První orgasmus zažila až po osmdesátce: Nikdy není pozdě na dobrý sexuální život

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: iStock

Anna Nováková
Moderní vztahy
Diskuze (0)

Představa, že touha s věkem mizí, je mýtus, který je třeba vyvrátit, jak dokládá doktorská disertační práce psycholožky Sidsel Louise Schaller na Univerzitě v Oslu.

Když hovoříme o výzkumech, ohromí nás zejména velké vzorky účastníků a dlouhodobé studie, které sledují lidi třeba desítky let. V psychologii jsou ale stejně důležité i hloubkové rozhovory, které mnohdy přinesou podrobnější obrázek o nějakém tématu než suchá statistika. Právě takové hloubkové rozhovory vedla psycholožka Sidsel Louise Schaller, která se zabývala tím, jak Norové a Norky ve věku 65 až 85 let vnímají svou sexualitu. Třiceti dvou žen a mužů různého rodinného stavu i sexuální orientace se ptala, jak se vyrovnávají se změnami, které přináší stárnutí.

Většina účastníků považovala za přínosnou už jen možnost mluvit o tom, co pro ně sexualita znamená a jaké místo má v jejich životech. Na toto téma se jich totiž jen zřídka ptají nejen lidé v okolí, ale například i zdravotníci a zdravotnice. Bohužel i profesionálové předpokládají, že starší generace už se sexem skončila. Neznamená to, že intimní život kohokoli musí být nutně odhalován do detailů, ale je důležité si uvědomit, že i lidé nad šedesát (a někdy i nad devadesát) mají sex a že je přínosný pro jejich duševní i fyzické zdraví.

Příběhy z výzkumu jasně ukazují, že na bohatý a naplňující sexuální život není nikdy pozdě. Intimita i objevování vlastní sexuality mohou přinést hluboké potěšení bez ohledu na věk. Ať už jde o ženu po sedmdesátce, která po letech vědomě znovuobjevila svou touhu, nebo osmdesátiletou vdovu, která až v novém vztahu poprvé zažila orgasmus. Také její partner se psycholožce svěřil, že nikdy předtím nezažil takové sexuální potěšení.

Mužů se na sex ptali častěji

Podle Schaller je i ve vyšším věku pro celkovou spokojenost s intimním životem zásadní sexuální autonomie, což je možnost svobodně vyjadřovat své potřeby a dělat vlastní rozhodnutí, k níž výrazně přispívá schopnost vytvořit si nový, pozitivní vztah k měnícímu se tělu. Účastníci studie byli s věkem obecně spokojenější se svými těly a méně řešili svůj vzhled, přestože někteří vnímali společenské předsudky spojující sexualitu výhradně s mládím a krásou. Pro udržení pozitivního přístupu využívali různé strategie, od péče o fyzickou kondici a zevnějšek až po pružné přizpůsobení intimních aktivit svým aktuálním tělesným možnostem.

Sexualita zkrátka zůstává důležitá po celý život, stejně jako sexuální výchova jako taková, jenže ochotu mluvit o sexu výrazně ovlivňuje věk a prostředí. Zatímco starší generace narážely na mnohá tabu, ty mladší jsou otevřenější svým potřebám. Klíčovou roli podle Schaller hrají lékaři a lékařky, kteří by měli o sexuálním zdraví a vedlejších účincích některých léků aktivně komunikovat s pacienty všech věkových kategorií. Lidé se totiž sami od sebe o sexu zdráhají promluvit, zvláště před zdravotníky, kteří jsou mladší a jiného pohlaví.

Přesto, jak ukázal výzkum, senioři o své intimitě opravdu chtějí otevřeně hovořit, ale iniciativu by měli převzít právě lékaři a lékařky. Sexualita nekončí odchodem do důchodu, jen se proměňuje a pro většinu lidí zůstává i v pozdějším věku důležitou součástí života. Zajímavým zjištěním bylo, že mužů se lékaři dotazovali na sexuální zdraví více než ženských účastnic studie.

Normální téma

Norská psycholožka zároveň upozorňuje, že její zjištění rozhodně neznamenají, že by starší lidé museli za každou cenu usilovat o aktivní sexuální život. Mnozí se k ukončení intimit rozhodnou zcela dobrovolně, ať už kvůli zdravotnímu stavu partnera, chybějící touze po nových vztazích, nebo kvůli neuspokojivým zkušenostem z minulosti. Je proto zásadní, aby senioři necítili tlak na sexuální aktivitu jakožto podmínku pro „úspěšné stárnutí“ a jejich volba byla respektována.

Sexuální pohoda vlastně může pro někoho znamenat i absenci sexu. Aktivní sexuální život „v důchodu“ nezávisí jen na fyzickém zdraví, ale také na sebevnímání, partnerských vztazích, životních zkušenostech a na tom, zda společnost i zdravotníci považují sexualitu starších lidí za normální téma. Prvním krokem tak může být i to, že jste si přečetli tento článek.

Začít diskuzi

Články z jiných titulů