Žijeme, abychom pracovali? Jak jsou na tom Češi s pracovní dobou ve srovnání se světem
V některých zemích lidé v průměru odpracují přes 50 hodin týdně, jinde je to i o polovinu méně.
- Česko je v žebříčku pro rok 2026 na 67. místě s průměrnou pracovní dobou 34,49 hodiny týdně.
Zjistěte, jak pracovní doba ovlivňuje naši psychiku a work-life balance.
Někdo v pátek odpoledne zavře notebook a má před sebou dva celé dny bez pracovních povinností, pro jiného je to ale nedosažitelný luxus. Kolik času věnujeme práci, se promítá nejen do našeho diáře. Ovlivňuje to vztahy, míru stresu, kvalitu spánku i důležitý pocit, že máme svůj život alespoň trochu pod kontrolou.
Mezi jednotlivými zeměmi existují výrazné rozdíly v délce pracovního týdne. Průměrná pracovní doba zahrnuje různé formy zaměstnání i samostatně výdělečnou činnost, výsledek ovlivňuje také struktura ekonomiky, dostupnost pracovních míst a způsob, jakým lidé pracují.
Podle žebříčku World Population Review, který vychází z dat Mezinárodní organizace práce (ILO), se průměr pohybuje od necelých 23 hodin týdně až po téměř 55 hodin. Znamená to ale, že jsou lidé v zemích s kratším pracovním týdnem šťastnější?
Kde se pracuje nejdéle?
Podle přehledu World Population Review pro rok 2026 stojí na prvním místě Bhútán s průměrem 54,68 hodiny týdně, což odpovídá téměř jedenácti hodinám práce denně při pětidenním pracovním týdnu. Na dalších příčkách se objevují Lesotho s 49,98 hodiny, Svatý Tomáš a Princův ostrov se 49 hodinami a Republika Kongo s 48,86 hodiny týdně. Pětici uzavírá Jordánsko s 48,49 hodiny.
Nejde tedy jen o pár minut přesčasů navíc. Rozdíl mezi standardní čtyřicetihodinovou pracovní dobou a téměř pětapadesátihodinovým týdnem představuje skoro patnáct hodin týdně, které by se daly věnovat rodině, pohybu, koníčkům nebo jednoduše nicnedělání. Dlouhý pracovní týden může odrážet ekonomickou nutnost a skutečnost, že lidé potřebují odpracovat více hodin, aby zajistili své základní potřeby.
Pořadí | Země | Průměrná pracovní doba týdně |
|---|---|---|
1. | Bhútán | 54,68 hod. |
2. | Lesotho | 49,98 hod. |
3. | Svatý Tomáš a Princův ostrov | 49,00 hod. |
4. | Republika Kongo | 48,86 hod. |
5. | Jordánsko | 48,49 hod. |
6. | Spojené arabské emiráty | 48,28 hod. |
7. | Burkina Faso | 48,19 hod. |
8. | Libérie | 48,12 hod. |
9. | Pákistán | 47,63 hod. |
10. | Mongolsko | 46,58 hod. |
Kde se pracuje nejméně?
Na opačném konci žebříčku se nachází Jemen s průměrem 22,95 hodiny týdně. Následují Nizozemsko s 26,57 hodiny a Norsko s 26,58 hodiny. Zatímco u Nizozemska souvisí nízký průměr mimo jiné s rozšířeným částečným úvazkem, Jemen v současné době prožívá vnitřní občanskou válku.
Méně hodin práce tedy není automaticky totéž co dobrý work-life balance, lepší pracovní podmínky nebo možnost odpočívat podle vlastních představ. Nejistota, nedostatek příjmů a nemožnost plánovat budoucnost představují výraznou psychickou zátěž. Záleží také na tom, zda si můžeme pracovní dobu zvolit, zda nám příjem stačí na důstojný život a zda zbývá dostatek energie na všechno ostatní.
Pořadí | Země | Průměrná pracovní doba týdně |
|---|---|---|
1. | Jemen | 22,95 hod. |
2. | Nizozemsko | 26,57 hod. |
3. | Norsko | 26,58 hod. |
4. | Sýrie | 27,90 hod. |
5. | Vanuatu | 28,31 hod. |
6. | Dánsko | 28,91 hod. |
7. | Finsko | 29,10 hod. |
8. | Rakousko | 29,15 hod. |
9. | Švédsko | 29,20 hod. |
10. | Rwanda | 29,30 hod. |
Češi: necelých 35 hodin týdně
Průměr pro Česko činí 34,49 hodiny týdně, což je přibližně o čtyři hodiny méně než celosvětový průměr uvedený v přehledu, který dosahuje 38,67 hodiny. Na první pohled to může působit jako dobrá zpráva, třeba v porovnání s Bhútánem pracujeme v průměru o dvacet hodin týdně méně. Proti Nizozemsku, které patří mezi země s nejnižším průměrem, je to ale téměř o osm hodin více.
Čísla ovšem nejsou přímým srovnáním běžného zaměstnance na plný úvazek s jeho protějškem v jiné zemi, výsledky ovlivňuje i to, kolik lidí v jednotlivých zemích skutečně pracuje a v jakých odvětvích. Samotný počet odpracovaných hodin nám neřekne, jak moc jsme unavení, spokojení nebo jak dobře se nám daří oddělovat práci od soukromí. Můžeme mít pracovní dobu kratší než někdo v zahraničí, a přesto po práci myslet na nedokončené úkoly a kontrolovat pracovní e-maily.
Kam se obrátit, když práce příliš zasahuje do života?
Praktické kontakty pro zaměstnance v Česku
- Potřebuji si ověřit svá práva: bezplatná poradna Státního úřadu inspekce práce, 800 606 070.
- Chci změnit pracovní podmínky společně s kolegy: Odbory a jejich založení – ČMKOS.
- Řeším konkrétní právní spor: Právní pomoc České advokátní komory.
- Mám podezření na porušování zákoníku práce: Můžete podat podnět inspekci práce.
Před využitím služeb doporučujeme ověřit aktuální kontakty a podmínky na oficiálních stránkách jednotlivých institucí.
Co dlouhá pracovní doba dělá s naší psychikou?
Práce nám dává smysl, sebevědomí i skvělou komunitu. Pocit, že v nečem vynikáme a míříme nahoru, je k nezaplacení. Problém ale nastává ve chvíli, kdy nám pracovní povinnosti začnou nenápadně ukrajovat z času na regeneraci. Volný čas je základ, aby náš organismus vůbec dokázal dlouhodobě fungovat.
1. Mozek potřebuje vypnout, nejen změnit úkol
Přesednout po osmi hodinách u počítače rovnou k domácím povinnostem, a u večerního seriálu ještě jedním okem sledovat e-maily? To není odpočinek, vypadá to, jako byste vlastně nikdy nepřestali pracovat.
Skutečné psychické zotavení vyžaduje úplné odpoutání od pracovních nároků. Váš mozek si potřebuje oddychnout od neustálého plánování, řešení problémů a pohotovostního režimu. Pokud mu tenhle luxus dlouhodobě odpíráte, výsledkem je nahromaděná únava, nekvalitní spánek a propad soustředění. Dostáváte se do nebezpečné spirály, kdy strávíte nad úkoly čím dál více času, ale uděláte toho čím dál méně.
2. Vztahy na vedlejší koleji
Partnerský i rodinný život nevyžaduje jen vaši fyzickou přítomnost na pohovce, ale i pozornost, trpělivost a energii. Když domů přicházíte mentálně vyčerpaní, je těžké naslouchat, řešit konflikty s chladnou hlavou nebo mít vůbec chuť cokoli plánovat. Z času s blízkými se snadno stane jen další položka na nekonečném seznamu úkolů.
Samozřejmě je to individuální, záleží na náročnosti vaší práce, podpoře okolí i schopnosti doopravdy „vypnout“. Pokud ale energii neustále odevzdáváte práci, na to nejdůležitější už vám nezbude.
3. Výčitky z odpočinku
Možná máte čas odpočívat, ale zároveň máte pocit, že si odpočinek musíte nejprve zasloužit. Poznáváte se v tom? Pokud svou lidskou hodnotu odvozujete výhradně od výkonu, chvíle klidu vás mohou zneklidňovat, a místo relaxu naskakuje vnitřní kritik a úzkosti.
Vzniká začarovaný kruh. Pracujete, abyste si připadali hodnotní, tím ale přicházíte o ostatní zdroje radosti a spokojenosti. Řešením přitom není vzdát se ambicí, ale uvědomit si, že vaše hodnota nekončí ve chvíli, kdy zaklapnete notebook.
Kdy už jde o zdraví?
Přetížení není jen subjektivní pocit vyhoření. Světová zdravotnická organizace (WHO) a ILO varují, že extrémní pracovní tempo má přímý dopad na naše tělo.
Z jejich analýz vyplývá, že lidé pracující 55 hodin týdně a více mají ve srovnání s těmi, kdo pracují běžných 35 až 40 hodin:
o 17 % vyšší riziko ischemické choroby srdeční,
o 35 % vyšší riziko mrtvice.
Jde o relativní zvýšení rizika, nikoli o jistotu, že onemocníte, a občasný přesčas vás hned neohrozí. Extrémní pracovní nasazení každopádně není jen věcí osobní volby či nutnosti, ale zejména téma veřejného zdraví.
Cílem dobrého work-life balancu není pracovat co nejméně, jde hlavně o to, aby vám váš pracovní režim umožňoval dlouhodobě žít bez toho, abyste obětovali zdraví, vztahy a vlastní potřeby. Více než o samotný počet hodin jde o míru kontroly nad vlastním časem, podle zprávy ILO se negativní dopady projevují hlavně tehdy, když lidé pracují déle, než by sami chtěli.
Co nejvíce přispívá k psychické pohodě?
Možnost spolurozhodovat o své pracovní době.
Schopnost po práci opravdu „vypnout“ a neřešit úkoly.
Dostatek času na spánek, pohyb a na své nejbližší.
Fér finanční odměna a smysluplnost vykonávané práce.
Flexibilita pracovní doby by se také neměla rovnat neustálé dostupnosti, protože když se vás pracovní den rozlévá do večerů a víkendů, zdánlivá svoboda se rychle změní v past bez hranic.
Tři otázky o work-life balance
Náš pracovní trh pravděpodobně přes noc nezměníme, ale svůj vlastní přístup ano. Na konci pracovního týdne si zkuste položit tři upřímné otázky:
Měl/a jsem dost času na regeneraci? (Nejen na spánek a nákupy, ale na činnosti, které mě opravdu nabíjejí energií.)
Dokázal/a jsem se od práce skutečně odpoutat? (Nebo jsem i o víkendu v duchu řešil/a e-maily, prezentaci a nadcházející pondělí?)
Pracuji tolik, kolik potřebuji, nebo tolik, kolik mám pocit, že se ode mě očekává?
Pokud vaše odpovědi nevycházejí ideálně, nemusíte hned podávat výpověď. Někdy pomohou i drobné kroky, jako stanovit si pevný konec pracovní doby, vypnout večerní notifikace nebo si promluvit se šéfem o prioritách. Jindy je ale potřeba změna podmínek, které jednotlivec sám ovlivnit nedokáže. Výše v článku naleznete boxík s kontakty, na které se můžete obrátit, pokud máte pocit, že jsou porušována vaše pracovní práva.
