Transfuze mladé krve i polykání stovek pilulek denně. Jak daleko zajdeme, abychom přelstili smrt
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
ransfuze mladé krve, permanentní napojení na přístroje, užívání růstových hormonů. To je jen drobný vzorek procedur, které podstupují vyznavači nové víry dlouhověkosti neboli longevity. Jejich cíl? Dožít se chvíle, kdy vědci objeví klíč k definitivní nesmrtelnosti.
Hlavním hrdinou pohádky Karla Jaromíra Erbena Dobře tak, že je smrt na světě je mazaný kovář, který ve svém domku uvězní Smrt, aby si ho nemohla odvést. Jeho pokus obelstít osud má ale vážné následky - smrt zmizí ze světa úplně. Nemůže zabít vepříka ani husu, obilí na polích sežerou přemnožené myši, stromy jsou okousané obrovským množstvím housenek, hladovějící lidi trýzní mračna nesmrtelných much a komárů. Příběh ukazuje nekonečný život v té nejgrotesknější podobě, kdy smrt nehrozí (ani není dopřána) žádnému živému tvoru na celém světě.
Nicméně většina těch, kteří se v lidské historii či mytologii skutečně pokoušeli o dosažení nesmrtelnosti, ji rozhodně nechtěli darovat lidstvu takto plošně. Téměř vždy se jednalo o lidi mocné a bohaté, kteří hledali klíč k věčnému životu za velmi speciálních podmínek a hlavně pro sebe. První čínský císař Čchin Š'-chuang-ti vysílal své poddané hledat elixír života, francouzští šlechtici 16. století pili tekuté zlato ve víře, že si tím prodlouží mládí, alchymisté u dvora Rudolfa II. v Praze ve stejné době hledali kámen mudrců, s jehož pomocí by vyrobili nápoj nesmrtelnosti.
Dnes na jejich úsilí navazují ti nejmocnější a nejbohatší lidé současnosti tedy internetoví miliardáři. Zakladatel Amazonu Jeff Bezos investoval do Unity Biotechnology, start-upu, který vyvíjí léčbu projevů stárnutí. Spoluzakladatelé Googlu Sergey Brin a Larry Page podporují firmu Calico (California Life Company), jejímž cílem je rozluštit biologii řídící délku života. A Human Longevity, další společnost sponzorovaná ze Silicon Valley, buduje milionovou databázi genomů dlouhověkých lidí s úsilím odhalit gen dlouhověkosti.
Tajemnou i poněkud bizarní ikonou hnutí za radikální prodloužení života je kontroverzní gerontolog Aubrey de Grey, který již od začátku tisíciletí hlásá, že stárnutí je technicky řešitelný problém. Lidské tělo přirovnává k autu - veteránu, který může při dobré údržbě jezdit neomezeně dlouhou dobu, a dokonce prohlásil, že „první člověk, který se dožije tisíce let, pravděpodobně žije už dnes". Jeho finančním podporovatelem není nikdo jiný než Peter Thiel, zakladatel společnosti PayPal a jedna z nejtemnějších postav hnutí MAGA.
Genetické výzkumy, biochemie nebo pokusy uchovat obsah mozku ve formě digitálního skenu, to jsou různé způsoby, jak se současní vědci pokoušejí prodloužit život na neurčito. Ale někteří sahají i k „tradičnějším" metodám, které už před staletími vyzkoušela nechvalně proslulá čachtická paní. Klinika Ambrosia v roce 2017 vyvolala skandál, když svým klientům ve věku 60+ nabízela za osm tisíc dolarů transfuze krevní plazmy mladých lidí.
Stojí nesmrtelnost za to?
Až dosud mělo lidstvo jistotu, že přinejmenším v otázce vlastní konečnosti jsme si všichni rovni. Miliardáři, kteří stojí za výzkumy longevity, tedy dlouhověkosti, se nyní snaží překonat tuto poslední metu, která je staví na roveň, a to doslova, běžným smrtelníkům. Všechny doposud zkoumané „léky proti smrti" by totiž byly tak nesmírně drahé, že i kdyby skutečně fungovaly, mohli by si je dovolit jen ti nejbohatší. I to je důvodem, proč je Mekkou hnutí longevity právě Silicon Valley a jeho apoštoly jsou podnikatelé středního a staršího věku.
Protože jejich výzkumné týmy dosud nenalezly kýžený kámen mudrců, většina z nich prozatím sází na extrémní úpravy životního stylu, které je mají udržet dostatečně fit až do doby, kdy výsledky bádání budou k dispozici k praktickému využití.
Tak například již zmíněný Peter Thiel, který letos oslavil osmapadesáté narozeniny, užívá lidský růstový hormon, řadu potravinových doplňků, sází na paleo stravu, nejí žádný cukr a pravidelně běhá.
Dalším propagátorem biohackingu vlastního těla je Bryan Johnson, zakladatel společnosti Kernel, která vyrábí technologie pro monitorování mozkové aktivity. Utrácí dva miliony dolarů ročně za svůj program Project Blueprint, což je, krátce řečeno, program jeho vlastního nestárnutí. Vstává v půl páté ráno, stravuje se striktně vegansky a jí pouze do jedenácti hodin dopoledne, polyká ohromné množství suplementů, tělo si ozařuje LED světlem a posiluje za pomoci elektromagnetického záření. Většinu jeho rozpočtu však spolyká tým lékařů, kteří ho neustále měří a sledují. Údajně si nechává měřit i délku a intenzitu nočních erekcí a chodí na terapii rázovou vlnou, která má omlazovat cévy v jeho penisu. „Mým konečným cílem je neumřít," prohlašuje otevřeně.
Otázkou je, jestli to za těchto podmínek za to stojí. Řekněme si na rovinu, extrémní rutina zdravého životního stylu své stoupence nejen omezuje v drobných neřestech a potěšeních, ale také jim prakticky znemožňuje jakoukoli spontánnost či život ve smysluplných vztazích.
Světová literatura i film nám ukazují mnoho příběhů, kde hrdina dosahuje nekonečného prodloužení života za vysokou cenu obětování části své lidskosti. Hrdina Obrazu Doriana Graye od Oscara Wildea zůstává věčně mladý a jeho stárnutí i charakterový úpadek zviditelňuje pouze jeho portrét, až dospěje k rozštěpení těla a mysli, které je nesnesitelné i pro něj samotného. Emilia Marty z Čapkovy Věci Makropulos pociťuje únavu a znuděnost ze svého třísetletého života. Upíři se pohybují ve tmě, na okraji lidské společnosti, hrdina Highlandera během desetiletí bezmocně sleduje odcházení svých milovaných... Nesmrtelnost je neodvratně spojena s osamělostí.
Vymyslí AI lék na smrtelnost?
Na otázku, co bude po smrti, lidem po staletí dávalo odpověď náboženství. Myšlenka longevity jim nabízí zdánlivě lákavou alternativu, nemuset se se smrtí vyrovnávat vůbec. Tím se dlouhověkost sama stává ideologií a náboženstvím svého druhu: „Náboženství jsme si vytvořili ze strachu z toho, co s námi bude, až zemřeme. A tohle je stejný příběh, který řeší stejnou psychologickou potřebu," říká historička technologií Aleksandra Krotoski. „Jde o víru v pilulku nebo elixír."
Již zmíněný Bryan Johnson dokonce letos prohlásil, že zakládá nové náboženství s názvem Don't Die (Neumři). Jeho „církev" uctívá jako nejvyšší hodnotu vlastní tělo. Vyznavači této víry se mají scházet každý týden ve skupinkách po osmi až dvanácti lidech a provádět rituál inspirovaný schůzkami Anonymních alkoholiků, odříkávat mantry, omlouvat se svému tělu za všechno, čím mu uškodili.
Asi nepřekvapí, že pro Johnsona je „božstvem" svého druhu umělá inteligence, o níž věří, že je tím nejlepším rádcem pro zdravější a šťastnější život. Sám si svůj denní režim nechává nastavovat i pomocí algoritmů: „Je v mém nejlepším zájmu nechat AI, aby mi radila, co jíst, kdy spát a cvičit, místo aby o tom rozhodovala moje mysl podle nahodilých, momentálních pocitů."
Poněkud střízlivější pozice zastává český popularizátor dlouhověkosti Petr Ludwig, autor bestselleru Konec prokrastinace i nové knihy Od chaosu ke smyslu. Zdůrazňuje, že nejde jen o délku, ale i kvalitu života. Na svých sociálních sítích zmiňuje, že průměrný Čech stráví posledních sedmnáct let života ve špatném zdraví nebo jako nemohoucí.
Zajímá se o takzvané modré zóny, oblasti s vysokým počtem stoletých, k nimž patří například japonský ostrov Okinawa nebo italská Sardinie. Tam je doba života ve zdraví podle něj o deset let delší. Sám ovšem také sází na biohacking - pravidelné cvičení, saunování, otužování, zdravou stravu a potravinové doplňky.
Po vzoru apoštolů longevity je velkým fanouškem sledování dat o svém fyzickém stavu, nechává si dělat detailní krevní testy a další data sleduje pomocí chytrého prstenu: „Je to tam! Poprvé tento týden mi ukázal Oura Ring, že mám kardiovaskulární věk o 10 let mladší, než kolik mi je reálně. Takže věci ohledně longevity asi nedělám úplně blbě," pochlubil se v červnu na svém facebookovém účtu.
Stárnou ženy lépe?
Zajímavý je genderový aspekt hnutí longevity. V jeho čele vidíme totiž téměř výhradně muže, přicházející navíc z velmi maskulinního prostředí miliardářských tech bros. Copak ženy po nesmrtelnosti netouží?
Jednou z odpovědí může být rozdílná výchova a socializace v mužských a ženských rolích: Muži jsou vedeni spíše k technickým řešením problémů, které chápou jako výzvy, zatímco ženy se mnohem dříve, než začnou skutečně stárnout, učí akceptovat různé tělesné cykly a vůbec omezení, která tělesnost přináší ať jde o menstruaci, těhotenství, nebo později menopauzu. Možná tedy mohou mít i menší tendenci nahlížet na biologickou konečnost jako „poruchu systému", kterou je potřeba opravit.
Další důvod nabízí terapeutka Eimear Zone: „Ženy jsou ty, které žijí v průměru déle. A často za to platí tím, že pečují o starší příbuzné, pak zůstanou samy a závěr života stráví jako břemeno někoho jiného." Ona sama sní o tom, že stráví závěr života ve vile v Itálii ve společnosti několika stejně starých kamarádek, kde budou pečovat jedna o druhou, a staví tuto vizi sounáležitosti a péče do protikladu s myšlenkou „věčného", ale osamělého života vizionářů longevity.
Pobývání versus existence
Myšlenka zbavit člověka vědomí jeho nutné konečnosti je jistě lákavá, také lidstvo fascinuje už od starověku. Na druhou stranu, právě toto vědomí je součástí toho, co nás dělá lidmi. Kdybychom věděli, že náš čas je neomezený, cítili bychom vůbec naléhavost něco dělat, něco ve světě dokázat, vytvářet vztahy, budovat sounáležitost s jinými lidmi? Právě pomíjivost života přece dává každé chvíli její neopakovatelnou hodnotu.
Německý filozof Karl Jaspers považoval smrt za jednu z mezních situací, kterým jsme vystaveni, aniž jim můžeme uniknout. Vědomí vlastní smrti podle něj může proměňovat náš postoj k životu od pouhého pobývání ve světě, pro který je smrt ztroskotáním, k vědomé existenci, která nám dává šanci přesáhnout sebe samé. Úzkost ze smrti je podle něj nezrušitelná, ale pokud se jí poctivě podíváme do tváře, může nás vést k autentičtějšímu, skutečně naplněnému životu.
Zdroj: autorský článek
