Opravdu chcete vědět, odkud pocházíte? Testy DNA mohou odkrýt i to, co by mělo zůstat skryté
Testy DNA, které odhalí váš etnický původ a potenciálně i příbuzné, o nichž jste nevěděli, si můžete jednoduše objednat po internetu. Někdy ale vynesou na povrch tajemství, která nás nutí přehodnotit všechno, co jsme si o své rodině mysleli.
A si jako skoro každý, kdo dosáhne určitého věku, teď lituji, že jsem se – dokud to ještě šlo – svých dědečků a babiček víc neptala, odkud pocházejí, jak žili v mládí, jací byli jejich rodiče, co si pamatují o našich společných předcích. Zbyl mi jen kufr starých fotografií, na kterých sice rozpoznávám některé známé obličeje, ale souvislosti mi už chybí.
To byl jeden z důvodů, proč jsem se nechala zlákat reklamou společnosti MyHeritage, nabízející analýzu DNA. Domů vám přijde úhledně zabalená testovací sada. Pomocí vatové tyčinky odeberete vzorek svých slin, uzavřete ho do skleněné lahvičky a pošlete zpátky přes oceán, abyste za pár týdnů dostali e-mailem... Co vlastně? Odpověď na své otázky? Odhalení skrytých tajemství? Pravdu o svém původu? Chybějící dílky skládačky? Nemusí to být ani jedno z toho. Někdy spíš právě naopak. Ale vezmu to popořádku.
Přidejte si nás na Googlu mezi oblíbené weby!
Odkud vlastně pocházím?
Většina uživatelů se na společnosti poskytující zásilkové testy DNA (kromě MyHeritage je to například i AncestryDNA či 23andMe) obrací proto, že chtějí zjistit svůj etnický původ a rodinné kořeny. V onom mailu, který vám dorazí po otestování vašeho vzorku, se obvykle skrývá mapka s různě vybarvenými oblastmi, odkud patrně pocházeli vaší předkové.
V mém případě to nebylo nic převratného. Test ve mně rozpoznal z více než šedesáti procent Východoevropanku, s upřesněním, že moje kořeny mohou sahat od Bavorska přes Čechy po jižní Polsko. Zajímavější byl ten zbytek: Z patnácti procent prý moji předkové pocházejí z Irska, Skotska nebo Walesu, z jedenácti procent z Balkánu, ze čtyř procent ze Španělska nebo Portugalska.
Ta špetka zahraniční exotiky mě potěšila, namísto zodpovězení otázek spíš vyvolala další, ale rozhodně mi nijak nepřevrátila život naruby. Převratnějších odhalení ohledně etnického původu se častěji dočkají lidé ve Spojených státech, kde se tradičně setkávalo mnoho národností z celého světa. Jedno z nich prožila Američanka Christine Jacobsen, která ho popsala ve své knize Dancing Around the Truth.
Narodila se v New Yorku rodičům, kteří sem po druhé světové válce emigrovali z Dánska. Mezi předky, s nimiž se stýkala, byli samí Dánové. Ale když si téměř v sedmdesáti letech nechala udělat test, zjistila, že její DNA pochází z 25 procent ze západní Afriky. Po dlouhém, takřka detektivním pátrání vystopovala svého biologického otce, v té době již nežijícího. Byl to tanečník jménem Paul Meeres, původem zčásti z Nigérie. Christine Jacobsen se ztotožnila s novou etnickou identitou, začala se barevněji oblékat a nosit nigerijský turban gele". Byl to její syn, kdo ji ji upozornil, že na černošku si nemůže jen tak hrát: „Důležitější než DNA je to, v jaké kultuře jste vyrostli, jak se k vám staví okolní svět."
Příbuzní, o kterých jste nevěděli
Dalším lákadlem DNA testů genealogických společností je nalezení dosud neznámých příbuzných prostřednictvím shody DNA. Podmínkou samozřejmě je, že oni příbuzní si také nechali udělat testy u stejné společnosti, takže je má ve své databázi.
Systém dokáže odhadnout, zda jde o bratrance nebo poloviční sourozence, případně vzdálenější bratrance a sestřenice do třetího až pátého kolene. Když lidé odhalí, že je v jejich původu něco jinak, často narazí na nepochopení. Ani v tomhle případě jsem se nedočkala žádného velkého objevu.
Větší překvapení ale čekalo mou o generaci starší kamarádku Renatu. Prostřednictvím testu MyHeritage objevila ve Švýcarsku příbuznou, narozenou roku 1948, kterou test identifikoval jako její nevlastní sestru nebo vlastní sestřenici. „Můj tatínek a jeho bratr, můj strýc, po válce jako mladí kluci krátce studovali v Ženevě," vysvětlovala Renata. Jenže když po únoru 1948 přišli k moci komunisté, museli se vrátit domů a do Švýcarska je už nikdy nepustili. Tatínek a strýc už zemřeli a její švýcarská příbuzná o svém otci nic netuší, Renata se tedy může jen domýšlet, který z obou mladých mužů měl ve Švýcarsku románek, jenž skončil narozením dcery, o níž se pravděpodobně nikdy nedozvěděl.
Test DNA se tak může stát rozbuškou odhalení dlouho ukrývaných rodinných tajemství. I když rodiče v době testování třeba již nežijí, právě jiné než očekávané etnické kořeny mohou odhalit, že našimi biologickými rodiči nejsou ti, kdo nás vychovávali. Vycházejí tak najevo případy nevěr či dětí narozených mimo manželství. Ostatně, například ve Francii jsou testy od společností jako MyHeritage nebo AncestryDNA zakázány právě s odůvodněním, že rozvracejí rodiny.
Právnička Kara Deyerin vyrůstala s bělošskou matkou a černošským otcem v 80. letech v Seattlu. Spolužáci ve škole se jí posmívali, že je „zebra" nebo sušenka Oreo". Po čtyřicítce chtěla zjistit, z jaké části Afriky její otec pocházel, a tak podstoupila test DNA. Ukázalo se, že její kořeny jsou po matce evropské a po otci je potomkyní aškenázských Židů. Africké geny neměla žádné. Vypátrala svého biologického otce, přijala jeho příjmení Rubinstein, konvertovala k reformovanému judaismu a strávila několik měsíců v Izraeli. Její příběh je jedním z těch spíše pozitivních, kdy si dokázala odhalení přerámovat jako obohacení své identity. Dnes působí jako právnička iniciativy Right to Know, která obhajuje právo každého člověka znát svůj genetický původ a vystupuje proti reprodukčním podvodům.
Neočekávané rodičovství
Překvapení ale většinou mívají spíše negativní dopad. Lidé, kteří prostřednictvím DNA testů odhalí zásadní a nečekané skutečnosti o své rodině, mnohdy nacházejí podporu v online skupinách a komunitách. Ty se často sdružují pod zkratkou NPE (,,non-paternal event" nebo not parent expected") nebo pod názvem DNA Surprises.
„Každý náš nový člen si ze začátku myslí, že je exot. Teprve když vyslechne podobné osudy ostatních, pochopí, že jeho pocity jsou normální," říká zakladatelka jedné z těchto skupin. Popisuje, že lidé, kteří nečekaně odhalí, že v jejich původu je něco jinak, než si vždycky mysleli, často narážejí na nepochopení. Okolí má sklon tyto skutečnosti bagatelizovat. Kamarádi, terapeut, nikdo nechápal, proč mi na tom tak záleží. Všichni mi vysvětlovali, že můj skutečný táta je ten, kdo mě vychoval," pokračuje zakladatelka komunity.
Porozumění našla až mezi podobně „postiženými". Ne každá online skupina svým členům ale dává podobnou podporu. Aaron Panofsky, ředitel Institutu pro společnost a genetiku Kalifornské univerzity, se věnoval výzkumu online fór, kde spolu komunikují neonacisté, propagující rasovou čistotu a hlásající nadvládu bílé rasy. Na těch se tu a tam objevují příspěvky lidí, kteří se sami označují za rasisty, ale jejich DNA test odhalil, že jejich původ není stoprocentně bělošský.
„Jsem z 61% procent Evropan," začínal jeden z těchto příspěvků. „Na svou bílou rasu jsem hrdý. Vím, že mnozí z vás jste víc bílí než já, ale náš cíl je stejný." V komentářích zazněla brutální odpověď: „Udělám ti drink, z 61% je to čistá voda. Zbytek je kyanid draselný. Předpokládám, že nebudeš mít problém to vypít. Kyanid není voda a ty nejsi běloch."
94 bratrů a sester?
Spisovatelka Dani Shapiro prostřednictvím testu DNA zjistila, že její milovaný tatínek není jejím biologickým otcem. Ukázalo se, že její rodiče v 60. letech tajně podstoupili umělé oplodnění spermatem od dárce. V té době šlo o skutečnost, která se zamlčovala i před vlastními dětmi ze strachu z ostudy.
„Proč rodiče, kteří použili k oplodnění sperma od dárce, neřeknou svým dětem pravdu? Protože se očekává, že skutečný chlap dokáže zplodit dítě. A když ne, může to pociťovat jako určitou hanbu," vysvětluje profesor rodinného práva a etiky na Právnické fakultě Yaleovy univerzity Douglas NeJaime.
Odhalení související s dárcovstvím spermií (méně často i vajíček) a umělým oplodněním tvoří jakousi zvláštní kapitolu. Generace dětí ze spermabank nyní již dospěla do věku, kdy samy podstupují testy DNA, a ukazuje se, že někteří anonymní dárci z 80. a 90. let zplodili i desítky dětí, které o sobě vzájemně nevěděly.
Například gynekolog Donald Cline z Indianapolisu úspěšně oplodnil v 70. a 80. letech svým spermatem 94 pacientek, aniž by se jim přiznal jako dárce. Případ byl o to nebezpečnější, že po celou dobu působil v jediném městě, takže jeho nicnetušící potomci, nevlastní bratři a sestry, mezi sebou mohli uzavírat manželství. Jeho případ vyšel najevo roku 2014, kdy jedna z jeho biologických dcer objevila v DNA databázi osm nevlastních sourozenců. Některé země proto nyní zákonně omezují počet dětí, které smí zplodit jeden dárce spermatu (například v Nizozemsku to je 25 dětí).
Éra prozrazených tajemství
Testy DNA, které odhalí vaše kořeny (nebo alespoň napovědí), jsou samozřejmě ideálním dárkem pro někoho, komu už nechcete kupovat další sadu ponožek nebo láhev whisky. Na druhou stranu přinášejí řadu zcela nových rizik: Únik dat DNA je potenciálně mnohem riskantnější než například únik internetových hesel, protože zatímco přístupové heslo si lze změnit, DNA je neměnná.
Navíc ani člověk, který se testovat nechce, nemá 100% jistotu anonymity, pokud se nechají otestovat jeho blízcí příbuzní. Jednoduchý test, nabízený na objednávku po internetu, už nyní prolamuje pečetě rodinných tajemství. „Ocitáme se ve zvláštním období dějin," říká spisovatelka Dani Shapiro. „Tajemství identity existovala od počátků lidstva a lidé umírali, aniž by se o sobě dozvěděli celou pravdu. Ale nyní, díky kombinaci DNA testů a online propojení, se všechna ta tajemství derou na povrch." Je na nás, abychom se s nimi naučili nakládat.
