Pět věcí, které vás na vašem puberťákovi štvou, ale jsou úplně normální
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Odsekává, všechno zpochybňuje a rodinný výlet považuje za trest.
- Některé věci, které nás na teenagerech vytáčejí, jsou přirozenou součástí dospívání.
- I otravné chování puberťáků je dobré znamení, že se dítě vyvíjí správně.
Dospívání dokáže spolehlivě prověřit nervy i zenových mistrů. Z vašeho roztomilého parťáka se prakticky přes noc stane bytost, která zpochybňuje úplně všechno a s oblibou komunikuje pomocí otrávených povzdechů. Než ale začnete panikařit, že jste ve výchově fatálně selhali, zastavte se. Většina toho, co vás momentálně dovádí k šílenství, je totiž naprosto v pořádku.
To, co vnímáme jako osobní útok nebo záchvat neposlušnosti, je ve skutečnosti jen normální součást dospívání. Váš teenager totiž právě teď trénuje dovednosti, které bude nutně potřebovat za pár let. Jen to u toho zkrátka trochu skřípe. Zkuste se na ty nejčastější rodičovské nerváky podívat z trochu jiného úhlu.
1. Právník v zácviku aneb poslední slovo za každou cenu
„A proč jako?“ „To nedává smysl.“ „Ostatní můžou!“ Znáte to nazpaměť. Z jednoduché prosby, aby vynesl koš, se stane půlhodinová debata, při které máte pocit, že nevedete domácnost, ale obhajobu u Ústavního soudu.
Proč nás to tak štve: Protože nám chybí časy, kdy stačilo říct magické „protože jsem to řekla“.
Proč je to vlastně super: Vaše dítě si právě formuje vlastní názory. Přestává fungovat jako ovce, co slepě plní příkazy, a učí se argumentovat a obhajovat své stanovisko. Upřímně, přesně tohle se mu bude v životě ohromně hodit.
Tip pro přežití: Nemusíte přistoupit na každou hádku. Zkuste ho občas odzbrojit otázkou: „Dobře, a jak by sis to teda představoval ty?“ Třeba vás překvapí. A když bude jen drzé, v klidu (a bez urážek) mu připomeňte vaše hranice.
2. Jeskynní člověk aneb jednoslovné odpovědi
Zjistit, co bylo ve škole k obědu, je jako dolovat státní tajemství. Dveře do pokoje zůstávají zavřené a sluchátka jsou prakticky trvalý chirurgický implantát.
Proč nás to tak štve: Cítíme se odstrčení. Byli jsme středobodem jejich vesmíru, a teď jsme v žebříčku oblíbenosti hluboko pod skupinovým chatem a TikTokem.
Proč je to vlastně super: Potřeba soukromí je zdravá. Dítě si buduje vlastní svět a identitu. Odpojuje se od vás, aby zjistilo, kým vlastně je.
Tip pro přežití: Odpusťte si výslechy pod lampičkou hned v předsíni. Nechte dveře pomyslně otevřené. Nabídněte jídlo nebo cestu autem (tam vám nemůže utéct a díváte se oba dopředu, což snižuje tlak). Často se rozpovídají přesně ve chvíli, kdy už to nečekáte.
Pozor: Pokud se dítě izoluje úplně, nemluví s nikým a ztrácí zájem o všechno, zbystřete. To už puberta být nemusí.
3. Emoční horská dráha
Před minutou se dítě smálo, teď práskne dveřmi, že opadá omítka. Ráno je sluníčkové, odpoledne je svět slzavé údolí. Když se zeptáte, co se stalo, dostanete univerzální odpověď: „NIC.“
Proč nás to tak štve: Protože nikdy nevíme, jestli nevinný dotaz „Co si dáš k večeři?“ neodpálí rodinné drama o třech dějstvích.
Proč je to vlastně super: Zkratka „to jsou ty hormony“ je lákavá, ale moderní věda ukazuje, že je to složitější. Mozek se doslova přestavuje za pochodu a dospívající se učí zvládat úplně nové návaly emocí. Někdy zkrátka sami nevědí, proč je všechno tak vytáčí.
Tip pro přežití: Nemusíte hned hasit každý emoční požár a už vůbec si ho neberte osobně. Stačí říct: „Vidím, že jsi naštvaný. Promluvíme si o tom, až budeme oba v klidu.“
4. Zóna biologického ohrožení aneb pokoj po výbuchu
V hrnku pod postelí se něco hýbe, oblečení tvoří na podlaze abstraktní umění a domácí úkoly se dělají zásadně pět minut před půlnocí.
Proč nás to tak štve: Chtěli jsme vychovat zodpovědného dospělého, a zatím si připadáme jako chodící upomínková aplikace na mobilu.
Proč je to vlastně super: Plánování a organizace jsou dovednosti, které u teenagerů teprve dozrávají. Aby se naučili zodpovědnosti, musí mít prostor v ní selhat, spálit se a nést následky. Když za ně všechno ohlídáte, nikdy se to nenaučí.
Tip pro přežití: Rezignujte na pokoj jako z katalogu, zavřete tam dveře a zachraňte si nervy. Trvejte ale na základních pravidlech pro společné prostory. Ať si má v pokoji chaos, ale špinavé nádobí se nosí do kuchyně. Tečka.
5. Vyřazení z VIP klubu aneb kamarádi na prvním místě
Rodinný výlet nebo oběd s babičkou je totální utrpení, ale na sraz s kamarády je sbalený, navoněný a plný energie za rekordní čtyři minuty.
Proč nás to tak štve: Může se zdát, že s námi už zkrátka nechtějí trávit čas.
Proč je to vlastně super: Přesně takhle vypadá osamostatňování. Dítě si testuje, jak funguje ve smečce mimo bezpečný přístav rodiny a zjišťuje, kam patří.
Tip pro přežití: Neberte to jako důkaz rodičovského selhání. Váš teenager vás pořád potřebuje, jen jinak. Dál nastavujte hranice (čas návratu domů platí), ale nenuťte ho do každého rodinného programu s úsměvem od ucha k uchu.
Nádech, výdech, nalijte si čaj
Puberta není diagnóza ani důkaz vašeho selhání. Cílem rodičovství je vychovat člověka, který umí myslet sám za sebe, zná svou hodnotu a dokáže se postavit na vlastní nohy, jen ten proces může být neuvěřitelně otravný.
Až vám tedy příště vaše odrostlejší dítko zabouchne dveře před nosem s tím, že mu „vůbec nerozumíte“, klidně si udělejte kávu (nebo otevřete víno) a pochvalte se. Zrovna procházíte tou nejtěžší fází zácviku, ale děláte to dobře.
