Žena v obleku je cool, muž v sukni úchyl. Proč nesmyslně nálepkujeme a odsuzujeme kreativitu?
Je mi v tom dobře, taková odpověď na otázku, proč se někdo pustil do crossdressingu, přece úplně stačí. Nemusíte být gay, trans, fetišista ani řešit krizi maskulinity. A mnohdy i přestáváte řešit genderová klišé.
Je zvláštní, jak moc jsme si zvykli, že ženskost u mužů působí jako problém. Žena v obleku? V pohodě. Krátké vlasy, těžké boty, oversized sako? Maximálně řekneme, že je nějaká drsná, alternativní nebo lesba. Ale muž v sukni nebo s nalakovanými nehty pořád vyvolává něco mnohem silnějšího od nervozity přes výsměch až někdy po agresi.
VIDEO TIP: Proč LGBTQ+ potřebují jiný terapeutický přístup?
A právě proto mě téma crossdressingu neboli převlékání do oblečení opačného pohlaví začalo fascinovat. Ne jako nějaká senzace nebo bizarnost. Spíš jako sonda do toho, co vlastně považujeme za „správné" mužství. A jak strašně úzký prostor mužům často necháváme. Proč hovoříme o mužích, když se crossdressing úplně stejně týká žen? Protože ženy si už dávno v západní kultuře prosadily právo oblékat se do mužských svršků a využívat styl náležející společensky mužům. Kdežto ti s touto estetickou touhou minimálně ve světě mimo uměleckou branži zatím neprorazili.
Netušíte, co je crossdressing? Nevadí, já jsem o tom taky nějakých třicet let nevěděla. Na crossdressing jsem narazila vlastně náhodou. Nejdřív v rámci rozhovoru v mém dnes už neexistujícím polském podcastu a potom skrz Instagram, kdy mě oslovil jeden známý.
Velmi opatrně mi řekl, že začíná objevovat crossdressing a že o tom nikdy s nikým nemluvil. Když zjistil, že nereaguju šokovaně, ale ani posměšně, začal mi vyprávět víc. V jednu chvíli si u mě dokonce nechal schované lodičky a oblečení, protože ještě nebyl připravený říct to partnerce. Tehdy mi došlo, kolik lidí kolem nás žije s pocitem, že něco velmi nevinného musí skrývat skoro jako zločin. A tak jsem se začala ptát – pustila jsem se do malé sondy do myšlení mužů, které crossdressing oslovil.
Crossdressing neznamená gay
Crossdressing přitom automaticky neznamená, že člověk chce být ženou nebo že je transgender (a i kdyby, tak proč to pořád bereme jako problém?). Pro spoustu lidí jde o estetiku, hru, smyslový zážitek, sebevyjádření nebo prostě radost. Někdo miluje materiály, střihy a variabilitu ženské módy. Jiný popisuje pocit úlevy, svobody nebo extáze, kterou neumí úplně vysvětlit.
Může to mít rovinu vzrušení nebo kinku, ale může to být prostě jen záliba nebo láska k estetice. A právě to mě na tom fascinovalo nejvíc. Jak špatně někdy umíme pracovat s lidskou komplexností. Jak strašně moc potřebujeme všechno rychle zařadit. Jsi gay? Trans? Máš fetiš? Máš krizi maskulinity? Jenže člověk často odpoví něco mnohem méně uspokojivého: „Nevím. Prostě je mi v tom dobře."
Karol, se kterým jsem o crossdressingu dělala rozhovor, mi vyprávěl o své první vzpomínce ze školky. Holčička mu dala do vlasů mašli a řekla mu, že je krásný. Pamatuje si ten pocit dodnes. Ne sexuální vzrušení. Ne touhu být ženou. Prostě radost. Jenže radost z feminity je u mužů pořád podezřelá. Mnoho mužů, kteří se crossdressingu věnují, popisuje roky studu. Obavy, že budou za úchyla. Snahu chovat se „víc chlapsky", aby něco kompenzovali. Jeden z respondentů mi řekl krásnou větu: „Člověk dělá hodně podivných věcí, když nechce ukázat své pravé já."
Muži dnes často vyrůstají v poměrně schizofrenním prostoru. Na jednu stranu po nich žádáme autenticitu a emoční inteligenci, zejména citlivost. Na druhou stranu je pořád trestáme za projevy ženskosti. Muž může být extravagantní rocker, sportovec nebo drsňák. Ale vezme si sukni a najednou se z toho stává společenský problém. Mně to přitom přijde strašně super. Z hlediska módy mají stereotypně mužské outfity velmi omezené možnosti.
Útěk z vězení zažitých rolí
Přitom spousta těch mužů nepůsobí nijak nejistě nebo zmateně. Naopak. V rozhovorech mě překvapovalo, jak klidně a sebevědomě někteří o své „jinakosti" mluví. Možná právě proto, že už si museli projít tím, co znamená nebýt normou. Jeden z mužů řekl, že díky crossdressingu úplně přestal řešit klasická genderová klišé. Jiný popisoval, že partnerka vedle něj necítí tlak být „správně ženská", protože on sám není uvězněný v představě správného chlapa".
Nejvíc mužně na mě totiž často nepůsobí alfa samci posedlí dokazováním vlastní dominance, ale právě muži, kteří se nehroutí z toho, že překračují nějaké společenské očekávání. Kteří nepotřebují neustále potvrzovat, že jsou dost chlapi. Koneckonců, proč by kus látky ve tvaru sukně na tom měl cokoli měnit?
Čím déle se sexualitě a intimitě věnuju, tím víc mám pocit, že většina lidí nechce být nutně někým jiným. Jen si občas potřebují dovolit být širší verzí sebe sama, často jen doma, v bezpečném prostoru. A možná právě proto ve mně příběhy o crossdressingu nevyvolávají pohoršení ani senzaci, ale spíš zvláštní druh něhy. Protože pod všemi těmi parukami, punčochami, korzety a make-upem často není touha šokovat svět, ale obrovská touha být plně i v této verzi sebe sama.
KDYŽ SE ŘEKNE...
Genderfuck - úmyslné nerespektování a překračování genderových norem, roli nebo identit; existují totiž lidé, kteří nepatří ani do heterosexuální, ani do homosexuální škatulky. Má nádech rebelie a nesouhlasu.
Genderfluid - označení pro jedince, u nichž se genderová identita mění.
Transgender, trans - osoba, jejíž skutečný gender se neztotožňuje s tím, který ji byl určen při narození. Patři sem transženy, tj. ženy, které byly po narození prohlášeny za muže, nicméně v průběhu života si uvědomily, že muži nejsou: a opačně - pak se bavime o transmužích. Od slova transsexuál se upouští. Ne každá trans osoba chce projit tranzici.
Crossdressing - oblékání oděvu, který v dotyčné společnosti patří opačnému pohlaví.
Femboy-termín označující mladého, obvykle cisgenderového muže, který vykazuje tradičně žeriské rysy. Není to sexuální orientace ani genderová role.
Tomboy - jde o dívku, která se už od dětství chová spíše jako kluk. Opačným případem je sissy - chlapec, který je vnímán jako zženštilý.
Zdroj: autorský článek
