Konec přespávaček u kamarádů? Rodiče se bojí šikany i toho, co se děje za zavřenými dveřmi
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Ještě před pár lety patřilo noční povídání a probuzení u kamarádky k běžným dětským zážitkům. Dnes ale část rodičů říká jasné ne.
- V zahraničí se rozmáhá trend označovaný jako #NoSleepovers.
- Důvodem jsou obavy ze sexuálního zneužívání, šikany i digitálních nástrah.
Moje dcera už si jednu nepříjemnou zkušenost z přespávačky odnesla. Nebylo to naštěstí žádné velké trauma a přespávačky jsem jí nezatrhla, ale ne každý by to viděl stejně. Nikdy totiž nevíme, co se v partě dětí semele, i když máme potomka teoreticky nonstop na mobilu.
Známe opravdu dobře kamarády našich dětí? Rodiče, u kterých se sejdou? Víme, kdo další bude doma a jaká pravidla tam platí? A hlavně, dokázalo by se naše dítě ozvat, kdyby mu něco nebylo příjemné? Podobné otázky si klade stále více rodičů v zahraničí, přitom ale nejde jen o několik přehnaně úzkostlivých matek.
Z přespávání u kamarádů je totiž překvapivě propírané téma, někteří rodiče ho omezují, jiní rovnou zakazují. Vyrůstá snad generace dětí, pro kterou budou klasické přespávačky stejně nepochopitelné jako pevná linka v předsíni?
Pyžamo ano, ale večer pro dítě přijedu
Australský web Adelaide Now se nedávno věnoval rodičům z generace Z a mileniálů, kteří se rozhodli tradiční přespávačky opustit. Obavy se přitom netýkají jen rodičů kamarádů, vyvolávají je starší sourozenci, jejich kamarádi nebo další návštěvníci domácnosti. Rodiče se bojí šikany, že dětem někdo pustí nevhodný obsah z internetu nebo jim nabídne například alkohol.
V angličtině se pro tento přístup vžil hashtag #NoSleepovers a existuje i docela sympatická alternativa s názvem sleepunders nebo lateovers. Proč vystavovat dítě situaci, kterou nemáme pod kontrolou, když si může s kamarády užít večer, a před spaním se vrátit domů? Děti mají pyžamovou párty, hrají hry, sledují filmy, povídají si dlouho do večera, ale nakonec si pro ně rodiče přijedou. Je to docela elegantní popelkovský kompromis.
Na posun v rodičovském přístupu upozornil už v lednu 2023 americký The Washington Post v článku Sleepovers have gotten very complicated (Přespávačky se komplikují). Popisuje mimo jiné příběh matky, která si měla syna původně večer vyzvednout, ale děti si na poslední chvíli domluvily, že by mohly zůstat přes noc. Klasika. Rodičům kamaráda to nevadilo, jenže ona sama se dostala do úzkých a začala googlit, zda jsou přespávačky pro děti vůbec dobrý nápad. A rozhodně není sama, kdo si v tomto směru pomáhá googlením nebo sociálními sítěmi.
Psycholožka Mary Alvord v článku upozorňuje na naši rostoucí úzkost a vliv sociálních médií, kde jsme vystaveni obrovskému množství příběhů o tom, co všechno se může stát. Některé z těchto situací se samozřejmě odehrávaly i před dvaceti či třiceti lety, jen se o nich tolik nemluvilo a nedostávaly se k nám v takovém množství. Rodiče navíc podle ní nehledají jen objektivní informace, ale zejména potvrzení, že jejich rozhodnutí dítěti něco (ne)zakazovat, je správné.
Rizikové situace
Za debatou o přespávání se samozřejmě skrývá mnohem vážnější téma než sledování zakázaného obsahu z internetu. Rodiče se nejvíce bojí sexuálního zneužívání dětí. Pachatelem takových skutků nebývá typicky nějaký neznámý člověk, před kterými děti varujeme, ale někdo z jejich okolí. Rizikové situace mohou vznikat i v prostředí, které naši potomci dobře znají.
V australském výzkumu z roku 2023 uvedlo 10 % respondentů, kteří měli zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství, že je zneužil někdo z dospívajících, které už znali, 7,8 % uvedlo pachatele z řad rodičů nebo z domácnosti, 7,5 % jiné známé dospělé a 4,9 % neznámé dospělé.
Podobné informace, ale i vlastní zkušenosti vedou rodiče k bouřlivým debatám na sociálních sítích, které pak vyvolávají dojem, že klasické přespávačky mizí. V jedné z diskusí na fóru r/Parenting rodiče popisují, jak je jejich okolí prakticky přestalo povolovat. Jiní naopak pořádají přespávačky pravidelně, častým kompromisem je povolit přespání pouze u rodin, které opravdu dobře znají.
Americká společnost YouGov provedla v lednu 2023 průzkum mezi 6243 dospělými a ptala se jich, zda by svému hypotetickému dítěti přespávačku dovolili. Celkem 69 procent respondentů přespání spíše nebo rozhodně povolovalo, zároveň téměř čtvrtina zvolila negativní odpověď. Ale ani ve statistikách neexistuje jeden univerzální model rodičovství, například v některých černošských a latinskoamerických domácnostech v USA nejsou přespávačky zase takovou kulturní samozřejmostí.
A co české děti, mají si kde hrát?
Když se od amerických a australských rodičů přesuneme k nám, o přespávání u kamarádů toho příliš nevíme. Na sociálních sítích to není zvláštní téma a nejsou na to vlastně ani průzkumy, což ale ještě neznamená, že se nás to netýká, nebo že se postoje nové generace rodičů nemění.
Přespávačky sice nejsou pro zdravý vývoj dítěte nezbytné, jsou ale výbornou příležitostí k získávání samostatnosti. Psycholožka Mary Alvord připomíná, že podobné zkušenosti mohou dětem pomáhat v sociálním vývoji a budování odolnosti, jsou nicméně jen jednou z mnoha cest, jak tyto dovednosti získávat.
Rozumným řešením tak nemusí být ani automatické povolování, ani absolutní zákaz. Zásadní je komunikace s dítětem, ale i zájem o lidi, se kterými tráví čas. Můžeme rodinu kamarádů lépe poznat, domluvit se na pravidlech, zjistit, kdo bude v domácnosti přítomen, a hlavně dětem vysvětlit, že je odvezeme domů klidně ve tři ráno. Důležitější než samotná přespávačka je nakonec to, zda děti umějí rozpoznat nepříjemnou situaci a vědí, že se nám můžou svěřit. Jak to máte vy? Přemýšlíte, co se může dít za zavřenými dveřmi cizí domácnosti?
