Když hra spolkne celé kapesné: Proč tresty a zákazy problém nevyřeší
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Stačí vytáhnout telefon z kapsy. Dnešní hazard už dávno nepatří do zakouřených heren – zmenšil se do displeje, který nosíme neustále u sebe.
- Pro dospívající představují mikrotransakce a herní balíčky běžnou součást zábavy, jenže nevinné hraní často přeroste v past na kapesné i psychiku. Zákazy přitom problém jen přesouvají do izolace.
- Jak mladé lidi naučit sebekontrole ve světě, kde je další dávka dopaminu vzdálená jen jedno kliknutí?
Online zábava, sázení i virtuální hry jsou téma, které se bezprostředně dotýká všech sociálních i věkových skupin. Výjimkou není ani generace Z, tedy ta vůbec první, která vyrostla s obrazovkou v ruce, zvyklá na okamžité uspokojení potřeb, neustálý přísun dopaminu a svět, kde se hranice mezi neškodnou videohrou a reálným sázením povážlivě stírá. Dnešní mladí dospělí se totiž od dětství setkávají s mikrotransakcemi, herními balíčky s nejistým obsahem i předplatnými.
Právě proto se česká NEWTON University zapojila do globálního programu Player Protection Lab skupiny Allwyn a byla jedním ze dvou výherců grantu v hodnotě 100 000 eur, díky němuž mohla spustit nový výzkum zaměřený na vnímání rizika a sebekontrolu generace Z v digitálním prostředí.
VIDEO TIP: Co je to závislost a jak vzniká?
Jeho účelem je pomoci lépe porozumět tomu, jak mladí dospělí přistupují k hraní v online a offline prostředí, zjistit, jak na chování generace Z působí různá preventivní opatření a která z nich mohou nejúčinněji podporovat bezpečnější přístup ke hře.
Gen Z totiž digitální prostor nepovažují za nástroj, ale za své přirozené prostředí, současně však čelí neustálému tlaku srovnávání a vysoké hladině skrytého stresu. Proto u nich online aktivita snadno přeroste v rizikový návyk dříve, než si toho sami všimnou.
Hrát si je normální, zákazy nefungují
Hraní samo o sobě není patologií. Zlomový moment, kdy se z obyčejné zábavy stává psychologická past, nepřichází se snižujícím se stavem konta, ale moje psychologie listopad 2026 vytváří se uvnitř nás.
„Hazardní hra není primárně o penězích a čase. Nasedá na hluboké psychologické potřeby: Touhu po autonomii, potřebu vymezit se, zažít vzrušení, ale paradoxně i pocit, že mám věci pod kontrolou. Často je to zkratka, jak si ulevit od nepříjemných emocí,“ vysvětluje psycholog, terapeut a adiktolog Lukáš Carlos Hrubý.
V momentě, kdy rodiče zjistí, že nevinné hraní spolklo během jednoho odpoledne celé kapesné, sáhnou většinou po striktních zákazech a restrikcích. Z pohledu vývojové psychologie je ale takováto reakce slepou uličkou, která zpravidla k ničemu nevede.
Mladý člověk přirozeně potřebuje testovat a osahávat hranice. Pokud před něj postavíme neprostupnou zeď zákazu nebo téma zatížíme morálním odsouzením, problém nezmizí. Pouze se přesune do ilegality a izolace, kde je doprovázen studem a neschopností říct si včas o pomoc.
Prohibice navíc ignoruje fakt, že lidská sebekontrola není bezedná a spoléhat se na to, že člověk ve vypjaté situaci „prostě odolá“, je psychologická naivita.
„Sebeovládání je v moderní společnosti trochu přeceňované. Výzkumy potvrzují, že jedna věc je práce se sebou samým, ale druhá – a často podstatnější – je to, jak je nastaveno prostředí kolem nás. My musíme mladé lidi provázet a učit je pracovat se stresem vědomě, v kontrolovaných podmínkách. Aby věděli, co se v nich děje, když se dostanou pod tlak, a měli se o koho opřít, pokud cítí, že situaci přestávají zvládat,“ upozorňuje Anna Plechatá Krausová, rektorka NEWTON University.
Bezpečnostní pás místo výčitek
Pokud nefunguje morální kázání ani prostý zákaz, co zbývá? Kultivace prostředí, včasná detekce a normalizace seberegulace. Bezpečnostní mechanismy nesmějí působit jako trest, ale jako samozřejmost. Právě proto je pro herní průmysl naprosto klíčovou strategií prevence.
„Usilujeme o to, aby problém vůbec nevznikl, a hledáme cesty, které mladou generaci oslovují. Ve spolupráci s piloty Formule 1 ze stáje McLaren Mastercard Formula 1 Team například ukazujeme, kolik bezpečnostních kontrol musí závodník podstoupit dřív, než usedne do kokpitu. Chceme, aby se stejným způsobem stalo automatickým i nastavení herních limitů. Současně rozvíjíme nástroje, které pomáhají rozpoznat vzorce rizikového chování. Využíváme přitom i umělou inteligenci, která doplňuje práci našich specialistů. Ti pak zákazníky kontaktují nebo je propojují s nonstop linkou pomoci, pokud je to potřeba,“ popisuje Kateřina Muráni, manažerka oblasti zodpovědného hraní ve společnosti Allwyn Česko. Aby však takové mechanismy skutečně fungovaly, musí vycházet z reality, nikoli z domněnek.
„Mladý člověk vám v dotazníku sebevědomě odpoví, že má vše pod kontrolou. Subjektivní hodnocení má však své limity,“ podotýká Petr Zimčík, Ph.D., vedoucí výzkumného projektu na NEWTON University.
„Proto připravujeme nový hodnoticí nástroj a zároveň experimentální webovou aplikaci. V ní budeme v reálném čase simulovat různé situace, jako jsou bonusy, časově omezené pobídky, vizualizace dosavadních sázek i záměrná přerušení hry. Zjistíme, co sebekontrolu skutečně posiluje a co ji naopak boří. Jen díky přesným datům dokážeme navrhnout systémová doporučení, která budou pro mladou generaci přirozeně funkční,“ vysvětluje principy výzkumu, který je součástí širší iniciativy skupiny Allwyn, Player Protection Lab, jejímž cílem je hledat nové způsoby ochrany hráčů založené na datech, vědeckých poznatcích a porozumění skutečnému chování lidí.
Výstupy projektu pak budou sloužit jako podklad pro vývoj nových nástrojů prevence v rámci celého odvětví. Trvalo téměř celou jednu generaci, než jsme si zvykli sednout do auta a automaticky natáhnout ruku po bezpečnostním pásu. Nikdo v tom dnes nevidí projev zbabělosti nebo omezování osobní svobody, ale jen základní prvek sebezáchovy.
V digitálním světě stojíme před totožným úkolem. Zodpovědné hraní nezačíná koncem veškeré zábavy, ale odvahou a schopností položit si včas zásadní otázku: Proč teď vlastně hraju? Hledám jen radost ze hry, nebo se snažím umlčet něco, s čím si nevím rady? Právě v tomto drobném rozdílu leží hranice mezi vědomým potěšením a ztrátou kontroly.
Zdroj: autorský článek
