Psychologika 27: Vaše dítě není hyperaktivní z cukru. Prostě jenom zlobí
Máte pocit, že když vaše dítě sní na oslavě kousek dortu a zapije ho kolou, promění se v nezastavitelnou hyperaktivní zrůdičku, která bude až do noci skákat po stropě? Omyl. Ve skutečnosti cukr s dětskou hyperaktivitou vůbec nesouvisí. Vaše dítě zlobí prostě proto, že je to dítě. Tento populární mýtus si lidstvo pěstuje už od sedmdesátých let, ale realita je taková, že cukr není žádný magický spouštěč bláznivého chování.
Může nás to jako rodiče znervózňovat, protože je mnohem lákavější svést vinu na vnějšího nepřítele, tedy zlý cukr, než si přiznat, že naše ratolest jednoduše ztratila sebekontrolu, nebo jsme ji prostě špatně vychovali.
Náš mozek si totiž realitu rád upravuje podle toho, čemu věří. Věda a objektivní testy ale mluví jasně. Všechno to začalo v roce 1973, kdy vědec Benjamin Feingold varoval před umělými barvivy a konzervanty. Lidé si to ale špatně vyložili a vinu hodili na cukr, který byl v těchto dobrotách obsažen.
Za to, že dítě na oslavě plné kamarádů a balonků běhá v kruzích a nechce spát, nemůže sladké, ale obyčejné vyčerpání. Dětský organismus totiž na únavu nereaguje touhou po posteli jako ten dospělý. Místo toho se dětem postupně vypínají seberegulační mechanismy, takže jsou protivnější, blbnou a odmlouvají.
Proč nás tedy hrnek teplého mléka dokáže před spaním zklidnit, když je v něm vlastně také cukr v podobě laktózy? Proč čistá konzumace cukru po chvíli způsobuje u dětí spíše vláčnost a únavu, místo aby jim dodala křídla? A z čeho skutečně pramení to, že jsou děti často rozstřelené a otravné? Na všechny tyhle otázky odpoví Adam Balažovič a Brigita Zemen v dalším dílu podcastu Psychologika. Už teď na všech oblíbených podcastových platformách nebo ve videu níže.
Zdroj: autorský článek
