Hlad po otci: Proč odtažitý táta nevědomky nastavuje laťku pro budoucí vztahy
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Otec je zpravidla první osobou, která své dceři nechává nahlédnout do mužského světa. Od svého táty už malé holky získávají představu, co znamená respekt, bezpečí i důvěra. Jak se otcovská blízkost či naopak její nedostatek promítají do ženského sebevědomí a partnerských vztahů?
„Táta byl hodnej chlap, nepamatuju si, že by se kdy zachoval nějak hnusně vůči nám dětem nebo mámě. Ale když se zamyslím, vůbec nic o něm doopravdy nevím, a vlastně ani on o mně. Nikdy jsme si moc nepovídali,“ vypráví čtyřicetiletá Tereza.
S podobnou zkušeností není jediná. Když se čas od času sejdeme s kamarádkami a někdy dojde v záplavě různých témat i na naše otce a vzájemné vztahy s nimi, některé z nás bez skrupulí přiznávají, že mají pocit, jako by v průběhu jejich dětství a dospívání táta ani nebyl. A přitom neumřel, rodiče se nerozvedli ani netrávil víc času v hospodě než doma. Nic takového.
VIDEO TIP: Jak vychovat odolné dítě?
Je dnešní generace méně odolná? S terapeutem Martinem Cvrkalem o tom, ak podpořit resilienci u sebe i dětí • Adam Blaha / CNC
„Otec normálně chodil do práce, možná měl i nějakého svého koníčka, ale do výchovy nás dětí a všednodenního provozu se moc nevměšoval, prostě si hleděl svého. A když už mělo dojít na nějakou konverzaci, byl z toho spíš nesvůj. A já? Vlastně taky,“ otevřeně popisuje svůj vztah s tátou osmatřicetiletá Kateřina.
„Pocit prázdnoty se mlčením otce nesporně stále zhoršuje. Malá holčička dochází k závěru, že se s ní tatínek nebaví, protože není dost krásná nebo dost chytrá, a jak plyne čas, stále víc zaplňuje svou prázdnotu přesvědčením o vlastní nicotnosti. Nakonec vezme vinu za otcovo mlčení na sebe a začne se podceňovat: Nestojím za nic. Nejsem zajímavá. Nikdy nebudu nic znamenat,“ upozorňuje na možný důsledek ticha mezi otcem a dcerou ve své knize Anatomie lásky kanadský psycholog, terapeut a odborník na partnerské vztahy Guy Corneau.
Další odborníci z řad psychoterapeutů a psychologů, například Margo Maine, James Herzog nebo James Hollis, pro popisovanou zkušenost používají pojem „father hunger“, který znamená doslova „hlad po otci“. Nejedná se o diagnózu ani jednotnou psychologickou teorii. Koncept se spíš užívá jako metafora pro dlouhodobou touhu po blízkém vztahu s otcem nebo pro pocity strádání z jeho emoční či fyzické nepřítomnosti.
Nová generace tátů
Jenže doba se mění a s ní i modely či projevy otcovství, které od časů našich babiček, matek i dětství Husákových dětí rozhodně prošly obrovskou proměnou. Samozřejmě že se tu a tam stále ještě vyskytnou otcové, kteří ve výchově dětí tak trochu „absentují“, vyzbrojeni argumentem, že to je přece „ženská záležitost“.
Současní tátové tráví s dětmi mnohem více času než generace jejich otců a dědečků, a dokonce rádi! Otcové, kteří se běžně podílejí na všednodenní péči o děti, již nepatří mezi raritní kusy, nad kterými ženy jihnou a považují je za zjevení.
Moderní tátové si s dětmi povídají, zajímají se o to, co jejich potomci prožívají, a nestydí se otevřeně vyjádřit emoce. Nic jim nestojí v cestě, aby využili příležitost a vytvořili si hlubší a autentičtější vztahy se svými dětmi, než bylo dřív zvykem.
„Co bych jako dítě očekávala od otce? Asi bych moc neřešila, jestli jsem malá holka nebo kluk, v obou případech je totiž namístě, aby se staral aktivně a nenechával všechno jenom na matce,“ míní čtyřiadvacetiletá Anna.
Proč je důležitý vliv otce na výchovu
Otec, který svoji dceru podporuje, respektuje a věří jejím schopnostem, jí nepředává pouze dobrý pocit, ale mnohem víc. Pomáhá jí vytvářet a upevnit vnitřní přesvědčení, že si dokáže uchovat vlastní sebehodnotu, a to i v okamžicích, kdy se jí zrovna něco nedaří.
„Něco z otcovy opory si v sobě dívka opravdu nese. Ale ne způsobem, že by ji musela navždy někde shánět. Z raného vztahu ke spolehlivému otci si odnáší pocit, že se na muže dá spolehnout. A že sama stojí za to, aby o ni někdo stál. Tenhle pocit pak nosí uvnitř. Zdravější je, pokud ho má v sobě, ne když ho pořád musí čerpat zvenčí,“ poznamenává Pavel Pařízek, psycholog a terapeut z platformy Terapie.cz.
K přetrvávající potřebě hledat potvrzení vlastní hodnoty zvenčí vedou podle odborníků naopak příliš kritické nebo odmítavé poznámky. „Když už se mnou táta prohodil pár slov, tak to většinou bylo proto, aby mě upozornil, jak moc jsem nemožná. Jemu se dařilo, na co sáhl, byl dobrý ve sportu i manuálně zručný. Já byla tlustá, nemotorná a nešikovná. S úšklebkem pronášel, že je fakt zvědavý na toho chudáka, který si mě jednou vezme,“ vzpomíná pětačtyřicetiletá Julie a dodává, že ji stálo spoustu úsilí i terapeutické práce, než si začala věřit a byla schopná navázat hlubší partnerský vztah.
Výzkumy britského psychologa Daniela Paquetteho ukazují, že matky a otcové děti zpravidla podporují odlišným způsobem. Zatímco matky v mnoha ohledech často fungují jako zdroj, u něhož potomci nalézají uklidnění a bezpečí, od tátů se očekává, že děti budou směrovat ven a budovat v nich schopnost bez bázně vkročit do vnějšího světa.
Otcové ve vyšší míře než matky děti povzbuzují a vedou k objevování nových věcí, přiměřenému riskování a překonávání překážek. Vybízejí je k samostatnosti a méně zasahují při řešení problémů v tom smyslu, že by se je snažili vyřešit za ně. Díky tomu děti získávají nové možnosti a postupně si vytvářejí přesvědčení, že se všechno sice nemusí hned zdařit na jedničku, ale že si i s případným kiksem dokážou nějak poradit. Takové nastavení mysli přijde v životě každopádně vhod a je úplně jedno, jestli jste holka nebo kluk.
A ještě jedné možná drobné, přesto důležité věci si vývojoví psychologové při svých pozorováních všimli: Tátové mnohem častěji než mámy při svých hrách s dětmi blbnou, dělají si legraci, škádlí je nebo jen tak zlehka provokují. I to je skvělá, i když třeba neúmyslná výchovná metoda. Děti se tak učí zvládat nejistotu, správně se vyznat a číst v různých sociálních situacích a nebát se drobných neúspěchů.
Tatínkova holčička
„Kdyby ti někdo chtěl ublížit, věř mi, že bych si toho bídáka našel a vlastnoručně ho zabil,“ sdělil mi jednou naprosto vážně jako malé holce můj táta. I když to nebyl zrovna „táta roku“, věřila jsem mu každičké slovo a cítila se v naprostém bezpečí, že mi od téhle chvíle už nikdo nezkříví ani vlásek.
I dneska si na jeho větu občas vzpomenu, přestože už je to hodně dávno. Měla jsem těsně před maturitou, když táta nečekaně umřel. Čas od času mě napadne, jaké by to bylo, kdybych si k němu mohla přijít v průběhu života s nějakou nesnází pro radu a pomoc. A vůbec bych netrvala na jeho „povolení zabíjet“.
Někdy se také sama sebe ptám, jaký by táta byl jako starý muž, kdyby nám to bylo přáno. Jak by se stárnutí nás obou asi promítalo do našeho vzájemného vztahu? „Vztah otce a dcery se mění vždycky. Není ani možné, aby se nezměnil. Otec se postupně z role ochránce přesouvá do pozice rádce. Později vystupuje spíš jako svědek dceřina života. Někdo, kdo stojí v pozadí a je její jistotou,“ popisuje psycholog Pavel Pařízek a dodává, že otec, který uvedenou změnou odmítá projít, dělá značnou chybu. „Drží dceru v dětské roli a tím jí škodí,“ upozorňuje odborník.
Jednou nastane okamžik, kdy otec svoji „holčičku“ pomyslně pustí dál do života. Má z toho být smutný, nebo cítit úlevu?„Trocha smutku je namístě. Jedna etapa opravdu končí a otcové ji mají právo oplakat. Nemá se to ale přehánět ani zlehčovat,“ míní odborník z Terapie.cz.
Možný problém podle něj může nastat jinde, a to v případě, když otec považuje partnera své dcery za soupeře. „Partner a otec ale nejsou tatáž role,“ upozorňuje psycholog Pavel Pařízek s tím, že dceřin partner otce v jejím životě v žádném případě nenahrazuje.
„Stojí na úplně jiném místě. Dcera potřebuje oba, každého ale jinak. Pokud tohle otec pochopí, smutek se promění. Z pocitu, že o dceru přišel, na pocit, že ji dobře připravil. To první bolí, to druhé je tichá pýcha, která je zcela namístě,“ vysvětluje terapeut.
Potřebuje dcera mužský vzor?
Hodí se připomenout, že otec svým chováním a jednáním dceři také mimo jiné ukazuje, jak má vypadat nejen láska, ale také respekt ve vztazích. Výzkumy americké psycholožky Lindy Nielsen ukazují, že kvalita vztahu s otcem se promítá
i do partnerského života dospělých žen.
Dcery, které vyrůstaly s otcem jako se spolehlivou, respektující a emočně dostupnou oporou, mívají vyšší sebevědomí, od partnerů očekávají vzájemný respekt a častěji odmítají vztahy založené na kontrole, ponižování nebo psychickém násilí.
Otec se tak stává jedním z prvních mužských vzorů, podle nichž si dcera vytváří představu o tom, co je ve vztahu normální, bezpečné a přijatelné. Ne tak, že by žena hledala „kopii tatínka“, ale proto, že první významný mužský vztah vytváří určitou představu o tom, jak vypadá respektující muž.
„Skutečnost, že dcera hledá blízkost a vztahy, je normální. Hledat náhradního tátu by ale normální nebylo. Když si vybírá partnera z pozice síly, je to dobře. Když
z nouze, je to varování,“ připomíná psycholog Pavel Pařízek.
I poté, co dcera vylétne z hnízda a osamostatní se, pořád otcovskou oporu potřebuje. „V tomto momentě někdy dochází k záměně. Otec si totiž často plete dvě věci. Skutečnost, kdy ho dcera potřebuje jako oporu, a to, kdy pro ni prostě zůstává důležitý. Navenek to vypadá podobně, ve skutečnosti je to ale jiné,“ upozorňuje odborník z Terapie.cz.
Malé dítě podle jeho mínění potřebuje otce doslova. „Drží ho, chrání, je nablízku. Jenže zmíněná potřeba má časem vyprchat. Dobrá výchova k tomu přímo směřuje. Cílem je, aby dcera jednou stála na svých nohou a otec ji držet nemusel,“ uzavírá psycholog.
Co mohou otcově dělat pro své dcery
Americká psycholožka Nicky Marone ve své knize How to Father a Successful Daughter nabízí následující doporučení pro výchovu sebevědomých dcer:
dávat dceři najevo bezpodmínečný zájem a lásku
oceňovat její schopnosti, nejen vzhled
podporovat samostatnost a zdravé riskování
povzbuzovat ji v matematice, vědě i technických oborech
být pozitivním mužským vzorem
pomáhat jí budovat odolnost vůči stereotypům v myšlení
učit ji řešit problémy místo jejich přebírání
respektovat její názory
trávit s ní kvalitní čas
spolupracovat s matkou na jednotné výchově
