Terapie, nebo léky? Jak poznat hranici, kdy je čas řešit ADHD s psychiatrem a přejít na medikaci
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Mnozí dospělí s ADHD v sobě nesou hluboce zakořeněný pocit, že by se jen měli „víc snažit“ a dávat větší pozor. Když pak narazí do zdi a dostaví se chronické vyčerpání, deprese nebo úzkosti, málokoho napadne, že nejde o osobní selhání, ale o přetížený nervový systém. Kolem medikace poruch pozornosti přitom ve společnosti stále panuje obrovské stigma, proto jsme se zeptali psychiatričky MUDr. Gabriely Jinochové nejen na to, jak celý proces funguje, ale také na to, kdy je čas se obrátit na odborníka.
O medikaci ADHD koluje ve veřejném prostoru celá řada mýtů. Od přesvědčení, že jde o legální formu tvrdých drog, až po panický strach z vytvoření celoživotní závislosti. Psychiatrička kliniky Neo Centrum MUDr. Gabriela Jinochová však vysvětluje, že realita je přesně opačná. U stimulancií s protrahovaným uvolňováním nedochází k žádným divokým nájezdům ani potřebě neustále zvyšovat dávky.
Mozek člověka s ADHD totiž na stimulaci reaguje paradoxně – zatímco neurotypického jedince by dávka nakopla nebo mu navodila nepříjemné stavy, neurodivergentní nervový systém se na vrcholu excitační křivky začne sám regulovat a konečně se ztiší.
Zvláštní kapitolou je nebezpečný fenomén nevědomé samomedikace. Mnoho dospělých lidí – od úspěšných podnikatelů přes vysokoškoláky až po rodiče – netuší, že žijí s ADHD, a do psychiatrické ambulance přichází až ve chvíli, kdy sahají po nelegálních stimulanciích.
Zjišťují totiž, že jim pervitin či kokain paradoxně pomáhá fungovat, uklidnit se a zvládnout náročné úkoly. Obrovským a podceňovaným rizikem současnosti je navíc volně dostupný kratom. Děti i mladí dospělí po něm sahají kvůli soustředění do školy, záhy se u nich ale rozvíjí těžká fyzická závislost s krutými odvykacími stavy srovnatelnými s opiáty.
Velkou překážkou včasné pomoci zůstává tragický nedostatek dětských psychiatrů, kvůli kterému rodiny čekají na odborné vyšetření i dva roky. Děti s neléčeným ADHD mezitím ve školním prostředí zažívají chronické pocity méněcennosti, nepochopení a selhání. Podle Gabriely Jinochové přitom správně indikovaná a dávkovaná léčba dokáže těmto dětem i dospělým vrátit stabilitu a proměnit každodenní zoufalství v úlevu.
Klíčem k úspěšné léčbě je odhodit předsudky a vnímat léky nikoli jako selhání vůle, ale jako přesný nástroj k vyrovnání neurobiologického deficitu. Medikace může dokonce posloužit i jako spolehlivý diagnostický ukazatel. Pokud zabere a pacientovi se uleví, je téměř jisté, kde byla skutečná příčina jeho dlouholetých psychických potíží. Jakmile člověk pochopí, jak jeho hlava funguje, opadne z něj tíha celoživotního sebeobviňování.
Proč stimulancia neurodivergentní mozek nezrychlí, ale naopak zklidní? Jaký je zásadní rozdíl mezi Ritalinem a Concertou z pohledu rizika závislosti? Jak probíhá odvykání od kratomu a proč je nebezpečné, že se k němu běžně dostávají už třináctileté děti? A jak poznat, že za vleklou depresí či nespavostí ve skutečnosti stojí nerozpoznané ADHD? Poslechněte si celý rozhovor s psychiatričkou kliniky Neo Centrum MUDr. Gabrielou Jinochovou v úvodu článku.
Zhlédněte také předchozí díly o tématu ADHD s klinickou psycholožkou Kateřinou Marklovou.
Zdroj. autorský článek
