Daň za inteligenci: Schopnosti, které se u mužů oceňují, se ženám neodpouštějí
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Vysoká inteligence může být pro ženy na pracovišti nevýhodou, kolegové je vnímají jako chladné a nepřátelské, aniž by se tak chovaly.
Za tímto dvojím metrem stojí genderové stereotypy.
Inteligentní ženy se mohou stát terčem nenápadných forem šikany.
Vysoká inteligence a schopnost řešit složité problémy jsou považovány za univerzální devizu. Přirozeně předpokládáme, že mimořádně schopný člověk si v práci automaticky vyslouží respekt, podporu a uznání kolegů. Nový výzkum publikovaný v odborném časopise Journal of Applied Psychology však ukazuje, že tato rovnice spolehlivě funguje jen pro muže. U žen může být vysoká inteligence v každodenním týmovém životě paradoxně vnímána jako hrozba.
Výzkumný tým pod vedením Nityi Chawly z Minnesotské univerzity zjistil, že ženy s vynikajícími kognitivními schopnostmi jsou mezi kolegy vnímány jako nepřátelské a odtažité. V důsledku toho čelí horšímu zacházení a nenápadným formám šikany, například záměrnému zatajování informací. Muži s podobně vysokými výsledky testů naproti tomu žádnému takovému znevýhodnění nečelí a v některých případech se k nim naopak kolegové chovají ještě lépe.
Past společenských rolí
Kořeny tohoto paradoxu sahají k hluboce zakořeněným stereotypům. Podle teorie sociálních rolí společnost od mužů podvědomě očekává průbojnost, rozhodnost, soutěživost a vysokou kompetenci. Od žen se naopak tradičně vyžaduje orientace na vztahy jako vstřícnost, laskavost a ochota pomáhat druhým.
Pokud žena projeví vysokou inteligenci a odbornou zdatnost, narazí na fenomén, který se v psychologii označuje jako implied communality deficit, který bychom mohli přeložit zhruba jako „přisuzovaný nedostatek vřelosti“. Kolegové si u mimořádně schopné ženy nevědomě dosadí rovnítko, že pokud je tak chytrá a výkonná, pravděpodobně jí chybí empatie a lidské teplo. Místo aby v ní viděli schopnou posilu týmu, začnou ji vnímat jako chladnou, nepřístupnou nebo dokonce otevřeně nepřátelskou.
Tato předpojatost se následně promítá do reality. Kolegové, kteří ženu vnímají jako nepřátelskou, jí méně ochotně podají pomocnou ruku při plnění úkolů, nenabídnou emocionální oporu a častěji ji vylučují ze svých aktivit.
Od univerzitních týmů po finanční korporace
Aby vědkyně ověřila, jak se tento mechanismus skutečně projevuje v praxi, uskutečnila se svým týmem dvě na sobě nezávislé studie v odlišných prostředích.
První studie sledovala více než čtyři stovky studentů byznysu v USA, kteří v malých týmech celý semestr pracovali na reálných projektech pro firmy a neziskové organizace. Výzkumný tým nejprve otestoval jejich mentální schopnosti a po několika týdnech zjišťoval, jak se členové týmů navzájem hodnotí. Výsledky byly jednoznačné: čím vyššího skóre žena v kognitivním testu dosáhla, tím kritičtěji její chování kolegové hodnotili a tím méně podpory od nich v průběhu semestru dostávala. U mužů výsledky testů na vztahy v týmu neměly žádný vliv.
Druhé šetření se přesunulo do firemní praxe v Asii, kde sledovali téměř čtyři stovky zaměstnanců finanční společnosti. Zde se vzorec nejen potvrdil, ale ještě prohloubil. Vysoce inteligentní ženy byly hodnoceny jako méně vřelé a zároveň nepřátelštější, což autorstvo označuje za dvojitou past. U mužů ve stejné firmě přitom vyšší inteligence naopak vedla k tomu, že je kolegové vnímali jako přátelštější a ochotněji s nimi spolupracovali. Rozdíl mezi oběma prostředími naznačuje, že v kulturách kladoucích větší důraz na tradiční hierarchii a genderové role mohou mít vysoce kompetentní muži ještě silnější společenskou výhodu.
Problém není v chování žen
Autorka výzkumu Nitya Chawla důrazně upozorňuje, že naměřená data v žádném případě neznamenají, že by inteligentní ženy byly ve skutečnosti méně přátelské, chladné nebo arogantní. Vědecký tým ve svých modelech pečlivě kontroloval skutečné osobnostní rysy účastníků, včetně sklonů k hněvu, náladovosti, podezíravosti či dominantnímu chování. Výsledky přesto zůstaly stejné a negativní nálepku nepřátelství dostávaly ženy pouze na základě předpokladů svých kolegů, nikoli podle toho, jak se ve skutečnosti chovaly.
I když se jednotlivé projevy nepřátelství mohou zdát drobné (neochota poradit s tabulkou, opomenutí v e-mailové komunikaci nebo chladný tón při poradě), jejich dopad je kumulativní. Pokud vysoce schopná pracovnice naráží na podobné bariéry každý den, postupně to podkopává její pocit sounáležitosti, přístup ke zdrojům informací i chuť v daném prostředí dlouhodobě zůstávat.
Neviditelná nerovnost
Debaty o nerovnosti na pracovišti se nejčastěji točí kolem snadno měřitelných ukazatelů, jako jsou rozdíly v platech, procento žen ve vedení nebo rychlost kariérního postupu. Tento výzkum však upozorňuje na skrytou rovinu každodenní mezilidské mikrodynamiky.
Vzniká tím zvláštní rozpor. Zatímco při formálním posuzování vedoucích rolí může být vysoká inteligence pro ženy nespornou výhodou, v horizontálních vztazích mezi vrstevníky a kolegy se táž vlastnost stává sociálním handicapem.
Vědecký tým přímo ve studii připomíná, že zjištění mají své limity. V budoucnu bude potřeba prozkoumat například to, jak do vnímání inteligence vstupuje etnický či kulturní původ zaměstnanců, protože stereotypy nejsou pro všechny skupiny žen totožné.
