklidem jako u chlapců, ale spíše vnitřním napětím, přecitlivělostí a problémy se soustředěním.
- Psychiatrická studie ukazuje, že kvůli překrývajícím se příznakům zůstává tato porucha léta skrytá.
Mnoho dospělých žen roky dochází na terapie a užívá léky na úzkosti či deprese, aniž by tušilo, že za jejich potížemi stojí ještě jiná, hlubší příčina. Podle studie publikované v odborném časopise The International Journal of Psychiatry in Medicine splňuje kritéria pro poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) téměř dvacet procent žen, které vyhledají psychiatrickou pomoc kvůli poruchám nálady. Alarmující přitom je, že bezmála polovina z nich o své diagnóze do té doby vůbec nevěděla.
Proč ADHD u žen často přehlédneme
ADHD si veřejnost i řada odborníků historicky spojovala především s neposednými chlapci. V ordinacích tak na deset diagnostikovaných mužů připadala zhruba jen jedna žena. Širší populační průzkumy ale naznačují, že skutečný rozdíl mezi pohlavími je mnohem menší. Zatímco viditelná hyperaktivita během dospívání často ustupuje, problémy se soustředěním přetrvávají až do dospělosti.
U žen navíc tato neurovývojová porucha nabývá mnohem nenápadnější podoby. Projevuje se spíše vnitřním napětím, zvýšenou citlivostí, roztržitostí a pocitem zahlcení, což se na první pohled téměř neliší od příznaků deprese nebo generalizované úzkostné poruchy. Porucha pozornosti tak vlastně ironicky unikne i pozornosti lékařů a lékařek.
Jak se v rozhovoru pro Moji psychologii svěřila autorka knihy Roztěkané, ani ona sama nejprve diagnóze nevěřila. „ADHD mají mí dva synové, ale já, já přece... a pak se mi zpětně složil život jako puzzle, všechny moje vzestupy i pády, vztahy, práce, milion projektů, absolutní vyhoření, neustálá potřeba pohybu, akce, touha po dopaminu, který z podstaty nemáme a pořád ho vyhledáváme. Byla to velká úleva,“ popsala své bezprostřední pocity Klára Kubíčková.
Co odhalil výzkum mezi psychiatrickými pacientkami
Turečtí psychiatři Hazal Yavuzlar Civan a Tonguc Demir Berkol z istanbulské psychiatrické a neurologické nemocnice Bakirkoy se rozhodli tento fenomén prozkoumat podrobněji. Do své studie zapojili 170 ambulantních pacientek, které vyhledaly pomoc kvůli depresím nebo úzkostem. Ženy nejprve vyplnily standardizované dotazníky a následně prošly podrobným screeningem zaměřeným na projevy ADHD v dětství i v dospělosti, včetně takzvaného hyperfokusu. S každou účastnicí pak vedl hloubkový rozhovor zkušený psychiatr.
Výsledky potvrdily, jak často zůstává tato diagnóza skrytá. Kritéria pro ADHD splnilo 33 ze 170 žen, přičemž 15 z nich o tom nemělo do té doby žádné tušení. Nejčastěji se ADHD objevovalo u pacientek se sociální úzkostnou poruchou a takzvanou dvojitou depresí, tedy stavem, kdy se k dlouhodobě pokleslé náladě přidávají těžké depresivní epizody.
Životní příběhy těchto žen se přitom od ostatních pacientek výrazně lišily. Vzpomínaly na kázeňské potíže ve škole, měly za sebou více změn zaměstnání a také uváděly, že se ADHD vyskytuje i u dalších členů jejich rodiny, podobně jako citovaná Klára Kubíčková. „Jak bych žila, kdyby mi diagnózu dali už na základní škole, kdybych s tím uměla pracovat, uměla se neuštvat, šetřit síly, brát na sebe ohled, kdybych věděla, že nejsem rozbitá, ale že můj mozek je prostě jinak nastavený, než se očekává v neurotypické společnosti,“ uvedla v rozhovoru.
Hyperfokus jako způsob, jak zvládnout chaos
Autoři studie se zaměřili i na hyperfokus, což je stav mimořádně intenzivního a dlouhého soustředění na jednu konkrétní činnost, při kterém přestáváme vnímat okolní svět. Ačkoli hyperfokus nepatří mezi oficiální diagnostická kritéria ADHD, v praxi je poměrně častý.
U žen s ADHD dosahovala míra hyperfokusu výrazně vyšších hodnot než u ostatních pacientek, zajímavé ale je, že přímo nesouvisela s tím, jak silné měly deprese nebo úzkosti. Podle vědců jim tento stav slouží spíše jako obranný mechanismus, kterým se vyrovnávají s vnitřním chaosem. Naopak u žen bez ADHD se sklony k hyperfokusu zhoršovaly úměrně s tím, jak se prohlubovaly jejich úzkosti a deprese, a působily spíše jako nezdravý vzorec chování.
Jiné vnímání vlastního těla i sociálních situací
Psychiatři si všimli také zajímavých rozdílů v tom, jak pacientky vnímají své tělo. Ženy s čistou depresí či úzkostí si mnohem častěji stěžovaly na problémy se spánkem a měly větší obavy o své fyzické zdraví, což odpovídá jejich zvýšené citlivosti na tělesné vjemy. U žen s ADHD tomu bylo naopak. Tyto pacientky mívají často oslabenou takzvanou interocepci, tedy schopnost správně číst vnitřní signály vlastního těla, a proto si fyzických potíží nebo nekvalitního spánku všímají méně.
Smutnou skutečností je, že přestože se mezi oběma skupinami nelišil počet minulých pokusů o sebevraždu, ženy s ADHD mnohem silněji trápily aktuální sebevražedné myšlenky a hluboké pocity osobního selhání.
Tento článek nenahrazuje diagnostiku ani odbornou pomoc. Pokud máte myšlenky na sebevraždu nebo procházíte psychickou krizí, nemusíte na ni být sami. Můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123 a probrat svou situaci s krizovým pracovníkem. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, volejte 155 (záchranná služba) nebo 112, případně vyhledejte nejbližší krizové centrum či psychiatrickou pohotovost. Důležité je nezůstávat sám a říct někomu blízkému, co se děje.
Výrazná souvislost se ukázala také mezi ADHD a sociální úzkostí. Za strachem ze společnosti u těchto žen nestojí jen obyčejný ostych, ale především oslabené exekutivní funkce mozku. Zhoršená schopnost plánovat a pohotově číst sociální signály v kombinaci s nižší seberegulací vede k častým drobným přešlapům v mezilidských vztazích. Opakovaná nedorozumění pak v ženách postupně prohlubují stud a strach z toho, jak je okolí hodnotí.
O hodnocení okolí se pro Moji psychologii rozpovídala i moderátorka Adéla Elbel: „Vždycky jsem byla braná jako taková ta divná, divná Adéla. (…) Ženy s ADHD navíc mají tu vlastnost, že se ho už od dětství částečně naučí kompenzovat, aby to nějak zvládly, ale pak se to v plné síle odhalí ve stresové náročných situacích. Takže nedokážu říct, kdy jsem si to uvědomila, spíš bych řekla, že to ve mně tak nějak probublávalo, a já se tomu urputně bránila, protože jsem nechtěla mít nálepku, kterou si dnes dává každý druhý - devadesátkovým jazykem řečeno - ‚frikulín'. Přitom s opravdovým ADHD se potýká asi 10% dětí a 5% dospělých.“
Jak poznat, zda jde o úzkost, nebo o ADHD
Rozlišit, kdy je nepozornost důsledkem úzkosti a kdy jde o vrozenou poruchu pozornosti, vyžaduje pečlivý pohled do minulosti pacientky. Úzkostný člověk se nedokáže soustředit proto, že jeho mentální energii pohlcují neustálé obavy a očekávání hrozeb. Jakmile se ale ocitne v bezpečném a uvolněném prostředí, jeho pozornost se obvykle zlepší.
Naproti tomu nepozornost spojená s ADHD provází člověka už od dětství a projevuje se napříč všemi situacemi, i když je zrovna v klidu. Typické jsou pro ni potíže pustit se i do jednoduchých úkolů, chaos v organizaci času a neustálé odbíhání myšlenek, které ale nemusí souviset s úzkostmi.
Autoři studie zároveň upozorňují na omezení svého výzkumu. Jelikož šlo o průřezovou studii zachycující pacientky v jediném časovém okamžiku, nelze z ní s jistotou určit, zda se u žen nejprve rozvinulo ADHD, nebo problémy s náladou. Vzorek navíc tvořily pouze ženy docházející do ambulantní péče. Budoucí dlouhodobé studie by tak mohly lépe zmapovat, jak se tyto potíže vyvíjejí v průběhu celého života, a pomoci lékařům a lékařkám odhalit skryté ADHD u žen mnohem dříve, než se k němu přidají vyčerpávající deprese.
