Máma jako kariérní kopilot: Proč si generace Z bere na pohovor rodiče?
Představte si, že vedete přijímací řízení s nadějným kandidátem, ale do dveří s ním napochoduje i jeho maminka. Zní to jako absurdní scénka z komedie? Pro stále více personalistů se jedná o novou realitu. Průzkumy totiž ukazují, že až čtvrtina uchazečů z Generace Z si na pracovní pohovor někdy přivedla rodiče. Co za tímto novým fenoménem zvaným „kariérní kopilotáž“ vlastně stojí?
Nedávný průzkum společnosti Resumetemplates.com odhalil šokující trend. Podle tohoto webu zaměřeného na tvorbu životopisů z 831 dotázaných uchazečů o zaměstnání ve věku 18–23 let 77 % uvedlo, že si s sebou při hledání práce přivedli na pracovní pohovor rodiče. Zhruba 13 % tvrdí, že to dělalo vždy, a 24 % říká, že to dělalo často.
Představa přivést si na pohovor rodiče se může starším generacím zdát směšně absurdní, ale než se začneme smát, je třeba zvážit několik věcí. Mladí dospělí se při vstupu do světa dospělých odjakživa spoléhají na vedení svých rodičů, a to platí pro každou generaci. Rodiče jsou často žádáni o pomoc při hledání prvního bydlení, při zařizování energií či v orientaci v pracovních smlouvách.
Doba covidová a ukradené sociální dovednosti
Proč k tomu vůbec dochází? Odborníci se shodují, že Generaci Z nelze jednoduše onálepkovat jako tu citlivou a línou. Jde spíše o generaci, která čelí obrovské úzkosti. Zásadní roli zde sehrála pandemie COVID-19, která mladé lidi připravila o klíčové formativní roky. Právě v době, kdy si měli budovat první vztahy na letních brigádách a stážích, byli zavření doma. Chybí jim tak základní trénink v profesionální komunikaci a řešení konfliktů.
Dalším spouštěčem je obrovský tlak na současném trhu práce. Kvůli nástupu umělé inteligence, která automatizuje rutinní úkoly, dramaticky ubývají tradiční juniorské a vstupní pozice. Firmy dnes i od absolventů vyžadují okamžitý výkon. Tento obrovský tlak vede u mladých lidí k paralyzující nejistotě, a proto se zcela přirozeně obracejí na ty, kterým důvěřují nejvíce – na své rodiče.
Od helikoptér ke sněžným pluhům
Kariérní kopilotáž by však nemohla existovat bez ochotných rodičů. Ti jsou často poháněni vlastní úzkostí o budoucnost svých dětí. Z dřívějšího „helikoptérového rodičovství“, kdy rodiče nad dětmi neustále kroužili a dohlíželi na ně, se vyvinul ještě extrémnější styl a to takzvané „buldozerové rodičovství“.
Tito rodiče aktivně odstraňují z cesty svých dětí jakékoliv překážky ještě dříve, než na ně dítě vůbec narazí. Pokud má potomek problém napsat životopis, rodič ho raději napíše za něj (což udělalo až 31 % dotázaných).
Tímto přístupem ale rodiče svým dětem nechtěně ubližují. Z psychologického hlediska u nich pěstují takzvanou naučenou bezmocnost. Mladý člověk získá pocit, že bez cizí pomoci nedokáže nic vyřešit, nenaučí se zvládat frustraci a při prvním pracovním problému se hroutí.
Co na to říká personalisté?
Z pohledu uznávané teorie sebedeterminace (Self-Determination Theory) potřebuje každý člověk ke zdravému vývoji a motivaci uspokojit tři základní potřeby: autonomii, kompetenci a vztahovost. Když rodič vyjednává plat za svého dospělého syna či dceru, vysílá mu zničující zprávu: „Nevěřím, že to zvládneš sám.“ Tím je zásadně narušena potřeba kompetence a sebevědomí.
Pro drtivou většinu personalistů a manažerů je pak přítomnost rodiče u pohovoru absolutním varovným signálem. Zaměstnavatelé nehledají jen technické znalosti, ale i emoční zralost a schopnost nést za svou práci odpovědnost. Pokud dospělý člověk nedokáže sám absolvovat pohovor, vzbuzuje to logické obavy, jak si poradí se stresem při samotném výkonu profese.
Jak z toho ven?
Řešením není nechat mladé lidi v nejistém světě bez pomoci, ale změnit formu této podpory. Odborníci rodičům radí, aby ustoupili z role přímých zachránců do role poradců.
Místo psaní motivačních dopisů a volání šéfům by měli s dětmi doma trénovat nanečisto odpovědi na záludné otázky nebo jim poradit, jak si správně nastavit rodinný rozpočet. Jedině ve chvíli, kdy mladí dospělí zažijí i drobná selhání a projdou si určitým diskomfortem, si dokážou vybudovat tolik potřebnou odolnost, díky které na trhu práce nakonec uspějí.
