Někteří lidé si pletou rozhovor s podcastem. Pět elegantních triků, jak se dostat ke slovu
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Sotva se stihnete nadechnout, druhý vás smete další lavinou historek a z rozhovoru je rázem one man show.
- Mlčet a tiše trpět však nemusíte, stejně jako není nutné na dotyčného hned útočit.
- Vezměte si slovo zpátky s lehkostí a bez trapného ticha pomocí jednoduchých triků.
Každý z nás má ve svém okolí někoho, pro koho je dialog spíš monologem. Ať už jde o kolegu na poradě či upovídanou kamarádku, sotva stihnete doříct myšlenku, oni už bez mrknutí oka jedou dál. Než se nadějete, přemýšlíte, kudy se nenápadně odplížit. Většina z nás ale nejspíš zatne zuby a mlčí, protože se ostatních nechceme dotknout. Nicméně to nejsou jediné dvě možnosti, které máme.
Než začnete plánovat protiútok, stojí za to si uvědomit, že lidé, kteří si uzurpují veškerou pozornost, to nejspíš nedělají se zlým úmyslem. Může jít o jejich nekontrolované nadšení, nervozitu, impulzivitu nebo typickou neschopnost vycítit správný okamžik k pauze. To však neznamená, že se musíte nechat utlouct slovy. Jednostranná komunikace rychle vysává energii i dobré nápady, omezuje zapojení ostatních a tím vás připravuje o různé perspektivy. Vyzkoušet můžete těchto pět jednoduchých tipů.
1. Pojmenujte chování, ne charakter
Pokud se s někým v podobné situaci ocitáte opakovaně, improvizované pokusy o vstup do řeči vás nezachrání. Mnohem lepší službu udělá upřímný rozhovor mezi čtyřma očima. Klíč k úspěchu tkví v tom, abyste nehodnotili osobnost dotyčného, ale konkrétní situaci a její dopady.
Místo útočného konstatování, že je někdo sebestředný, popište pozorovatelnou realitu. Můžete říct například: „Líbí se mi, s kolika nápady přicházíš, ale všiml/a jsem si, že se na poradách často nedostanu ke slovu, protože se hned posouváme dál. Přitom bych k tomu rád/a doplnil/a pár vlastních postřehů.“ Když zvolíte popisnou zpětnou vazbu v soukromí, druhá strana nemá důvod přejít do defenzivy a daleko snáze vaše potřeby přijme.
2. Využijte tajný signál
Mnoho upovídaných lidí skutečně netuší, jak dlouho jejich monolog trvá, a staré návyky se nemění ze dne na den. Zvlášť u přátel nebo kolegů, se kterými máte dobrý vztah, skvěle funguje předem domluvené znamení. Může jít o nenápadné položení ruky na stůl, jiné gesto nebo třeba krátkou zprávu do chatu během videohovoru.
Funguje to jako bezpečná záchranná brzda, která dotyčného rychle vrátí do reality, aniž by se cítil trapně před ostatními. Cílem samozřejmě není dělat někomu celodenního moderátora, ale pomoci mu vybudovat si cit pro délku vlastních proslovů.
3. Zapomeňte na pauzu a vsaďte na slovní klín
Čekat na moment, kdy se vášnivý mluvčí nadechne, může být prostě marné. Někdy musíte do proudu řeči vstoupit bez vyzvání. Jde to i bez křičení nebo jiných nezdvořilostí, stačí klidným, ale pevným hlasem nasadit krátkou vstupní frázi.
Mělo by jít o jednoduché věty pronesené s jistotou: „Rád/a bych k tomu na moment něco doplnil/a,“ „Zaujalo mě, co říkáš, a napadá mě k tomu ještě jedna věc,“ nebo přímočaré „Dovol mi do toho na vteřinu vstoupit.“ Přirozená konverzace není divadelní představení, kde čekáte na svůj výstup v zákulisí, rozhodující je proto tón vašeho hlasu. Vyhněte se omluvnému přešlapování i podráždění a své právo na vyjádření zbytečně neobhajujte dlouhým vysvětlováním.
4. Předejte slovo někomu dalšímu
Možná vidíte, jak v místnosti tiše trpí i ostatní, kteří by rádi přispěli, ale chybí jim odvaha skočit dominantnímu řečníkovi do řeči. V takové chvíli můžete zafungovat jako diplomatický moderátor. Stačí krátce navázat na to, co mluvčí právě řekl, a obratem položit přímou otázku někomu jinému.
V praxi to může vypadat například takto: „To je zajímavý postřeh. Jano, ty jsi podobný projekt řešila minulý měsíc, jak se na to díváš?“ Tímto elegantním manévrem rozbijete monolog, pomůžete zapojit tišší účastníky a nikdo se nebude cítit uražen. Jde o to rozšířit kruh mluvčích a připomenout, že u stolu sedí víc hlav.
5. Změňte pravidla hry v celém týmu
Když se nekonečné monology stávají koloritem pracovních porad a individuální domluvy selhávají, není nutné nést celou tíhu na svých bedrech. Odpovědnost za atmosféru má především ten, kdo setkání vede. Místo stížností na konkrétní osobu otevřete téma celkové efektivity diskusí.
Navrhněte vedoucímu zavedení jasnějších mantinelů, například časové limity na příspěvky, pravidelné kolečko názorů, nebo prostor cíleně vyhrazený pro ty, kteří se zatím nedostali ke slovu. Nerovnováha v rozhovoru se totiž může rozvíjet postupně a když je někdo na začátku konverzace častěji přerušován, postupně se dostává do znevýhodněné pozice, ve které se pak hůře prosazuje. Pokud má schůzka přinášet výsledky, nesmí fungovat na principu, že „vyhrává“ ten, kdo mluví nejhlasitěji a nejdéle.
Lidé, kteří mluví bez přestání, zpravidla hledají spojení nebo se nechají strhnout okamžikem, což ale neznamená, že byste se měli stát jejich tichým rukojmím. Rovnováha v rozhovoru vyžaduje odvahu ozvat se a ochotu naslouchat na obou stranách.
