Milující rodiče často páchají dobro, které dětem s ADHD škodí, říká psycholožka Marklová
Přestože moderní doba a zrychlený svět sociálních sítí mohou vyvolávat dojem, že jsou dnešní děti jen přehlcené a nesoustředěné, hranice mezi běžnou dětskou živostí a reálným problémem může být velmi tenká. Jak u dítěte rozeznat ADHD a jak postupovat v případě jeho potvrzení? Na to jsme se zeptali psychoterapeutky, klinické psycholožky a ředitelky kliniky Neo Centrum Kateřiny Marklové.
Moderní přístup k výchově už naštěstí dávno nestaví na rigidních trestech, ale vyžaduje mnohem citlivější porozumění dětskému prožívání. Do hry totiž masivně vstupuje téma ADHD, které se může spolehlivě projevit zhruba kolem šestého či sedmého roku věku, kdy na dítě dopadnou první školní nároky a začne se testovat jeho reálná zralost.
Zvýšená živost však podle klinické psycholožky Kateřiny Marklové nemusí hned znamenat diagnózu. Pokud ale průměrně inteligentní dítě nosí opakovaně špatné známky z písemek, ačkoli se látku doma s rodiči poctivě naučilo, je namístě zpozornět – nezralý nervový systém mu totiž často nedovolí své znalosti v kritické chvíli prodat.
Zásadní pozornost se dnes navíc obrací k fascinujícím rozdílům v tom, jak se porucha pozornosti projevuje u chlapců a u dívek. Zatímco kluci své napětí často externalizují formou hyperaktivity, impulzivity a bývají více ve svém vlastním světě, u holčiček převládá spíše vnitřní neklid a skryté poruchy pozornosti. Vytvářejí si totiž silné kompenzační mechanismy, jako je přílišná svědomitost a náročné dohánění učiva po večerech, kvůli čemuž bohužel zůstávají velmi často poddiagnostikované.
Psychologové i speciální pedagogové se proto v posledních letech soustředí na hlubší pochopení celého rodinného systému. Dnes už víme, že děti s ADHD mají mnohem křehčí energetické zdroje a jejich nezralý prefrontální kortex přímo prahne po rychlých dávkách dopaminu. Tím se bohužel stávají mnohem náchylnější k rizikovému chování, ať už jde o nekonečný „screen time“ na telefonech a počítačích, nebo později o snadné utíkání k dostupným návykovým látkám, jako je kratom, nikotin či alkohol.
Jak přesně dokáže nedozrálý nervový systém ovlivnit to, že dítě doma skáče po zdech a je plné nevybité energie? Proč umí být milující rodiče pro své dospívající děti nakonec překážkou, když za ně neustále přebírají zodpovědnost a fungují jako jejich externí paměť na klíče a úkoly? A proč byste se při prvních návrzích na medikaci neměli rovnou děsit toho, že se z vašeho potomka stane utlumená zombie? Poslechněte si celý rozhovor s ředitelkou kliniky Neo Centrum Kateřinou Markovou v aktuálním dílu našeho podcastu Moje psychologie v úvodu článku.
