Co nás mohou zábavní tátové naučit o rodičovství?
- Rodičovství není jen o povinnostech, ale také o radosti, blízkosti a společných zážitcích.
- Cool tátové se umí odvázat, nebrat každou minutu smrtelně vážně a tím také mohou inspirovat i nás ostatní.
- Není ale důvod, aby se z hravosti stala výsada jednoho rodiče.
Je to klasický stereotyp, který vídáme v každém druhém filmu. Zatímco jeden rodič (většinou matka) kontroluje čas, chystá svačiny a v hlavě si odškrtává úkoly na celý den, druhý s dítětem dovádí na koberci, dělá legrační hlasy a stará se hlavně o dobrodružství. Společné hraní zkrátka patří k příjemným stránkám rodičovství, ale nejde jen o filmovou představu.
Studie publikovaná v odborném časopise Personality and Social Psychology Bulletin například zjistila, že otcové při péči o děti a interakci s nimi uváděli relativně vyšší míru štěstí než matky. Neznamená to ovšem, že by tátové byli automaticky lepší baviči. Roli hraje také to, jaké úkoly rodiče vykonávají a jakou část každodenní péče nesou.
Zároveň by radostné dovádění nemělo být důvodem, proč by jeden rodič měl zajišťovat veškerou organizaci rodinného života a druhý si užívat tu zábavnější část běžného dne. Právě naopak. Když se péče a povinnosti dělí spravedlivě, zbývá víc prostoru na spontánní radost. Co můžeme od hravých tátů odkoukat?
Umějí vystoupit z role manažera
Provoz domácnosti potřebuje někoho, kdo myslí dopředu. Je třeba nakoupit, zaplatit účty, vyprat, připravit děti do školy a pamatovat na všechno, co se nesmí zapomenout. Jenže když člověk celý den pouze organizuje a kontroluje, nemá možnost si užívat přítomný okamžik.
Hra nicméně nevyžaduje dokonalý plán, ale zvědavost, improvizaci a ochotu nechat se překvapit. Dítě přijde s nápadem, který nedává dospělému žádný smysl, a místo automatického odmítnutí mu zkusíme dát šanci. Najednou jsme součástí příběhu, ve kterém gauč představuje pirátskou loď a ponožky jsou nebezpečné mořské příšery.
Hravý rodič se nebojí vypadat trochu směšně, udělat chybu nebo nechat dítě, aby určovalo pravidla. Nemusí mít všechno pod kontrolou a nemusí být pokaždé tím, kdo určuje, co se bude dít dál.
Co si z toho vzít? Každá společná chvíle nemusí mít jasný cíl. Občas je skvělé dopřát si moment, kdy nemusíme nic organizovat.
Nečekají na správný okamžik
Po náročném dni se nám většinou nechce vůbec nic, a tak čekáme, až budeme mít víc energie a konečně trochu klidu, abychom si mohli pohrát s dětmi. Jenže někdy to funguje přesně obráceně. Nemusíme se nejdřív cítit hravě, abychom si mohli začít hrát. Dá se začít drobností a nechat se překvapit, kam nás zavede.
Zkuste například při oblékání vyhlásit závod v hledání ponožek, při cestě domů vymýšlet příběh o kolemjdoucích psech nebo při vaření nechat dítě vybrat píseň, na kterou si společně zatancujete. Stačí malý okamžik, co naruší stereotyp.
Výzkum dospělé hravosti naznačuje souvislost mezi hravým přístupem, pozitivními emocemi a nižší mírou vnímaného stresu. Hravost tak může být užitečným způsobem, jak se vyrovnávat s každodenními nároky.
Co si z toho vzít? Nečekejte na dokonalé podmínky, užijte si alespoň malou legraci.
Nedělají ze zábavy projekt
Dospělost nás učí přemýšlet o čase v kategoriích užitečnosti. Sport by měl zlepšovat kondici, koníček rozvíjet dovednosti a volný čas by se ideálně měl proměnit v něco, na co můžeme být hrdí. Dokonce i odpočinek se někdy snažíme dělat správně.
Jenže zábava nemusí mít žádný další účel, stačí postavit nejkřivější věž z kostek, deset minut se honit po obýváku nebo si s dítětem prohlížet staré fotky. Dítě nepotřebuje, abychom každý víkend vymyýšleli originální program. Stačí, že spolu můžeme být a sdílet něco, co nemusí nikam vést. Pokud jsme opravdu unavení, i klidnější, pasivní odpočinek má své místo. Být dobrým rodičem se nerovná proměnit každou chvíli v aktivní hru.
Co si z toho vzít? Dovolme si dělat věci jen proto, že nás baví. Ne všechno musí být produktivní, poučné nebo dokonale zdokumentované na sociální sítě. Radost není odměna za splněné úkoly.
Umějí přerušit plány
Máme rozepsaný e-mail, v hlavě seznam nákupů a v ruce telefon. Právě v tu chvíli přijde dítě s naléhavým sdělením: „Podívej, co jsem postavil!“ První reakcí může být automatické „za chvilku“. Jenže právě takové drobné okamžiky rozhodují o tom, zda k sobě máme blízko.
Psychologové John a Julie Gottmanovi používají pro malé pokusy o navázání kontaktu označení bids for connection, tedy výzvy ke spojení. Jde například o otázku, poznámku, ukázání zajímavé věci nebo obyčejnou snahu získat pozornost. Podstatné je, jak na ně druhý člověk reaguje.
Podle Gottmanova institutu vysledoval šestiletý výzkum novomanželských párů, že dvojice, které zůstaly spolu, reagovaly na takové pokusy o kontakt vstřícně v průměru v 86 procentech případů. U párů, které se později rozvedly, to bylo 33 procent. Výsledek se týká partnerských vztahů, nikoli přímo vztahů rodičů a dětí, ale dobře ilustruje význam drobných projevů pozornosti.
Co si z toho vzít? Ne každé vyrušení je překážka, je to i pozvání ke kontaktu, které stojí za to přijmout. Telefon a seznam úkolů mohou pár minut počkat, blízkost si budujeme právě v těch nejmenších okamžicích. Stačí na chvíli zvednout oči, zeptat se, co nám dítě chce ukázat, a skutečně poslouchat. A totéž platí pro partnera, který nám vypráví o svém dni.
Vědí, že radost není nic navíc
Hru běžně vnímáme jako přestávku od skutečného života. Nejdřív se musí uklidit, uvařit, vyřídit práce a splnit všechny povinnosti. Teprve potom přijde čas na zábavu. Jenže pokud čekáme, až bude všechno hotové, klidně se stane, že na ni nezbude čas nikdy.
Hravost přitom není důležitá jen pro děti, v dospělosti nám například pomáhá odbourat stres. Díky hraní na chvíli vystoupíme z rutiny, uvolníme se a máme možnost druhé vnímat jinak než jen skrze úkoly, které je potřeba splnit.
Smích samozřejmě nevyřeší vyčerpání, partnerské neshody nebo nerovnoměrně rozdělenou péči. Pokud jeden rodič zajišťuje většinu domácnosti, potřebuje především skutečnou pomoc a čas na odpočinek, ne radu, aby byl hravější. Věděli jste, že matky mnohem častěji přemýšlí nad tím, co všechno je doma třeba zařídit?
Nejlepší zábavní tátové umějí být přítomní i tehdy, kdy to doma není jen legrace, ale je potřeba něco zařídit, uklidnit dítě nebo nastavit hranice. Hravost a zodpovědnost se totiž nevylučují.
Co si z toho vzít? Radost nemusí přijít až po práci. Někdy má větší cenu deset minut opravdového společného smíchu než dokonale naplánované odpoledne, které ani nemusí vyjít podle plánu.
Rodičovství potřebuje obojí
K životu potřebujeme i spontánní nápady, bláznivé historky, hru na podlaze obýváku a chvíle, kdy se smějeme, až nás bolí břicho. Není ale důvod, aby se z hravosti stala další výsada jednoho rodiče. Rodina potřebuje lidi, kteří myslí dopředu, i ty, kteří umějí improvizovat. Ideálně obojí v každém z nás.
