První dva týdny jsou kritické: Proč muži po rozpadu vztahu častěji páchají sebevraždu?
Rozpad partnerského vztahu představuje pro muže extrémní psychickou zátěž, přičemž vůbec nejkritičtější bývají první týdny a měsíce po rozchodu. Rozsáhlá mezinárodní metaanalýza z University of Melbourne, která mapovala data od více než 100 milionů mužů ze 30 zemí, ukazuje, že ztráta partnerky výrazně zvyšuje riziko sebevražedných myšlenek, pokusů o sebevraždu i samotných úmrtí.
V Goethově slavném románu Utrpení mladého Werthera sledujeme mladého muže, který prožívá velmi intenzivní bolest kvůli nešťastné lásce. Silné emoce a postupné uzavírání se do vlastního světa ho nakonec vedou k pocitu bezvýchodnosti a sebevraždě. Přestože román vznikl před více než 250 lety, otázky, jak muži zacházejí se svými emocemi, jak o nich mluví a zda dokážou včas vyhledat pomoc, zůstávají aktuální dodnes.
Muži po celém světě umírají v důsledku sebevraždy výrazně častěji než ženy a konec vztahu může být velmi rizikovým obdobím. Partnerství pro mnoho mužů představuje jediný prostor, kde zažívají emocionální blízkost a bezpečí. Kvůli společenskému tlaku na soběstačnost a potlačování emocí často nevyhledávají odbornou pomoc a nesvěřují se ani přátelům. Když vztah skončí, přijdou o svou hlavní psychickou oporu a čelí náhlé samotě, hluboké izolaci a pocitům osobního selhání.
Co říkají čísla?
- Sebevražedné myšlenky: Rozvedení muži jimi trpí 1,64× častěji.
- Pokusy o sebevraždu: Riziko je u nich 1,73× vyšší.
- Dokončené sebevraždy: Pravděpodobnost úmrtí je 2,82× vyšší.
Kdo je nejvíce ohrožen?
Vůbec nejzranitelnější skupinou jsou muži do 34 let. Pokud prošli čerstvým odloučením, mají oproti ženatým vrstevníkům více než 8× vyšší riziko sebevraždy. Nejrizikovější je také období bezprostředně po rozpadu vztahu. Muži ve fázi odloučení čelí téměř dvojnásobnému riziku než ti, kteří již mají rozvod oficiálně dokončený. S odstupem času akutní krize postupně odeznívá. Vyšší zranitelnost navíc vykazují muži bez vysokoškolského vzdělání a ti, kteří zároveň s koncem vztahu čelí i nezaměstnanosti.
Zajímavým kulturním poznatkem je fakt, že muži v asijských zemích mají riziko sebevraždy po rozvodu ještě vyšší než na Západě. Souvisí to se silnějším sociálním stigmatem a odlišnými rodinnými strukturami.
Studie analyzovala 75 vědeckých prací z let 2000 až 2023. Většina z nich se však zaměřovala výhradně na oficiální manželství. O dopadech rozchodů u nesezdaných párů nebo dlouhodobého soužití „na psí knížku“ zatím existuje jen málo dat. Odborníci proto zdůrazňují, že budoucí výzkum se musí zaměřit na všechny typy partnerství a lépe popsat, jak účinně zasáhnout v momentě, kdy se psychická bolest začne měnit v riziko ohrožení života.
Co by se muži mohli naučit od žen?
To, že muži čelí vyššímu riziku sebevražd, neznamená, že ženy na sebevraždu vůbec nemyslí, nebo že se o ni nepokoušejí, mnohem méně ale na sebevraždu zemřou. Vyšší úmrtnost mužů souvisí také s tím, že častěji volí okamžitě smrtící metody. Zásadní rozdíl není v pohlaví, jde o kombinaci biologických, psychologických, sociálních a kulturních faktorů.
Ženy v průměru lépe udržují sociální vazby a v krizích automaticky zapojují své okolí. Výzkumy potvrzují, že silná sociální podpora výrazně snižuje riziko sebevražedných myšlenek i pokusů. Muži by tedy měli být vedeni k tomu, aby nečekali, až bude nejhůř. Pěstovat přátelství, ve kterých je bezpečné mluvit o strachu nebo selhání a při problémech zvolit sdílení místo izolace a alkoholu.
Tradiční tlak na soběstačnost a sebeovládání brání mužům vyhledat odborníka nebo se svěřit blízkým. Vyhledání pomoci je přitom nejúčinnější strategie zvládání problému. Mužům bychom měli připomínat, že věta „Potřebuji pomoc“ neznamená slabost, ale je naopak aktivním krokem k řešení problémů.
Pokud máte myšlenky na sebevraždu nebo procházíte psychickou krizí, nemusíte na ni být sami. Můžete zavolat na Linku první psychické pomoci 116 123 a probrat svou situaci s krizovým pracovníkem. Pokud hrozí bezprostřední nebezpečí, volejte 155 (záchranná služba) nebo 112, případně vyhledejte nejbližší krizové centrum či psychiatrickou pohotovost. Důležité je nezůstávat sám a říct někomu blízkému, co se děje.
