Psychologika 42: Za mužskou osamělost nemůžou feministky, ale průmyslová revoluce
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Máte pocit, že na muže v moderním světě dopadla ničivá „epidemie osamělosti“, za kterou mohou zlé ženy, feministky a nedostatek sexu? Omyl. Celý tento trend, kterým se dnes hemží TikTok, youtubeři i podcasty Joea Rogana, stojí na jednom mylně interpretovaném výzkumu amerického institutu Survey Center on American Life. Čísla sice znějí hrozivě – podíl mužů bez jediného blízkého kamaráda vzrostl za 30 let ze 3 % na 15 % a oficiální zprávy lékaře Viveka Murthyho přirovnávají dopady osamělosti k vykouření 15 cigaret denně, jenže data záměrně zamlčují zbytek příběhu.
Výzkum se totiž týkal celé populace a u žen vzrostl počet lidí bez přátel úplně stejně. Jak navíc ukazují rozsáhlé globální metaanalýzy stovek studií, celkový rozdíl v míře pociťované osamělosti mezi muži a ženami je napříč věkem prakticky nulový.
Pokud si tedy myslíte, že osamělost je čistě mužský fenomén, jste vedle. Osamělost je totiž pouze vnitřní, subjektivní pocit, který s pohlavím nesouvisí. Skutečným a měřitelným problémem je sociální izolace, tedy objektivní stav, kdy člověk reálně postrádá kontakty a vazby, což se mužů opravdu týká ve větší míře.
Nemohou za to ale ženy, nýbrž vývoj společnosti za posledních zhruba 150 až 200 let. Zatímco od antiky až po romantismus bylo naprosto běžné, že muži otevřeně plakali, projevovali silné emoce a udržovali hluboká přátelství, průmyslová revoluce, rozmach homofobie, první světová válka a hollywoodský kult drsňáků z nich udělaly bezemoční stroje.
Když se k tomu připočte život v izolovaných bytech, práce na home officu a zvyk přenechávat veškerou péči o společenské vazby na partnerce, vzniká past. Po rozvodu pak až 45 % mužů přijde kompletně o celou svou sociální síť.
Zdroj: autorský článek
