Co se stane, když odletí zamilovaní motýli v břiše?
Tuhle fázi vztahu zná každý, kdo se někdy zamiloval. Svět je najednou hezčí a my se cítíme lehčí. I když se v práci stane něco fakt nepříjemného, stejně jsme jako na obláčku a cítíme v břiše šťastné motýlky.
Mluvíte spolu hodiny a pořád je o čem mluvit. Posíláte si zprávy jen proto, že vás napadla nějaká blbost. Nevadí vám, že jste nemocní, smrdíte z posilovny nebo vás ten druhý vidí v teplákách. Hlavně že jste právě teď spolu.
Není divu, že se tomu říká motýlci. Na začátku vztahu poznáváte toho druhého, ale i trochu jiný svět a novou verzi sebe sama v něm. Jenže zamilovanost není totéž co dlouhodobá láska. Co přijde, když motýlci začnou pomalu odlétat?
Výzkum lásky rozlišuje mezi ranou, intenzivní romantickou láskou a pozdější, klidnější podobou lásky, která může být založená více na blízkosti, důvěře, intimitě a společném životě. Neznamená to ale, že jedna musí jednoduše vystřídat druhou. I dlouhodobý vztah může zůstat romantický a vášnivý, nicméně když zmizí část novosti, může se stát několik různých věcí.
Připravit, odlétáme
Nejdříve si na sebe postupně zvykáme. Člověk, který vám před pár měsíci připadal fascinující v každém detailu, je najednou někdo, o kom víte, jakou si dává kávu, co udělá, když je unavený, a že tuhle historku už vám vyprávěl třikrát. První měsíce byly plné objevování, teď jste ve známém terénu, to ale nemusí být problém.
Nemůžeme žít desítky let v permanentním stavu romantického opojení. Výzkum ukazuje, že romantická láska může přetrvávat i v dlouhodobých vztazích, ale nemusí mít intenzitu té posedlosti, co na začátku. Motýli tedy nemusí odletět úplně, jen už nemusí mávat křídly tak zběsile. Tady se vztah může začít ubírat různými směry.
Rosteme nebo se zmenšujeme
V jedné možnosti intenzita trochu ustoupí a místo ní přijde něco hlubšího. Pořád chcete vědět, co si ten druhý myslí. Pořád mu chcete poslat něco, co vás zaujalo. Jen už si úplně nemyslíte, že bez sebe nemůžete žít, nicméně spolu CHCETE žít zrovna tenhle život. Láska se může od vzrušení z neznámého proměnit v pocity blízkosti, bezpečí a společného života. Výzkum skutečně ukazuje, že i dlouhodobé vztahy mohou obsahovat silnou romantickou lásku.
Ale existuje i druhá možnost. Motýli odletí a nahradí je práce, děti, nákupy, účty, úklid, únava a věta: „Co budeme dneska jíst?“ Můžeme pochybovat, jestli je tohle vůbec něco, co chceme. Většinou se snažíme motýly vrátit, jít třeba do restaurace, kde jsme měli první rande, pustit si „tu naši“ písničku a tak podobně. Snažíme se zkrátka zopakovat to, co kdysi fungovalo.
Jenže na začátek se vrátit nejde, ale dá se vytvořit něco nového. Výzkum vztahů to popisuje jako „self-expansion“, tedy možnost, že vztah přináší nové zkušenosti, perspektivy a způsoby, jak poznávat sebe i svět. Když spolu partneři zažívají nové a zajímavé věci, může to podpořit jejich blízkost, spokojenost i romantickou a sexuální přitažlivost. Místo návratu je potřeba se vydat někam, kde jsme nikdy nebyli. Naučit se něco, co neumí ani jeden z partnerů. Začít spolu něco, v čem jsou oba úplní začátečníci. Díky tomu budeme mít co nového objevovat.
Přepíšeme vztah
Někdy nicméně nestačí přihlásit se na keramiku a znovu se objevit, protože problém je v tom, že jsme vážně úplně jiní lidé, než jsme byli na začátku. Za pár let se toho může změnit překvapivě hodně, po dětech nebo nových zaměstnáních se jeden vydá jiným směrem než ten druhý. Vztah, který fungoval před pěti nebo deseti lety, už úplně neodpovídá tomu, kým jsme dnes.
Tehdy je potřeba se znovu domluvit, jak spolu chceme žít. Co od sebe potřebujeme? Co už nefunguje? Co jsme ochotni změnit? Může to znamenat naučit se spolu mluvit úplně jinak, nastavit si nové hranice nebo připustit věci, které jsme dlouho ignorovali. Začít nový vztah s tím stejným člověkem.
Odpojíme se
Někdy za zmizením motýlů není zvyk ani nuda, ale bolest. Chvíle, kdy jste toho druhého potřebovali a on tam nebyl. Věci, o kterých jste mluvili, ale nikdy se skutečně nevyřešily. Hádky, které se opakovaly. Zklamání, která se postupně vrstvila, a tak jste si jednoho dne přestali některé věci říkat. Nevěříte, že by se tím něco změnilo a začnete žít vedle sebe místo spolu.
Výzkum dlouhodobých vztahů ukazuje, že komunikace mezi partnery, způsob zvládání konfliktů a to, jak společně zvládají stres, souvisejí s tím, jak se proměňuje jejich vztahová spokojenost. Nejde přitom o jednoduchou rovnici, spíš o kruh, protože spokojenost ovlivňuje komunikaci a komunikace zase spokojenost, přičemž hodně záleží i na tom, jaký stres pár zrovna prožívá. Nejspíš nemá cenu v takové chvíli řešit, jak motýly přivolat zpět, ale zda je mezi vámi ještě něco, o co se chcete oba starat.
Vracíme se sami k sobě
Nakonec je tu ještě jedna možnost, vztah skončí a svět se opět změní. Příroda je zase hezčí, máte chuť se vídat s lidmi a možná se i trošku víc usmíváte. Sice se nejspíš reálně nic moc nezměnilo, ale vy jste si světa okolo začali více všímat.
Možná jste někde během vztahu přestali být úplně sami sebou. Možná se váš svět postupně zúžil na „my“ a teď objevujete „já“. Někdy si totiž myslíme, že jsme ztratili člověka, a teprve potom zjistíme, že jsme během vztahu spíš ztratili sami sebe. Rozchod tak může být začátkem návratu k sobě.
Takže co přesně se stane, když motýli odletí? To se s určitostí říct nedá. Ostatně ani výzkum neříká, že romantická láska musí po určité době zemřít. Některé páry ji zažívají i po dlouhé době. Než měřit kmitočty motýlů, je lepší se ptát:
- Jsem na partnera/partnerku pořád ještě zvědavá/ý?
- Máme spolu pořád co objevovat?
- Když se mezi námi něco pokazí, dokážeme se k tomu vrátit?
A možná ještě jedna otázka: Nudím se, nebo jsem zraněný? Protože to jsou dvě docela jiné věci…
