Nenápadný jed: Co je (a co není) misogynie?
Co přesně znamená pojem misogynie, jak vzniká a jak ji poznat? Přečtěte si vysvětlení významu slova misogynie, hlavní projevy v běžném životě i to, jaký je její přesný opak.
Co je to misogynie?
Misogynie je otevřený i skrytý negativní postoj k ženám, založený na přesvědčení, že jsou méně schopné či úplně nedůležité jenom prostě proto, že jsou ženy. Slovo pochází z řeckého „mīsoguníā“, což doslova znamená nenávist vůči ženám. Projevuje se například pohrdáním, znevažováním či diskriminací.
Je dobré odlišit misogynii od kritiky nějaké konkrétní ženy. Taková kritika není sama o sobě misogynní, pokud nevychází z genderových předsudků. O misogynii mluvíme tehdy, když jsou nepřátelské postoje nebo jednání zaměřeny na ženy jako skupinu nebo vycházejí ze stereotypů.
Proč se tolik mluví o misogynii?
Jednoduše proto, že nám to pomáhá rozpoznat situace, ve kterých jsou ženy znevýhodňovány nebo ponižovány jen kvůli svému pohlaví. Když dokážeme misogynii pojmenovat, můžeme ji i lépe předcházet. Postoje založené na nerovnosti přispívají k obtěžování, násilí i dalším negativním dopadům na zdraví, bezpečí a rovné příležitosti. Věcná diskuse bez stereotypů vede k bezpečnějšímu prostředí pro všechny.
Jak vzniká misogynie?
Nenávistní vůči ženám nejsou jen muži, ale může se tak chovat opravdu kdokoliv. Misogynie totiž nevzniká z jediné příčiny, jde o výsledek kombinace společenských, kulturních a individuálních vlivů, kterým jsme vystaveni všichni. Může jít zejména o...
- Genderové stereotypy: Od dětství se setkáváme s představami o tom, co „mají“ dělat ženy a muži. Pokud jsou tyto představy velmi striktní (např. že ženy jsou hloupé, mají být podřízené mužům apod.), mohou prohlubovat předsudky a nerovné zacházení.
- Rodina a kultura: Jako malí i jako dospělí přebíráme názory od rodičů, vrstevníků nebo z médií. Pokud se v našem okolí běžně objevují sexistické výroky nebo diskriminace žen, jsou pro nás naprosto normální.
- Influenceři a internet: Sociální sítě mohou šířit užitečné informace, ale také obsah založený na nenávisti nebo stereotypech. Někteří influenceři propagují představy o nadřazenosti mužů nebo vykreslují ženy a emancipaci jako příčinu všech civilizačních problémů. Algoritmy sociálních sítí mohou uživatelům doporučovat stále podobný obsah a posilují tím jednostranné názory.
- Incel kultura a online komunity: Označení incel (z anglického involuntary celibate, tedy v nedobrovolném celibátu) původně popisovalo lidi, kteří si přejí partnera, ale nedaří se jim navázat vztah. Některé online komunity (tzv. manosféra) však postupně převzaly extremistické názory, podle nichž jsou za jejich situaci odpovědné ženy nebo společnost. Část těchto lidí šíří nenávist vůči ženám a dalším menšinám. V ojedinělých případech ospravedlňují také násilí.
- Osobní zkušenosti a frustrace: Špatná životní zkušenosti, odmítnutí nebo pocit osamělosti samy o sobě misogynii nezpůsobují. Pokud se ale smísí s prostředím, které nabízí jednoduchá vysvětlení a hledá viníka právě v ženách, mohou posílit nenávistné názory.
- Nedostatek kritického myšlení a mediální gramotnosti: Lidé, kteří neumí ověřovat informace nebo rozpoznat manipulativní obsah, mohou snadněji uvěřit nepravdivým tvrzením a stereotypům šířeným na internetu.
Většina osamělých nebo zklamaných lidí se nestává misogynními, misogynie vzniká kombinací více faktorů.
Opak misogynie
Jako opak byste si možná na první dobrou představili nenávist k mužům (misandrie), takže vás možná překvapí, že i když neexistuje nějaká přesná definice ve slovníku cizích slov, za opak misogynie můžeme považovat respektující přístup úplně ke všem. Tedy přesvědčení, že ženy i muži mají stejnou hodnotu, stejná práva a zaslouží si stejné příležitosti i důstojné zacházení.
Jak misogynie vypadá?
O nenávisti k ženám hovoříme tehdy, když je jednání motivováno předsudky nebo přispívá k znevýhodňování žen jako skupiny. Může se projevovat slovy, chováním i postoji od nenápadných poznámek až po závažné formy diskriminace nebo násilí. Nemusíme ji ale poznat hned na první dobrou.
Skrytá misogynie
Bývá nenápadná, omlouvána jako vtip, tradice nebo „jen názor“. Vypadá například jako:
- zlehčování názorů ženy jen proto, že je žena,
- přesvědčením, že některé profese nebo vedoucí pozice nejsou pro ženy,
- častým přerušováním žen při rozhovoru,
- komentáři o vzhledu ženy místo hodnocení jejích schopností,
- zavádění nižší odměny za stejnou práci pro ženy,
- výroky typu: „Ženy jsou moc emotivní na vedení lidí.“ „To máte všechny menstruaci?“
Otevřená misogynie
Je snadněji rozpoznatelná, protože zahrnuje zjevné projevy nepřátelství nebo diskriminace. Patří sem třeba:
- urážky nebo ponižování žen,
- sexistické nadávky a nenávistné příspěvky na internetu,
- odmítání žen jen kvůli jejich pohlaví,
- sexuální obtěžování,
- schvalování nebo ospravedlňování násilí vůči ženám.
Internalizovaná misogynie
Popisuje situaci, kdy ženy nebo dívky podvědomě přijímají sexistické představy a negativní stereotypy ze společnosti a aplikují je samy na sebe či na jiné ženy. Mohou například:
- pochybovat o vlastních schopnostech kvůli svému pohlaví,
- kritizovat vzhled či nedostatky jiných žen,
- vymezovat se vůči všemu „holčičímu“, protože je to „podřadné“,
- otevřeně vystupovat proti ženským právům či rovnosti.
Dopady misogynie
Misogynie může ovlivňovat život jednotlivců i fungování celé společnosti. Dopady přitom nemusí být vždy okamžitě viditelné a projeví se až postupně nebo po delší době.
Misogynie a osobní život
Když se někdo opakovaně setkává se znevažováním, stereotypy nebo diskriminací kvůli svému pohlaví, může se to pořádně podepsat na jeho psychice. Zkušenosti s sexismem a misogynií jsou spojeny s vyšší mírou stresu, úzkosti, sníženého sebevědomí i depresí. Některé ženy také kvůli obavám z obtěžování mění své chování, vyhýbají se určitým místům nebo omezují svou aktivitu na sociálních sítích či na veřejnosti.
Předsudky vůči ženám mohou také přispívat k nerovnováze i v osobních vztazích a v krajních případech vytvářet prostředí, ve kterém je snazší omlouvat kontrolující nebo násilné chování partnera.
Misogynie a společnost
Předsudky mohou ovlivňovat rozhodování při přijímání do zaměstnání, kariérním postupu nebo zastoupení žen ve vedoucích pozicích. Pokud jsou sexistické výroky nebo diskriminační chování považovány za „normální“, mohou se postupně stát součástí každodenního prostředí a snižovat citlivost společnosti na tuto nespravedlnost. Rovnější společnost může lépe využít schopnosti všech svých členů, což prospívá nejen ženám, ale i ekonomice a veřejnému životu.
