Mýtus o štěstí, kterému věří skoro každý
Doplňte si větu: „Byl/a bych šťastný/á, kdybych měl/a jen o trochu…“ Víc peněz? Lepší práci? O pár kilo méně? Nebo břicho, na kterém by se daly krájet diamanty?
Každý si v hlavě nosíme podmínky, za kterých už konečně budeme spokojení. Až zhubneme, povýšíme, až se přestěhujeme do hezčího. Až se náš život konečně srovná tak, jak jsme si ho vysnili. Jenomže štěstí nefunguje jako odměna za vyplněný úkolníček. Výzkumy naznačují, že například peníze vysvětlují jen zhruba dvě procenta rozdílů v pocitu štěstí mezi lidmi. Pokud jde o nekonečný hon za číslem na váze, ten může naše štěstí dokonce zničit.
Pokud nás vyšší výplata, menší džíny nebo super verze sebe sama automaticky neudělají šťastnějšími, co tedy ano? Věda v tomhle směru ukazuje na překvapivě jednoduchou věc. Jedním z nejdůležitějších zdrojů štěstí jsou kvalitní vztahy a pocit, že někam patříme. Trochu frustrující, pokud jste si právě plánovali koupit další knihu o osobním růstu.
Kdo, nebo co?
Harvardská longitudinální studie sleduje lidské životy už desítky let a patří k nejdéle probíhajícím výzkumům štěstí vůbec. Vědci během nich sledovali mimo jiné kariéru, peníze, zdraví i vztahy. Po desetiletích pozorování se dostali k poměrně prostému závěru, že na kvalitě našich vztahů záleží víc než na většině ostatních věcí, které jsme zvyklí považovat za měřítko úspěšného života.
Podobně dopadla i další studie, která porovnávala lidi zaměřené na osobní růst s těmi, kteří si stanovili cíle spojené se vztahy a druhými lidmi. Hádejte, kdo zaznamenal větší nárůst štěstí. Máte pravdu, i tentokrát vyhrávají vztahy. Není tedy zas tak důležité, kolik toho máme, ale s kým to všechno máme.
Pokud máte pocit, že na sobě potřebujete neustále něco vylepšovat, zkuste část energie přesunout k lidem, které máte rádi. Dobro se vám může vrátit, a není to klišé. Když totiž pro někoho něco uděláme, třeba drobnou pomoc kamarádovi, někomu podržíme dveře nebo příspějeme na charitu, aniž bychom za to čekali protislužbu, náš mozek si to vyloženě užívá.
Smysl života
Altruistické chování souvisí se systémem odměny v mozku a s dopaminem, studie opakovaně ukazují, že lidé, kteří dělají více dobrých věcí pro ostatní, bývají spokojenější se životem, zažívají více pozitivních emocí a méně těch negativních.
Navíc kvůli tomu není třeba zachraňovat svět. Ve studii z roku 2019 dostali účastníci jednoduchý úkol. Mohli buď udělat něco hezkého pro sebe (kino, dobré jídlo apod.), nebo pro někoho jiného (přispět na charitu, někoho pochválit). Obě skupiny se ve dnech, kdy úkol splnily, cítily lépe. Jenže u lidí, kteří dělali něco pro druhé, se navíc objevil výrazný pocit sociálního propojení a většího smyslu života.
Neznamená to, že se na sebe máme vykašlat a věnovat se výhradně našim blízkým, jen není nutné chápat péči o sebe jako nekonečný projekt, který nám jednoho dne přinese dokonalejší, produktivnější a šťastnější verzi našeho života.
