TEST: Pevná skála, nebo domeček z karet? Jak reagujete v krizové situaci
Nečekaná zpráva, hádka nebo náhlá změna plánu dokáže rozbít pocit bezpečí a kontroly během jediného okamžiku. Lidský mozek ale okamžitě aktivuje automatické obranné vzorce, které si utváříme už od dětství. Jaký je ten váš?
Když nás zaskočí nečekaná krize, naše tělo okamžitě zaplaví stresové hormony a spustí se jeden zpravidla jeden ze čtyř programů: útok, útěk, zamrznutí, nebo snaha vyhovět.
Zatímco útok se projevuje prudkou potřebou okamžitě převzít kontrolu, útěk nás nutí ze situace mentálně či fyzicky zmizet. Zamrznutí přináší pocit těžkosti a dočasné neschopnosti vymyslet jakýkoliv krok. Poslední vzorec spočívá v automatické snaze obrousit hrany a potlačit vlastní potřeby, jen aby byl v okolí klid.
Jak posílit odolnost?
Psychologická odolnost neboli rezilience neznamená, že člověk během stresové situace vůbec necítí strach nebo nejistotu. Není to ocelové brnění, pod které nic nepronikne. Je to spíš schopnost se přizpůsobit a co nejdřív se vrátit do běžného mentálního nastavení. Pokud s tím více či méně bojujete, zkuste tyto tři metody:
- Ukotvěte se v těle: Ve chvíli, kdy cítíte nastupující paniku nebo touhu po hyperkontrole, věnujte deset vteřin vědomému nádechu a chodidla držte pevně na zemi.
- Pojmenujte emoci: Pouhým vnitřním konstatováním „Teď jsem v šoku“ lépe a rychleji zapojíte racionální část mozku.
- Rozdělte problém: Odsuňte představu katastrofálního dopadu a položte si otázku: Jaký nejmenší krok mohu udělat v následujících pěti minutách? Odpovězte si a ten jeden úkon udělejte, často dojdete k tomu, že situace je sice složitá, ale není neřešitelná.
Až příště přijde nečekaný náraz, svou první automatickou reakci nehodnoťte přísně. Důležité je to, co uděláte v následujícím hlubokém nádechu
