Z těžké deprese se na terapii nevypovídáte. Mozek napřed potřebuje energii, říká psychiatrička
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Jak poznat, kdy máme jenom blbou náladu a kdy už je to deprese?
- Jak dlouho mám čekat, než se rozhodnu vyhledat odbornou pomoc?
- A je možné antidepresivy depresi skutečně zaléčit tak, aby se pokud možno už nikdy nevrátila? O tom si budeme povídat s paní doktorkou Gabrielou Jinochovou, psychiatričkou kliniky Neocentrum.
Dřív se deprese často zlehčovala jako pouhá lenost, slabá vůle nebo špatná nálada, ze které se člověk musí jednoduše „oklepat“. Dnes se naopak slovo deprese používá až příliš snadno a málokdo přesně ví, kde končí běžná lidská rozlada a kde už začíná vážné onemocnění.
Zorientovat se v tom, kdy ještě pomůže procházka či podpora přátel a kdy už je nutné vyhledat lékaře, bývá zásadní, obzvlášť v době, kdy se za vleklým smutkem často skrývají hluboké úzkosti, vyčerpání nebo nebezpečná snaha zahnat vnitřní prázdnotu alkoholem.
Běžné rozlady trvají okolo týdne a většina lidí je zvládne překonat sama. Jakmile se však propad přelije do druhého pracovního týdne a začne paralyzovat práci i rodinný život, je čas vyhledat odborníka. Podle psychiatričky kliniky Neo Centrum Gabriely Jinochové je navíc častým omylem představa, že akutní těžkou depresi lze vyřešit pouhým nástupem na psychoterapii.
Aby člověk dokázal v terapeutovně reflektovat svůj stav a pracovat na změnách, musí jeho mozek alespoň základně fungovat. V akutní fázi je proto prioritou zaléčit nejpalčivější symptomy – navrátit kvalitní spánek, dodat organismu energii a vytvořit bezpečný základ, od kterého se lze teprve odrazit k další léčbě.
Deprese navíc málokdy přichází zcela izolovaně. Velmi často ji doprovází chronická úzkost, panické ataky nebo reakce na těžká traumata a náhlé krizové situace, jako je úmrtí v rodině či rozpad partnerského vztahu, kde je naopak potřeba jednat ihned a na nic nečekat. Psychiatrie proto v úvodu ustupuje od unáhleného nálepkování osobnostními poruchami či neurodivergencí, které vyžadují dlouhé diagnostické sledování. Klíčové je ulevit od stavu, kdy je člověk emočně zcela oploštělý, nespí a z ničeho nedokáže cítit radost.
Významným a často tabuizovaným tématem zůstává takzvaná sebemedikace. Zatímco čekací doby u specialistů bývají dlouhé, hospody a obchody mají otevřeno nepřetržitě. Až devět z deseti lidí se do závislosti na alkoholu či drogách dostane právě proto, že se snaží utlumit neléčený psychický diskomfort. Krátkodobá úleva však přináší obrovskou daň v podobě prohloubení problémů a fyzické závislosti.
Představa, že léčba nutně znamená otupění osobnosti, je dnes již překonaná. Moderní farmakoterapie opouští jednostranné zacílení pouze na serotonin, které s sebou často neslo nežádoucí účinky v podobě ztráty libida či emoční netečnosti.
Proč je náhlé vysazení léků ze dne na den nebezpečné a co přesně v chemii mozku způsobí? Jakou roli hraje při nasazení medikace placebo efekt a proč někomu zaberou léky za tři týdny, zatímco jiný čeká měsíce? A je vůbec možné depresi jednou provždy definitivně „vyléčit“? Poslechněte si celý rozhovor s psychiatričkou kliniky Neo Centrum Gabrielou Jinochovou v úvodu článku nebo na své oblíbené podcastové platformě.
Zdroj: autorský článek
