Psychologika 41: Brainstorming je ztráta času, věda už 70 let ví, že o samotě vymyslíte víc
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Máte pocit, že když svoláte tým kolegů do zasedačky a začnete bez zábran chrlit nápady, vytvoříte ty nejlepší a nejkreativnější inovace? Omyl. Skupinový brainstorming, jak ho známe z většiny firem a korporátů, je totiž z hlediska reálné produktivity naprosto nefunkční. Přestože si představujeme nespoutanou tvůrčí bouři, vědecké výzkumy už od 50. let minulého století opakovaně dokazují, že skupina lidí pracujících odděleně s tužkou a papírem vymyslí klidně až o 100 % více nápadů než skupina bláznů, kteří se překřikují na poradě.
Když reklamní matador Alex Osborn v polovině 20. století stanovil čtyři základní pravidla brainstormingu – zákaz kritiky, honbu za co největším množstvím, vzájemné rozvíjení cizích podnětů a nespoutaný freewheeling neboli myšlení bez hranic – znělo to lákavě. Realita lidské psychiky a biologie je ale úplně jiná.
V týmu okamžitě narážíme na takzvaný production blocking (kdy cizí mluvení a čekání na řadu způsobí, že vlastní nápad zapomeneme), strach ze ztrapnění vedoucí k autocenzuře, ulejvání se v davu i rychlou fixaci na první banální myšlenku.
Dokonce i nejnovější neurovědní měření ukazují, že náš mozek v takové chvíli svádí vnitřní boj: zatímco jedno centrum usiluje o kreativní flexibilitu, druhé nás současně nutí napodobovat ostatní a bezpečně se s nimi slaďovat.
Proč tedy po sedmdesáti letech vědeckých důkazů firmy brainstorming stále dokola organizují? Podléháme totiž iluzi skupinové produktivity a chybí nám srovnání s tím, co bychom zvládli sami. Zasedačkový brainstorming sice může posloužit jako teambuilding zlepšující vztahy na pracovišti, ale pro samotné vymýšlení dobrých nápadů představuje často jen obří ztrátu času.
Zdroj: autorský článek
