Mentální gymnastika fanoušků Taylor Swift: Jak kvůli idolům měníme názor?
Generace Z dostala klimatickou úzkost už do kolébky, zároveň ale vyrůstala na sociálních sítích, kultuře celebrit a mimo jiné i bezmezné lásce k popové královně Taylor Swift. Co se stane, když se tyto srdeční záležitosti střetnou?
Výsledkem je pořádné morální dilema. Když se v roce 2022 provalila data o letech soukromých tryskáčů, Taylor Swift z nich vyšla jako vůbec největší znečišťovatel mezi celebritami. Za prvních sedm měsíců roku vyprodukovalo její letadlo podle výpočtů 8293 tun CO₂e, tedy přibližně 1185krát více než zvládne průměrný člověk za celý rok. Mluvčí zpěvačky tehdy sice uvedli, že je letadlo půjčováno dalším lidem, ale i tak to byla pro fanoušky, kteří poctivě třídí odpad, celkem studená sprcha. Jak se dá s něčím takovým vyrovnat?
Výzkumný tým z Ameriky se zabýval mentální gymnastikou, k níž se fanoušci v podobných chvílích utíkají. Ve středu pozornosti stálo tzv. morální uvažování, tedy proces rozhodování o tom, co je správné a špatné, spravedlivé či nespravedlivé. V tomto případě to zahrnuje i mentální kličky, které děláme, když někdo, koho obdivujeme, poruší etické normy.
V praxi nejčastěji používáme dvě strategie:
Oddělení (decoupling): Řeknete si: „Létání tryskáčem je sice děsné, ale její hudba je geniální.“ Jednoduše oddělíte umění od osobního chování hvězdy a bez výčitek streamujete dál.
Racionalizace: Začnete hledat výmluvy. Přesvědčíte sami sebe, že emise z letadla vlastně nejsou tak hrozné, můžou za to ostatní, kteří si letadlo půjčili, nebo že zpěvačka nemá kvůli bezpečnosti jinou možnost.
Obranný reflex
Aby vědci a vědkyně zjistili, jak tento mechanismus funguje v praxi, oslovili přibližně 1000 amerických studentů ve věku 18–29 let. Účastníci nejprve vyplnili dotazník měřící míru jejich fanouškovství a následně si přečetli jeden ze tří fiktivních článků. První o uhlíkové stopě celebrit obecně, druhý přímo o gigantických emisích Taylor Swift a třetí neutrální text o běžné letecké dopravě a multitaskingu.
Výsledky ukázaly, že přečtení článku o emisích nepohnulo se všemi stejně. U skalních příznivců Swifties ale informace o prohřešcích jejich idolu spustila masivní obranný reflex. Ve snaze uchránit pověst Taylor i svou vlastní identitu ve fanouškovské komunitě naskočili na vlnu racionalizace.
Čím větší bylo napojení fanoušků na celebritu, tím více dostávalo přednost před jejich zeleným přesvědčením. Ochota těchto fanoušků podnikat osobní kroky k ochraně klimatu výrazně klesla. S nadsázkou řečeno, pokud si můj idol bez výčitek létá po světě tryskáčem, proč bych si měl kazit den pitím nápoje z papírového brčka?
Přesvědčení stranou
Ani tento výzkum ale neplatí bez výhrad. Účastnický vzorek tvořily převážně bělošské, heterosexuální a cisgender vysokoškoláčky s přikloněním se k americké Demokratické straně, takže závěry nelze automaticky uplatnit na celou společnost. Výzkumnému týmu se navíc nepodařilo spolehlivě změřit strategii zvanou „propojení“ (z anglického coupling, tedy stav, kdy prohřešky hvězdy trvale zničí váš vztah k její tvorbě; opak decouplingu), protože dotazníky v této části nepřinesly dostatečně přesná data.
Výzkum rovněž nezjišťoval, zda fanoušci o letadlové kauze veděli už předem, a zaměřil se výhradně na Taylor Swift. Jak by v podobném testu dopadli třeba sportovní nadšenci nebo příznivci politiků, tak ukáže až další bádání. Jedno je ale jisté, jakmile do hry vstoupí hluboké psychologické pouto k populární osobnosti, mohou jít naše přesvědčení s překvapivou lehkostí stranou. Nepřipomíná vám to někoho?
