Ghosting v dlouhodobých vztazích: Doma nechal pas, fotky i psa a už se nevrátil
Otřepanou historku o tátovi, co odešel pro cigarety a už se nevrátil, známe všichni. V době sociálních sítí a sdílené polohy si myslíme, že nám se nic takového stát nemůže. Přece rozchod nebo dokonce rozvod dávno nejsou žádný skandál. Jenže seznamovací aplikace a internet přepsaly pravidla hry a z ghostingu, tedy rychlého bloknutí bez jediného slova vysvětlení, se stal běžný rozchodový standard.
Podle průzkumu Thriving Center of Psychology zažila ghosting drtivá většina mileniálů a generace Z (84 %). Zatímco na začátku seznamování se nad tím už málokdo pozastaví, u víceletých vztahů jde stále o šok. Britský Vogue si v červenci posvítil na mrazivý trend „mizejících přítelů“ a zdůraznil, že se mnoho z nich vypaří ve chvíli, kdy se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku.
Příkladem je tehdy šestadvacetiletá Rianna. S přítelem žila dva roky v domě poblíž Londýna. V prosinci 2021 si odskočil koupit vánoční dárky s tím, že se vrátí druhý den. Už nepřišel. Doma nechal oblečení, pas, rodinné fotky i psa, kterým Riannu nedávno překvapil. Na sociálních sítích si ji okamžitě zablokoval. „Nikdo nečeká, že ho ghostne člověk, se kterým sdílí domácnost a má u něj všechny své osobní věci,“ popsala Rianna.
Když ženy podobné zážitky sdílejí online, komentáře se často plní chytráky, podle kterých musely přehlédnout varovná znamení. Jak ale Vogue připomíná, vyžadovat od žen věštecké schopnosti a svalovat na ně vinu místo toho, aby se muži naučili zvládat nepříjemné rozhovory, je v nejlepším případě marné. Odpovědnost za dospělou komunikaci leží vždy na tom, kdo se rozhodne odejít.
Psychologie ghostingu
Vyghostované ale nejsou jen ženy. Diskusní fóra jako Reddit jsou plná příběhů mužů i žen, jejichž partneři si je prostě blokli, nebo oni naopak blokli je, aniž by toho vůbec litovali. Příznačné je, že k radikálnímu střihu má úplně nejblíž generace Z, která vyrostla v digitálním světě. Podle průzkumu firmy Talker Research nemá 60 % z nich problém ukončit i kontakt s některým rodinným příslušníkem.
Psychologické pozadí bývá podobné, ghosteři často trpí vyhýbavým typem vazby. Představa emocionální blízkosti nebo konfliktu je pro ně tak ohrožující, že nedokážou čelit smutku či hněvu partnera a útěk je pro ně snazší cestou ven. Pokud vás téma zajímá blíže, můžete si přečíst náš předchozí článek.
Výjimkou jsou nicméně situace, kdy je ghosting jediným způsobem, jak uniknout z nebezpečného nebo toxického vztahu. Tam je prioritou bezpečí a vysvětlování není na místě. Pokud ale o bezpečí nejde, zmizení po anglicku neubližuje jen oběti. Studie z roku 2025 v časopise Computers in Human Behavior potvrdila, že nejednoznačnost a absolutní nejistota zanechávají v hlavě oběti ghostingu trvalou úzkost, nicméně vyhýbavému ghosterovi ve výsledku od jeho vlastních vnitřních problémů stejně neuleví.
