Prokrastinujete? Na vině může být nezpracované trauma
Musím dokončit prezentaci do práce. Takže si nejdřív udělám kafe, a když už jsem v kuchyni, mohla bych umýt nádobí. A když už bude kuchyň uklizená, byla by škoda nevyčistit lednici. Možná se zaseknu na Instagramu a najednou je půl jedenácté večer a nemám ani vyčištěnou lednici, ani prezentaci. Už se vám někdy stalo něco podobného?
Povinnosti už jste stoprocentně někdy úmyslně odložili, i když jste tušili, že vám to přinese problémy. Víte ale, že prokrastinace není lenost? Informovali jsme vás již v tomto článku. Nicméně nejde ani o špatný time-management. Setkat se s ní mohou například (trochu paradoxně) perfekcionisté, které tak strašně stresuje představa, že něco zkazí, až všechno odsunou na úplně poslední chvíli, nebo úkol ani nedokončí.
Psychologie a neurověda v současnosti spíše než osobní selhání vnímá prokrastinaci jako selhání regulace emocí. Nová studie z Jihozápadní univerzity v Číně, publikovaná v časopise NeuroImage, ukazuje, že chronické odkládání úkolů může mít hluboké kořeny v dětském traumatu, které fyzicky mění způsob, jakým náš mozek reaguje na stres.
Jak trauma mění mozek
Výzkumníci pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) zmapovali mozkovou aktivitu u více než tisícovky mladých dospělých. Skenování odhalilo, že prožité zneužívání nebo zanedbávání v dětství mění propojení klíčových mozkových sítí. Konkrétně…
- Oslabení sebekontroly: Oblasti zodpovědné za plánování a dosahování cílů (zejména prefrontální kůra) vykazují slabší spojení.
- Přicitlivělost na hrozby: Naopak sítě, které zpracovávají emoce a vyhodnocují nebezpečí, jsou nadměrně aktivní.
Vědecký tým v datech popsal jasný psychologický vzorec. Rané trauma zanechá v mozku trvalou stopu v podobě vyšší celkové úzkostnosti a nižší schopnosti sebeovládání. Člověk s traumatem má v dospělosti jakoby vyšší základní hladinu stresu.
Úzkostnost způsobí, že i běžné denní úkoly vyvolávají neúměrně intenzivní emoční tlak. Když pak čelí složitějšímu nebo velmi nepříjemnému úkolu, mozek to vyhodnotí jako totální stav ohrožení. Místo zapojení sebekontroly tak zvolí nejrychlejší cestu k dočasné úlevě a odloží povinnosti na později. Prokrastinace tedy slouží jako nefunkční bezpečnostní ventil. Odložením úkolu člověk získá okamžitou úlevu od nepříjemných pocitů, což ale zpětně vytváří ještě větší stres a pocit selhání.
Počítačový model vědců dokázal pouze ze skenů mozku spolehlivě předpovědět, jakou míru traumatu i prokrastinace daný člověk vykazuje. Studie zatím ukazuje na silnou souvislost a k definitivnímu potvrzení přímé příčiny bude nutné sledovat účastníky v průběhu mnoha let. Výzkum nicméně přináší zásadní vhled. Chronická prokrastinace není povahová vada ani nedostatek vůle, ale neurobiologická reakce na nezpracovaný stres z minulosti.
Zaručený recept na to, jak zatočit s prokrastinací, zatím neexistuje, nicméně jsme pro vás několik tipů sepsali již v předchozím textu.
