Život s člověkem, který vidí jen sebe: Co dělat, když je váš partner nebo kamarádka středobodem vesmíru
Máte ve svém okolí někoho, kdo neustále mluví jen o sobě, vaše problémy přehlíží a všechno musí být podle něj? Život po boku egocentrického člověka může být vyčerpávající. Proč se někteří lidé takto chovají, jak si nastavit zdravé hranice a jak poznat, jestli náhodou nepatříte mezi ty sebestředné vy sami?
Být sebestředný (egocentrický) znamená neustále upřednostňovat sám sebe bez ohledu na potřeby nebo pocity druhých. Takoví lidé často dominují konverzacím, postrádají empatii a prosazují vlastní preference na úkor společných zájmů.
Možná si říkáte, jestli to není zkrátka sobectví nebo narcismus. Odborníci v tom ale vidí rozdíl. Zatímco sobectví je spíše aktivní cesta za svými cíli na úkor ostatních, sebezaměřenost je spíše pohlcenost sebou samým. A narcismus? „Zatímco narcis má problém mít vůbec rád druhé, sebezaměřený člověk může mít funkční vztahy a může mu na druhých záležet. Jen má zkrátka tendenci soustředit se víc na to, co se děje s ním, než s vámi,“vysvětluje klinická psycholožka Dr. Aimee Daramus.
6 znaků, že máte co do činění se sebezaměřeným člověkem
Jak poznáte, že je váš partner, kolega nebo kamarád příliš sebestředný? Sledujte tyto varovné signály:
Konverzace je jejich one-man show: Diskuse se vždy rychle stočí k jejich životu, úspěchům nebo naopak k jejich problémům.
Chybí jim empatie: Dívat se na svět očima druhého je pro ně nadlidský úkol.
Vztah je jednosměrka: Máte pocit, že veškerou energii a snahu do udržení vztahu vkládáte vy, ale nic se vám nevrací.
Vše musí být po jejich: Odmítají kompromisy. Bývají to oni, kdo vždy vybírá film v kině nebo restauraci na večeři.
Chyba je vždy jinde: Nejsou schopni uznat vlastní pochybení a odpovědnost za omyly rychle přehazují na ostatní.
Kradou si pozornost pro sebe: Pokud se začne mluvit o vás, rychle najdou způsob, jak pozornost vrátit k sobě. I vaše trápení dokážou „trumfnout" vlastním příběhem, a to dokonce i tehdy, když se vás snaží utěšit.
Kde se to v nich bere?
Než nad egocentrikem zlomíte hůl, je dobré si uvědomit, že se takovým nenarodil. Toto chování má často hlubší kořeny. Může jít o důsledek výchovy, kdy dítěti nebyly stanoveny hranice a nenaučilo se brát ohled na ostatní. Roli hraje i rané odmítnutí – pokud dítě nebylo vyslyšeno, v dospělosti si pozornost vynucuje.
Příčinou může být také prožité trauma, které člověka naučilo spoléhat se jen sám na sebe. Zapomenout nesmíme ani na sociokulturní faktory, neurodivergenci (např. autismus nebo sociální úzkost, které ztěžují sociální vnímání) či duševní obtíže. Některé výzkumy ukazují, že sebezaměřenost často souvisí s vyšší mírou deprese.
Jak s egocentrikem jednat a ochránit sám sebe
Pokud musíte s takovým člověkem vycházet, ať už z pracovních či jiných osobních důvodů, musíte změnit pravidla hry:
Ozvěte se: Mnoho egocentriků si své chování vůbec neuvědomuje. Upřímný rozhovor může udělat zázraky.
Prosaďte se a buďte konkrétní: Pokud se potřebujete vypovídat, narovinu řekněte: „Měl jsem příšerný den, máš teď prosím 15 minut, abys mě jen poslouchal?“ Nenechávejte jim kontrolu nad každým rozhodnutím.
Upravte svá očekávání: Přijměte je takové, jací jsou. Takový člověk může být skvělý společník na páteční párty, ale pravděpodobně to nebude ten, komu se budete chtít svěřovat s těžkou životní krizí.
Nastavte si hranice: Chraňte svůj čas. Pokud vám volá člověk, o kterém víte, že jsou hovory pouze o něm, hned v úvodu řekněte, že máte čas jen 10 minut. Vymezíte si hranice v samém začátku.
Nejste náhodou sebezaměření vy?
U druhých to vidíme hned, ale podívat se do vlastního zrcadla bolí. Patříte mezi egocentriky? Zpozorněte, pokud:
Během schůzek a setkání většinou mluvíte jen vy a na druhé se neptáte.
Vůbec si nepamatujete, co vám ostatní říkali.
Všichni vaši přátelé jsou spíše poddajní a chybí jim silný vlastní názor (nesnesete totiž, když vám někdo oponuje).
Když jde do tuhého a potřebujete skutečnou pomoc, zjistíte, že jste na všechno úplně sami.
Jak z toho ven?
I když sebezaměřenost může být v danou chvíli pohodlná, k opravdovému a trvalému štěstí vede nesobeckost a kvalitní vztahy. Pokud na sobě chcete pracovat, začněte malými kroky.
Zkuste vědomě naslouchat a ptát se druhých na jejich názory. Nechte je někdy převzít iniciativu a přistupte na jejich plány, i když to není váš ideál. Trénujte empatii a představujte si sami sebe v kůži člověka, se kterým mluvíte. A když někomu pomáháte, zeptejte se ho přímo: „Co bys teď ode mě potřeboval?“ Nedělejte z cizího problému svůj vlastní příběh. A pokud cítíte, že je to na vás moc, nebojte se oslovit terapeuta. Pochopení vlastních vzorců chování je tím nejlepším prvním krokem ke změně.
