Bisexualita není fáze. Proč je důležité, aby byli bi lidé vidět
Ani v roce 2026 není identita bisexuálních lidí brána vážně, na 23. září proto každoročně připadá Den viditelnosti bisexuálů. Letos jde už o 28. ročník.
Podle reprezentativního průzkumu CZECHSEX, který realizoval Národní ústav duševního zdraví společně se Sexuologickým ústavem 1. LF UK, se 7 % české populace identifikuje s jinou než heterosexuální orientací. Nejpočetnější skupinou z nich jsou přitom lidé, kteří se označují jako bisexuální nebo pansexuální, dohromady představují 3,2 % populace, tedy přibližně 341 tisíc lidí.
Bisexualita tedy rozhodně není okrajový fenomén. Přesto může být pro člověka, který se jako bi identifikuje, překvapivě těžké cítit, že jeho zkušenost někdo skutečně vidí a rozumí jí. Pokud žena chodí s mužem, nebo naopak, automaticky předpokládáme, že jsou tyto páry hetersexuální, jenže u bisexuality tahle logika nefunguje. Právě na tento druh zjednodušování upozorňuje Den viditelnosti bisexuálů, který se poprvé slavil v roce 1999.
Takže jsi vlastně hetero?
Jedním z nejčastějších způsobů zneviditelňování bisexuality je posuzování člověka podle jeho současného partnera nebo partnerky. Bisexuální žena ve vztahu s mužem, nebo bisexuální muž ve vztahu se ženou, jsou okolím běžně považováni za heterosexuály. A pokud se někdo později ocitne ve vztahu s člověkem stejného pohlaví, okolí může jeho identitu zase naopak přepsat na homosexuální. Jenže sexuální orientace není seznam současných partnerů.
Člověk ani za sebou nemusí mít žádný vztah nebo zkušenost s více pohlavími, aby mohl vědět, že je bisexuální. Úplně stejně totiž heterosexuální člověk nemusí mít vztah, aby věděl, že ho přitahují lidé opačného pohlaví.
Část odpovědi na to, proč bisexualita není vidět, můžeme najít i v populárních médiích. Právě tady je rozdíl mezi tím, kolik bi lidí ve společnosti skutečně žije, a kolik jich například potkáváme ve filmech a seriálech, poměrně nápadný. Podle reportu organizace GLAAD sledujícího americkou televizní tvorbu bylo v sezoně 2024–2025 mezi 489 LGBTQ+ postavami 98 postav bi+, což představovalo 20 % všech sledovaných LGBTQ+ postav. Bi+ lidé přitom podle dat citovaných GLAAD tvoří většinu LGBTQ+ komunity.
Jak oslavit Den bisexuality?
Zjistěte, co vlastně znamená bisexualita. Spoiler: Tohle si můžete po přečtení článku odškrtnout.
Přečtěte si něco od bi lidí. Rozhovor, osobní zkušenost, knihu nebo článek.
Pusťte si film nebo seriál s bisexuální postavou. Z poslední doby například populární Heated Rivalry. Všímejte si, jestli je její bisexualita přirozenou součástí příběhu, nebo jen pointou.
Přestaňte říkat „je to jen fáze“. Stejně jako „ještě si není jistá“ nebo „nakonec si vybere“.
Když vám někdo řekne, že je bi, věřte mu. Není potřeba zjišťovat, s kým chodil nebo kolik měl vztahů.
Nezaměňujte partnera za sexuální orientaci. Bi žena s mužem je pořád bi. Bi muž se ženou taky.
Sdílejte něco o bisexualitě na sociálních sítích. Třeba zajímavý fakt, osobní příběh nebo rozhovor. Viditelnost je koneckonců pointou tohoto dne.
Podpořte bi tvůrce a tvůrkyně. Kupte si jejich knihu, desku, ilustraci nebo další tvorbu.
Zajděte na LGBTQ+ akci. Přednáška, film (v kinech je stále ještě Sex a smrt v kempu Miasma), diskuse nebo party, podle toho, co je vám příjemné.
Pokud jste sami bi, nemusíte nic dokazovat. Nemusíte mít zkušenost s muži i ženami, nemusíte být „napůl“ a nemusíte mít coming out jen proto, že je 23. září.
Ještě výraznější rozdíl je vidět v zastoupení mužů a žen. Z 98 bi+ postav bylo 70 žen, ale pouze 27 mužů. Bisexualita mužů tak na obrazovkách zůstává výrazně méně viditelná. Podobný obraz nabízí i film. Ve zprávě za rok 2023 se bisexualní postavy objevily v 19 ze 70 LGBTQ+-inkluzivních filmů, gay mužské postavy se objevily v 38 filmech a lesbické postavy ve 22 filmech.
Zase ty stereotypy
Nejde samozřejmě o přímé srovnání s celou populací, GLAAD sleduje pouze určitý výsek americké filmové a televizní produkce. Čísla ale dobře ilustrují, že bisexualita je v audiovizuálních médiích, které zhusta konzumujeme, zastoupena méně než některé jiné sexuální identity. Problémem přitom není pouze počet postav. Důležité je také to, jak jsou zobrazovány.
Výzkumy i analýzy médií dlouhodobě upozorňují na stereotypy, které se s bisexualitou opakují. Bi postavy mohou být například vykreslovány jako nerozhodné, promiskuitní, nevěrné nebo neschopné dlouhodobého vztahu. U bisexuálních žen se navíc často objevuje představa, že jejich bisexualita je především způsob, jak zaujmout muže. Bisexualita bývá v příbězích často odhalována až ve chvíli, kdy postava naváže vztah s člověkem stejného pohlaví a bisexuální muži jsou přitom v některých analýzách téměř neviditelní.
Pokud se tedy o bisexualitě mluví málo, lidé o ní mají méně příležitostí získat realistickou představu. A když se potom objeví ve filmu nebo seriálu, může být zatížena stereotypy, které její další zviditelnění ještě komplikují.
Bi žena není „jen zvědavá“. Bi muž není „ve skutečnosti gay“
Bisexualita nemá žádné konkrétní vzorce. Jedna bisexuální žena může mít celý život vztahy převážně s muži, jiná může mít zkušenosti především se ženami. Některý bisexuální muž může žít v dlouhodobém vztahu se ženou, další s mužem. Někteří lidé mohou být přitahováni různými pohlavími různou měrou nebo se jejich přitažlivost může v průběhu života proměňovat. Nic z toho samo o sobě nečiní jejich identitu méně skutečnou.
„Jak se budou lidé identifikovat, závisí na více faktorech než jen na tom, jak se ptáte v dotazníkovém šetření. Label, který si lidé dávají, se časem a věkem mění. Podstatné ale je, že společnost lépe přijímá neheterosexuální chování u žen,“ uvedla dříve pro Moji psycholgii Mgr. Andrea Stašek z Masarykovy univerzity, která se podílela na výzkumu CzechSex.
Jako gay muži se v průzkumu identifikovaly dvě procenta respondentů oproti lesbám, kterých je „jen“ 0,6 %. Podle Stašek čelí bisexuální muži specifickému stigmatu oproti ženám a jejich bisexualita bývá mnohem častěji přehlížena či zpochybňována, a proto se spíše identifikují jako heterosexuálové nebo gayové. I z tohoto důvodu je důležité zbavit se potřeby bisexualitu druhých „ověřovat“ jejich partnerskou historií. Člověk nemusí dokazovat svou orientaci seznamem bývalých partnerů a partnerek.
Viditelnost samozřejmě neznamená, že každý bisexuální člověk musí být otevřený o své orientaci a na sociálních sítítch dnes vyhlašovat, jak to vlastně má. Coming out je osobní rozhodnutí a někdy může být z různých důvodů bezpečnější svou orientaci nesdělovat.
Smyslem Dne viditelnosti bisexuálů není nutit lidi, aby se veřejně označili jako bi. Jde hlavně o připomínku, že bisexualita existuje, není méně skutečnou orientací a zaslouží si být zobrazována bez automatických dodatků typu, že je to stejně jen fáze, nebo nerozhodnost mezi dvěma možnostmi. Bisexualita je vlastní sexuální orientace, kterou není potřeba před nikým obhajovat. Koneckonců, jak jsme již uvedli, v Česku žije přibližně 341 tisíc bisexuálů a bisexuálek a to už je pořádně velká „menšina“.
