Uvidíš všechno: Dokument ukazuje, že manipulaci se neubrání nikdo, ani manipulátor
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Do českých kin přichází jeden z nejúspěšnějších dokumentů v dějinách, You can see everything.
- Absurdní hra s žánry, ve které se komik dostává do soukromí usvědčené podvodnice, nejspíš zabojuje o Oscary.
- Jedním z nejsilnějších motivů snímku je vyčerpávající snaha vyznat se v hlavě lháře.
Co se stane, když si usvědčená podvodnice pozve do soukromí partu filmových manipulátorů? Přísně utajovaný dokument You Can See Everything (Uvidíš všechno) vyvolal pořádný poprask bezprostředně po nečekané premiéře na festivalu v coloradském Telluride. Jen málokdo z novinářtva, které se účastnilo projekce, dopředu vůbec tušil, co se bude promítat. Nadšené reakce na tříhodinový opus o rozmotávání lží poté zaplavily internet bez předchozí marketingové kampaně.
Status filmu roku následně spečetil i samotný trailer. „Proč bych tě klamala,“ ptá se v něm s nesnesitelně upřeným pohledem ex-podnikatelka Elizabeth Holmes komika Nathana Fieldera. Inu, třeba proto, že za své monstrózní lži o firmě Theranos za pár dní nastupuje do vězení. Na sociálních sítích se ze snímku prakticky přes noc stala záležitost, co si nesmíte nechat ujít, už jen proto, abyste porozuměli všem těm ulítlým memečkům a vtípkům.
Absurdní situace, do které se „nechal navézt“ režisér a komik, jenž ve své tvorbě akcentuje lidskou komunikaci, funguje především díky fascinující hlavní aktérce. Jenomže samotná neslavně proslulá Elizabeth Holmes, absurdní humor nebo marketingová taktika, při které to vypadalo, že se film prostě zhmotnil odnikud, by kritiky k provolávání superlativů jen tak nepřesvědčily. Bezpochyby se jedná o perfektně složený snímek, co si s námi místy hraje zručněji než Holmes. Teprve čtrnáct dní od americké premiéry je i jedním z nejvýdělečnějších dokumentů všech dob a není tak divu, že se už hovoří o Oscarech.
Manipulátor vs. manipulátorka
Kanaďan Nathan Fielder se do srdcí publika zapsal zejména komediální sérií Nathan For You, kde si střílí z televizního formátu reality show. Všechny zúčastněné, ať jsou „najatí“ či „nezasvěcení“, uvádí do pořádných rozpaků svou hranou neobratností a naprosto šílenými „nápady“ na řešení jejich trablů.
Práci s mystifikací, kdy vůbec netušíme, co je sehrané a co vzniklo náhodou, vypiloval k dokonalosti v seriálu Zkouška (The Rehearsal). Je nám vlastně jedno, zda to na aktéry i na nás celé narafičil, nebo vážně celé hodiny nacvičuje jeden rozhovor až do úplného zblnutí a pak zaznamenává přirozené reakce okolí. Muselo to dát tolik práce v obou možných případech, že se po chvíli vzdáme touhy cokoliv „rozlousknout“ a necháme se unášet skvělým scénářem, očividně štědrým rozpočtem a tím nejsušším humorem. Funguje mu to i nyní v kině a Uvidíš všechno stvrzuje jeho ohromný vypravěčský talent.
Tentokrát navíc nestojí proti otrávenému prodejci hraček nebo náboženské fanatičce, ale ženě, které se spolu se svým tehdejším partnerem podařilo vylákat téměř miliardu dolarů od americké smetánky. Mezi investory firmy Theranos patřil třeba mediální magnát Rupert Murdoch, místo ve správní radě přijal bývalý ministr zahraničí Henry Kissiger. Elizabeth Holmes nicméně investorům slíbila něco, co nemohla splnit. Vyvíjela a uváděla na trh technologii, která doposud neexistuje – přístroj, co by z jedné kapky krve zvládl provádět až 70 různých krevních testů.
Ať už za tím byla absolutní tvrdohlavost, neschopnost připustit chybu nebo ignorování varování zaměstnanců, Holmes se nakonec uchýlila ke lžím, manipulacím, falšování a všemožným úpravám reality. Minimálně podle rozsudku na tom není nic nejasného. Jak je ale vidno, ani těsně před nástupem do vězení, není Holmes ochotna opustit svou vlastní verzi o nevinně a nedorozumění. Že by dokonale obelhala i samu sebe?
Fielder se tady konečně střetává se sobě rovnou. Do domu Holmes ostražitě vstupuje se štábem a druhým režisérem Lance Oppenheimem (Primetime) na její vlastní pozvání a za jejích podmínek. Elizabeth s partnerem Billym Evansem jim slibují, že mohou natáčet opravdu cokoliv. Ideálně tedy večerní čtení dětem, nebo jak se Elizabeth dojímá sama nad sebou. Původně to měl být záznam každodennosti před nástupem do vězení, postupně se však Elizabeth a Billy dávají do řeči s Nathanem.
Je to vůbec dokument?
Olbřímí stopáž není na snímku prakticky vůbec znát. Hned od začátku se v nás snaží intenzivní soundtrack vyvolat úzkost a pocit naléhavosti, i když se zrovna koukáme na oceán. Ono také není divu, do nástupu výkonu trestu zbývá Elizabeth 30 dní, to by jednoho znejistělo. Tempo paradoxně nepolevuje ani v dlouhých a nepříjemných záběrech mezi čtyřma očima.
Každou chvíli se navíc děje nějaký úplný „bizár“, takže se nemůžeme nudit. Holmes neumí umíchat vajíčka, Fielder si všimne nesrovnalosti v nevinném příběhu o seznámení manželů, nebo se ho Evans najednou snaží rychle vypakovat z domu, když si dokumentarista začne povídat s otcem Elizabeth. I když se všichni tváří většinou úplně normálně (v případě Fieldera typicky kamenně), čím dál víc tu něco nehraje.
Ani jeden z manželů téměř nemrká a civí na Fieldera jako misionáři, co si s ním přišli popovídat o spasiteli, nesrovnalosti se vrší, Elizabeth víc slzí a Billy nějak často podezřele posmrkává. Zamotáváme se do slovíčkaření, zdánlivých nedorozumění a čím dál více pochybujeme i o samotném snímku. Záleží vůbec na tom, co běží hlavou Holmes, když prostě pořád lže? Je tak důležité vědět, co ví a zda ví, že lže, když je s ní očividně něco v nepořádku? Nicméně to vypadá skvěle, je to nečekané a my se můžeme smát reálným záporákům.
V půlce snímku nastupuje Holmes do vězení, avšak to nejdivnější teprve přichází. Putujeme ještě hlouběji králičí norou vyčerpávajících lží a snímek se přehoupne do žánru artového true crimu, kdy se Fielder snaží dát smysl a reality check tomu, co předtím s pochybným párem prožil. Možná už ztratil pojem o tom, co je podstatné, možná že se mu některé věci nepovedlo dohledat a film se musel ubírat trochu jinou cestou.
Ale možná tu celou velkou nesrovnalost, na které stojí druhá polovina filmu, sám vykonstruoval, aby bylo možné dívat se dál. Slíbené všechno totiž neuvidíme, ani samozřejmě nemůžeme, uvidíme toho ale opravdu hodně. Z dokumentu se tu stává reality show, z žánru true crime umění a ze lži autenticita. Manipulují tu s námi naprosto všichni, a my si toho nejspíš ani nestihneme všimnout, protože i když někdo předstírá a lže, předstírá a lže v souladu se svou přirozeností.
Nejpozoruhodnějším tématem celé divoké jízdy se nakonec stává to, jak hluboce nás může setkání s manipulátorem zasáhnout až traumatizovat. I zkušený režisér, který je vyzbrojen informacemi, vlastní výjimečnou schopností manipulovat a má to „jen“ jako práci, se nedokáže ubránit. Je vtažen do paralelního vesmíru, kde místy nemůže věřit už ani sám sobě, zatímco Holmes si je naopak naprosto jistá, i když zrovna odpovídá své legendární „Nevím“. Pokud vás zajímá, co prožívají blízcí narcistních, toxických nebo antisociálních lidí, může se stát, že z tohoto úhlu pohledu skutečně uvidíte všechno.
Zdroj: autorský článek
Autorka se podílí na tvorbě filmového podcastu Hodný, zlý a kritický.
