Nestačí říct: „Uč se víc.“ Tento běžný problém komplikuje dětem cestu k úspěchu
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Dítě se poctivě připravuje, ale jakmile dostane test, jako by všechno zapomnělo.
- Strach ze špatné známky dokáže zamíchat kartami i tehdy, když má student/ka potřebné znalosti.
- Rodiče mohou dětem pomoci naučit se s nervozitou pracovat dřív, než jim začne přerůstat přes hlavu.
Před písemkou doma opakujeme látku, kontrolujeme sešity a ujišťujeme se, že dítě nepodcenilo přípravu. Jenže zatímco někdo jde do školy s lehkou nervozitou, jinému se svírá žaludek a špatně se soustředí. Právě tak může vypadattestová úzkost, tedy výrazný strach spojený se zkoušením, písemkami nebo jinými situacemi, v nichž se dítě musí osvědčit. A pokud je úzkost příliš silná, může narušovat pozornost, vybavování naučených informací i samotný výkon.
Výzkumy potvrzují, že testová úzkost souvisí s horšími studijními výsledky i nižší akademickou sebedůvěrou. Metaanalýza zveřejněná v roce 2023, která shrnula 76 studií a více než 53 tisíc dětí ve věku od pěti do dvanácti let, zjistila souvislost mezi testovou úzkostí a výsledky v matematice a čtenářské gramotnosti. Potíže se tedy mohou objevit už na prvním stupni základní školy dávno před přijímačkami nebo maturitou.
Špatná známka = antická tragédie
Zrádná není čistě skutečnost, že dítě dostane horší známku, než očekávalo, trýznivější může být příběh, který si kolem ní začne vytvářet. Jedna nepovedená písemka může vést k přesvědčení, že na matematiku nemá buňky a další neúspěch podezření posílí. Před příštím testem už jde do školy s pocitem, že stejně není šance uspět. Může to dospět až do začarovaného kruhu, kdy se dítě přestane hlásit, vyhýbá se náročnějším úkolům nebo si raději vybírá jednodušší cestu, aby nemuselo riskovat další neúspěch. Některé děti pak začnou odkládat přípravu nebo se snaží zkoušení úplně vyhnout, jiné jednoduše při testu zamrznou.
Když začne mít dítě takový strach, automaticky to neznamená, že ho čekají problémy ve škole nebo v dospělosti. Dlouhodobá a výrazná úzkost však může zasahovat do vzdělávání, sebevědomí i ochoty pouštět se do nových výzev. Právě proto má smysl věnovat pozornost tomu, co dítě prožívá, a ne pouze známce, kterou přinese domů.
Jak dítěti pomoci dřív, než mu strach přeroste přes hlavu
1. Zjistěte, co se skrývá za úzkostí
Trocha trémy je před důležitým testem běžná. Zpozornět byste měli, pokud dítě o svých obavách mluví opakovaně, před zkoušením špatně spí, bolí ho břicho, bývá podrážděné nebo se mu nápadně zhoršuje nálada.
Varovným signálem může být také ztráta zájmu o školu, uzavírání se do sebe nebo snaha vyhnout se konkrétním předmětům a dnům, kdy se píše test.
Nezačínejte ale výslechem ani okamžitou radou, co má jak udělat. Zkuste otázku: „Co je na té písemce nejtěžší?“ Můžete zjistit, že se nebojí samotné látky, ale reakce učitele, vašeho zklamání nebo představy, že jedna známka rozhodne o jeho budoucnosti.
2. Dejte najevo, že nervozita není selhání
Věta „Nemáš se čeho bát“ je míněna dobře, ale příliš nepomůže. Jestliže se dítě bojí, ujišťování, že žádný důvod ke strachu neexistuje, může jeho pocity ještě víc odcizit od toho, co právě prožívá. Lepší je uznat jeho obavy, aniž byste je dál přiživovali.
Můžete říct například: „Chápu, že jsi nervózní. Před důležitým testem se tak cítí hodně lidí. Nervozita ještě neznamená, že to nezvládneš. Pojďme se podívat, co ti může pomoct.“ Dítě tak ujišťujete, že nepříjemné pocity jsou normální, nemusí se za ně stydět ani se jimi automaticky řídit.
3. Pomozte s plánem
Když se dítě bojí, máme tendenci mu přidat další procvičování, kontrolovat úkoly a připomínat, kolik času zbývá. Jenže více hodin nad učebnicí nemusí znamenat větší jistotu, zvlášť pokud se z přípravy stane další zdroj stresu.
Pomozte dítěti rozdělit látku na menší části, naplánovat krátké studijní bloky a průběžně ověřovat, čemu rozumí. Místo nekonečného pročítání poznámek může pomoci, když se pokusí odpovědět na otázky zpaměti nebo vysvětlit látku vlastními slovy.
Užitečné mohou být také cvičné testy, které postupně přibližují skutečné podmínky zkoušení. Začněte v klidu, bez známkování a zbytečného tlaku. Teprve když se dítě cítí jistěji, můžete přidat časový limit. Cílem je umožnit dítěti zažít, že je test zvládnutelný.
4. Naučte ho, jak se zklidnit během testu
Když stres stoupne, dítě může mít pocit, že zapomnělo úplně všechno. V takové chvíli pomůže jednoduchý postup, který si předem vyzkoušíte. Může na chvíli odložit tužku, několikrát pomalu vydechnout a uvolnit ramena. Potom se vrátí k zadání a začne otázkou, na kterou zná odpověď. Snazší úkol mu může pomoci se zorientovat a postupně se pustit i do náročnějších otázek.
Podobně důležité jsou základní návyky jako dostatek spánku, pravidelný pohyb, jídlo a přiměřené přestávky během učení. Nejsou zázračným lékem na úzkost, ale podporují soustředění a celkovou psychickou pohodu. Pravidelný pohyb může snižovat i míru testové úzkosti.
5. Oslavujte úsilí, nejen výsledek
Známka je viditelná a snadno se hodnotí. Mnohem méně viditelné je úsilí, které dítě vynaložilo, aby se připravilo, překonalo obavy a vůbec se do testu pustilo. Dejte mu proto najevo, že si všímáte i těchto věcí. „Vím, že ses toho testu bál/a, ale připravoval/a ses naplno. Toho si cením,“ je důležitější než automatická pochvala za jedničku.
Po testu také z výsledku nedělejte rodinnou událost, která rozhodne o náladě celého dne. Pokud se něco nepovede, můžete se společně podívat na to, co příště změnit. Když se test povede, oslavte úspěch, ale nevyvozujte z něj, že dítě musí příště dosáhnout stejného výsledku nebo se rovnou hlásit na práva. Dítě si má postupně osvojit přesvědčení, že jeho hodnota nestojí na jediné známce a neúspěch je informace, se kterou se dá pracovat.
Kdy už podpora nestačí?
Pokud úzkost dlouhodobě narušuje spánek, chuť k jídlu, vztahy nebo běžné fungování dítěte, případně se kvůli ní vyhýbá škole či činnostem, které dříve mělo rádo, je vhodné obrátit se na dětského psychologa nebo pediatra. Odbornou pomoc má smysl vyhledat i tehdy, když se potíže zhoršují nebo domácí podpora nepřináší úlevu. Jednou z možností je například kognitivně-behaviorální terapie. Učí děti rozpoznávat úzkostné myšlenky, pracovat s nimi a postupně zvládat situace, kterým se ze strachu vyhýbají.
