Pět známek zdravého sebevědomí: Šaty s vlečkou to nejsou, jasný pane
Sebevědomý člověk v našich představách nejspíš vejde do místnosti v nejlepším obleku, s hlavou vztyčenou, a bez problémů na sebe strhne pozornost. Jenže tohle všechno může být jen dobře sehraná společenská role.
Zdravé sebevědomí není totéž co předvádění se nebo společenská dominance. I ten, kdo má sebevědomí na rozdávání, může být ve skutečnosti závislý jen na uznání z venku. Stejně tak někdo na první pohled uťápnutý může mít velmi zdravý vztah k vlastní hodnotě, aniž bychom to na něm poznali.
V psychologii se proto sebeúcta a sebevědomí neberou jednoduše jako stupnice od nuly do sta. Důležitá je například její stabilita a na čem se vlastně zakládá. Pokud něčí sebeúcta závisí výhradně na vzhledu, pracovních úspěších, penězích nebo obdivu okolí, snadno se může sesypat, když dotyčný o některou z těchto věcí přijde. Zdravé sebevědomí se nezakládá na představě, že jsme lepší než ostatní, jde o vědomí, že se nemusíme vytahovat, abychom si tím potvrzovali vlastní hodnotu. Jak ještě poznat zdravě sebevědomého člověka?
1. Umí uznat ostatní
Člověk se zdravým sebevědomím nepotřebuje vyhrávat každou společenskou soutěž. Když kamarád dostane povýšení, pochvalu nebo pozornost, automaticky to nebere jako ohrožení vlastního obrazu. Dokáže druhému upřímně přát úspěch, aniž by musel honem uvažovat, čím se taky může blýsknout.
To samozřejmě neznamená, že nikdy nikomu nezávidí nebo že se nesrovnává. Jsme přece jen lidé a sociální srovnávání je běžnou součástí toho, jak fungujeme. Zdravé sebevědomý člověk ale nepotřebuje druhé neustále trumfovat nebo je ponížit, aby se cítili dobře.
2. Unese kritiku
I zdravě sebevědomému člověku je kritika nepříjemná. Když nám někdo vytkne chybu, málokdo si pomyslí, že přesně tohle dnes potřeboval slyšet. Člověk se zdravou sebeúctou ale dokáže oddělit kritiku svého chování od pocitu vlastní hodnoty.
Díky tomu může nepříjemnou zpětnou vazbu skutečně zpracovat, aniž by přešel do protiútoku, hledal chyby na druhém nebo vysvětloval, proč za všechno vlastně mohou okolnosti. A pokud zjistí, že kritika nebyla oprávněná? Dokáže ji v klidu odmítnout. Zdravé sebevědomí nám dává dostatečně stabilní vztah k sobě samým, abychom si mohli položit otázku: „Je na kritice něco pravdy?“
3. Dokáže říct, že neví
Člověk, který si svou hodnotu nemusí neustále dokazovat, nepotřebuje mít ani odpověď na všechno. Umí říct, že něco neví, neumí, nebo že má někdo jiný pravdu. Jeho sebeobraz se kvůli tomu nerozpadne jako domeček z karet. Lidé s vyšší a stabilnější sebeúctou ustojí negativní informace o sobě samých, aniž by je automaticky interpretovali jako důkaz vlastní bezcennosti. Upřímně, je docela osvobozující si uvědomit, že opravdu nemusíme mít názor na geopolitiku, hokej, ani na to, odkud se mačká zubní pasta.
4. Umí být sám sebou
Samozřejmě, že zdravě sebevědomému člověku, tak jako každému, záleží na názoru ostatních. Jsme společenské bytosti a odmítnutí nebo nepřijetí jsou pro nás prostě bolestivé. Člověk se zdravým sebevědomím ale nemusí svou osobnost neustále upravovat podle toho, co od něj očekává okolí. Dokáže si nastavit hranice, říct ne, obléct si něco, co není trendy a dokáže přijmout skutečnost, že prostě nebude sympatický úplně všem. Jedna z výhod stabilnější sebehodnoty je i vědomí, že společenské odmítnutí nebereme jako důkaz, že je s námi něco zásadně špatně.
5. Klidně přizná nejistotu
Zdravé sebevědomí se pozná i tak, že člověk nemusí neustále vypadat sebevědomě. Klidně řekne, když je z něčeho nervózní, nebo že má strach, aniž by se domníval, že by to mělo otřást jeho hodnotou. Může se cítit slabý, aniž by se považoval za slabého a dokáže požádat o pomoc, aniž by to vnímal jako osobní selhání. Právě v tom je možná největší rozdíl mezi zdravým sebevědomím a jeho poněkud hlučnější napodobeninou. Sebevědomý člověk totiž nemusí neustále něco dokazovat ani sobě, ani ostatním.
