Psychologika 40: Věříte, že spontánnost přináší nejvíc štěstí? Váš mozek si myslí opak
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Máte pocit, že se můžete rozhodnout jen tak ze dne na den a sbalit se na dovolenou bez jakéhokoliv plánování, protože ty neplánované zážitky jsou prostě nejlepší? Omyl. Ve skutečnosti jste v zajetí iluze o úžasné, romantické spontánnosti, a když dojde na lámání chleba, většina těch neplánovaných akcí končí tak, že vás nejistota dostihne. Náš mozek totiž miluje plánování a s radostí se utápí v dopaminu pokaždé, když mu to umožníte.
Ačkoliv si rádi namlouváme, jak jsme spontánní a svobodní, psychologické průzkumy a nástroje, jako Zimbardova teorie časové perspektivy ukazují jasný trend. Lidé s vyšší potřebou pořádku preferují plánování, zatímco ti „přítomnostně hedonističtí" dají přednost spontánním akcím. Ale víte, z čeho mozek šílí nejvíc? Z těšení se.
Ono totiž samotné dlouhodobé plánování, a především očekávání pozitivní události, vyplavuje dopamin způsobem, který nám zajišťuje takový malý, radostný „mikrorauš". V podstatě si kupujeme si štěstí s předstihem. Pokud si tedy koupíte lístky na závody Formule 1 rok dopředu, můžete si užívat dopaminový příval při každém sledování závodů v televizi. Mozek navíc velmi milosrdně vymaže ze svých představ veškerá negativa, jako jsou fronty nebo špatné počasí, a soustředí se pouze na dokonalou, ideální verzi události.
A ta slavná spontaneita? Ano, v momentě, kdy nečekaně přijde skvělý nápad, dopamin sice rychle vyletí a my zažíváme chvilkové nadšení, ale... Jakmile je potřeba začít opravdu něco řešit, například to, kde budeme spát, nebo jak se na místo dostaneme, dopamin je pryč a přichází stres. Místo euforie pak musíte usilovně zapojovat prefrontální kortex, a nakonec stejně sedíte doma, protože spontánně organizovat složité věci je prostě vyčerpávající.
Kde je tedy kompromis? Podle psychologů leží dokonalost ve strukturované spontánnosti. To znamená: dlouhodobě naplánovat hlavní body, jako je cesta a ubytování, pro to nutné dopaminové těšení. Zbytek nechat volný pro drobné spontánní radosti na místě. A co je největší mýtus ze všech? To, že když se budete na něco moc těšit, akorát se to pokazí. Nepokazí. Jen se sami dobrovolně ochuzujete o dopamin, který je tou nejdostupnější odměnou.
Proč hladina dopaminu v mozku vrcholí právě ve fázi očekávání a při samotné události už může jen klesat? Proč byli lidé v experimentu spokojenější s plakátem, který si vybrali spontánně za patnáct vteřin, než když museli své rozhodnutí logicky zdůvodňovat? Skutečně se akce pokazí jen proto, že jsme se na ni příliš těšili, nebo tímto obranným pesimismem trestáme jen sami sebe? A jak v praxi využít strukturovanou spontánnost k tomu, abychom mozek konečně přelstili my a ne on nás? Na všechny tyhle otázky odpoví nová epizoda podcastu Psychologika. Už teď na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu v úvodu článku.
Zdroj: autorský článek
