Pokukujete po někom jiném, i když jste zadaní? Zatím nepanikařte
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Zamilovat se do někoho jiného, přestože žijeme ve spokojeném monogamním vztahu, není tak neobvyklé, jak by se mohlo zdát.
- Pokud si právě myslíte na kolegu, rozhodně to nemusí znamenat začátek konce partnerství.
- Jak se podobná vzplanutí vyvíjejí, kdy mohou vztah ohrozit a proč někdy vedou i k přehodnocení samotných pravidel lásky?
Až sedmdesát procent lidí v dlouhodobých a monogamních vztazích v určitém okamžiku pocítí silnou přitažlivost k někomu jinému. Ať už jde o kolegu z práce, dávného známého nebo novou sousedku, podobná situace snadno vyvolá vlnu výčitek i obav. Znamená taková šlamastyka začátek konce, nebo jde o normální zkušenost, která nepředstavuje nijak zvláštní riziko?
Odpověď hledal vědecký tým pod vedením výzkumnice O'Sullivan ve studii z roku 2025. Vědci a vědkyně sledovali 172 dobrovolníků, kteří přiznali, že ačkoli žijí ve vážném svazku, citově je přitahuje někdo jiný. Aby tým zjistil, jak se takové emoce vyvíjejí v čase, nespoléhal se pouze na jednorázové dotazníky. Účastníky zkoumal opakovaně v průběhu celého roku. Na začátku a následně po čtyřech, šesti a dvanácti měsících. Sledovala se nejen síla mimopartnerských citů, ale také to, jak se proměňuje spokojenost a vůle setrvat v původním vztahu.
Důvod k panice?
Výsledky ukazují, že pro paniku většinou není důvod. Průměrná síla přitažlivosti se na škále od nuly do osmi pohybovala kolem čtyř bodů a vědci a vědkyně odhalili tři odlišné scénáře, jakými se emoční dráha obvykle ubírá.
Téměř polovina lidí (přibližně 47 %) zažila takzvané kolísající vzplanutí. V této nejpočetnější skupině byla přitažlivost k někomu dalšímu zpočátku spíše mírná, a postupem času přirozeně vyprchala. Oddanost i spokojenost v primárním vztahu zůstávaly po celou dobu vysoké a stabilní. Šlo zkrátka o neškodnou epizodu, která partnerství nijak neublížila.
Druhá skupina, tvořící zhruba 37 % účastníků, prožívala vzplanutí se stálou intenzitou. Jejich náklonnost ke třetí osobě zůstávala po celý rok na střední úrovni, aniž by slábla. U těchto lidí se však ukázal znepokojivý trend. Ačkoli do výzkumu vstupovali s vysokou partnerskou spokojeností, časem u nich prudce klesala.
Nejméně početná skupina (kolem 16 %) intenzivně vzplála, a jejich mimovztahová přitažlivost pak ještě narostla, než konečně začala opadávat. Zde byl však problém hlubší už od samého počátku, tito lidé byli ve svém stávajícím vztahu nespokojení dávno předtím, jejich ochota v něm setrvat s časem postupně upadala.
Boj, nebo změna pravidel?
Ze studie O'Sullivan vyplývá, že samotné okouzlení ještě vztah neničí. Pokud stojí partnerství na pevných a spokojených základech, je to jen přechodná epizoda, která odezní bez následků.
Skutečné nebezpečí nastává tehdy, kdy přitažlivost k někomu třetímu nemizí, nebo když partnerský vztah už sám o sobě skřípe. V takovém případě je třetí osoba katalyzátorem, který nespokojenost vytáhne na světlo, a oslabí vůli o vztah dále bojovat. Jindy ale takové zamilování může vést i k úvahám, jaké podoby může mít láska.
Jiný výzkum z roku 2023 se zaměřil na motivace lidí vstupujících do polyamorních vztahů. Na základě otevřených odpovědí 63 dospělých, kteří měli zkušenost s polyamorií, identifikovali psychologové čtyři hlavní okruhy motivací pro tento typ uspořádání. Byly to soulad s vlastními hodnotami, okolnosti a dynamika vztahu, vnější podněty a sexualita.
Mezi vnějšími podněty se přitom objevily právě i nové vztahové zkušenosti a setkání s dalšími lidmi. Zamilování či vzplanutí k někomu mimo stávající vztah tak může být i jedním z mnoha impulzů pro přehodnocení dosavadního partnerského nastavení.
