Efekt slepého narcismu: Proč se sebevědomí lidé často cítí šťastnější
Řekne váš kolega na poradě totální nesmysl a stejně z ní odchází s pocitem, že je zaměstnanec roku a všichni ostatní mu nesahají ani po kotníky? Podle vědců Marcina Zajenkowského a Gillese Gignaca to má úzkou souvislost s narcismem. Jak?
Lidé s narcistickými rysy si drží lepší náladu i vysokou spokojenost jednoduše tím, že nepříjemná fakta ignorují. Toto kognitivní zkreslení je jakýsi obranný štít, díky kterému někteří lidé dokáží zpochybnit jakoukoli zpětnou vazbu, jen aby neutrpěla jejich představa o vlastní dokonalosti.
Chyba je v testu
Marcin Zajenkowski a Gilles Gignac nechali v rámci výzkumu dobrovolníky s vysokou mírou takzvaného grandiózního narcismu vyplnit běžné standardizované testy inteligence. Všichni účastníci předem bez zaváhání tvrdili, že disponují výrazně nadprůměrným IQ a výjimečným logickým myšlením.
Když jim vědci po vyhodnocení předložili reálné výsledky (které byly zcela průměrné, nikoli nadprůměrné), nenastala ze strany účastníků žádná sebereflexe. Nenastalo žádné zpochybňování vlastní geniality, naopak. Místo toho s klidnou tváří prohlásili samotné testy za špatně sestavené, chybné nebo absolutně irelevantní pro změření jejich skutečného potenciálu. Což jim dovolilo stále žít v iluzi.
Zatímco běžný člověk konfrontovaný s neúspěchem zažívá nepříjemné probuzení a přemýšlí, kde udělal chybu, mysl člověka s grandiózním narcismem nepříjemná fakta okamžitě vytěsní. Všechno, co nepasuje do příběhu o vlastní výjimečnosti, prohlásí za selhání okolního světa.
Kognitivní zkreslení versus věčné pochybnosti
Být neustále v kontaktu s realitou má svou psychologickou cenu. Vnímaví, přemýšliví a vnitřně poctiví lidé velmi často zápasí se syndromem podvodníka (imposter syndrome). I přes jasné úspěchy si v sobě nosí neúnavného vnitřního kritika, který jim připomíná každou chybu, zpochybňuje jejich zásluhy a nutí je pětkrát přepisovat e-mail, než ho vůbec pošlou. Lidé s výraznými rysy grandiózního narcismu tímto sítem sebezpochybňování na vědomé úrovni často vůbec neprocházejí. Jejich sebeklam pro ně má určité výhody:
- Nižší míra vnímaného stresu: Když si nepřipouštíte možnost vlastního selhání, můžete se podstatně méně trápit tím, co by se mohlo pokazit.
- Vyšší spokojenost: Přesvědčení o vlastní výjimečnosti generuje pocit osobního vítězství a dodává vyšší spokojenost se životem.
- Magie sebevědomí: Lidé s bezmezným egem často dostanou prostor a důvěru jen proto, že o sobě navenek ani na vteřinu nezapochybovali.
Pocit štěstí u lidí s grandiózním narcismem je sice často postavený na odmítání reality, ale z hlediska každodenní vnitřní pohody funguje poměrně spolehlivě.
Jak si z jejich sebeklamu vzít to nejlepší?
Žít v úplném odtržení od reality samozřejmě není udržitelná strategie pro budování zdravých vztahů ani pro reálný osobnostní posun. Lidé, kteří odmítají jakoukoli zpětnou vazbu, dříve či později narazí v rámci mezilidských vztahů. Přesto se od nich můžeme naučit jednu užitečnou věc: nepouštět si každé drobné zaváhání přímo k srdci.
Až příště uvidíte někoho, kdo s naprostým přesvědčením prezentuje průměrný výsledek jako geniální průlom, zkuste se nepohoršovat a naopak se nechte inspirovat. Třeba získáte dostatek odvahy na příští poradě vystoupit se svým, o poznání lepším výsledkem, místo toho, abyste mlčky seděli a čekali, až si vašeho úsilí někdo náhodou všimne.
