Tajemství mikrofrustrací: Proč nás bzučící moucha přivádí k šílenství
Sedíte u stolu, soustředíte se na práci a kolem ucha vám soustavně bzučí moucha a vám po několikátém pokusu o odehnání vytečou nervy. Pokud se v tom vidíte a máte pocit, že jste naprosto selhali v sebeovládání, nemáte pravdu. Nejspíš za tím stojí obranný mechanismus, který se snaží ulevit naší přetížené nervové soustavě.
Nepřiměřená reakce na neodbytné zvuky, pachy nebo pohyby má svůj důvod, senzorické přetížení. Náš mozek soustavně filtruje tisíce podnětů z okolí, aby se mohl soustředit na důležité procesy. Když už je jich ale příliš anebo se potřebujeme výrazně soustředit, naše mentální kapacita už nemá kam expandovat a filtrace jednoduše selže. Všechny ruchy pak začnou naší nervovou soustavu dráždit v plném rozsahu a náš mozek to vyhodnotí jako hrozbu.
Potvrzuje to i studie publikovaná v British Medical Bulletin, podle které i opakovaný nebo nepředvídatelný hluk z okolí dokáže vyvolat stres. Málokdy ale vybuchneme jen kvůli mouše v místnosti. To bývá většinou až ta pověstná poslední kapka (a poslední kapka nemusí být vždy tou největší). Na vině bývá spíš kumulace malých nenápadných stresorů, které jsme schopni bez problémů přehlížet, pokud jich není příliš mnoho.
Zbavte se pocitu, že selháváte kvůli tomu, že vás dokáže vyvést z míry kapající kohoutek, protože i podle studie z Journal of Behavioral Medicine mají tyto mikrofrustrace (daily hassles) často výraznější vliv na naší každodenní psychickou pohodu než ojedinělé velké životní události.
Do daily hassles můžeme zařadit téměř všechno, od nevyřízených e-mailů, přes dlouhotrvající rekonstrukci chodníků pod okny až po pravidelnou odpolední zácpu. Každý tento detail mírně zvyšuje vnitřní napětí a vyčerpává naší schopnost seberegulace. Když nás pak začne obtěžovat jeden nevinně vypadající stresor navíc, naše nervová soustava jednoduše dosáhne své maximální kapacity.
Jak uklidnit nervovou soustavu?
Prvním krokem k opadnutí vzteku je uvědomění, že nejde o naše selhání ani o trvalou ztrátu sebekontroly. Mozek se vás pouze snaží chránit před dalším přetížením. Místo sebekritiky za přecitlivělost zkuste reagovat vědomě.
Pokud vás přepadne nával vzteku, protože se už třikrát za sebou čistí kávovar a váš kolega odmítá přijmout fakt, že si na kafe bude muset chvilku počkat a bez ustání nadává, zkuste svou emoci fyzicky přerušit. Vstaňte od stolu, jděte se napít nebo otevřít okno, během toho můžete regulovat napětí tím, že něco několikrát za sebou pevně stisknete a uvolníte.
Nebo zkuste využít techniku 5 - 4 - 3 - 2 - 1: zaměřte pozornost na pět věcí, které vidíte, čtyři věci, kterých se můžete dotknout, tři, které slyšíte, dvě, které cítíte čichem, a jednu chuťovou. Tím vrátíte pozornost zpět logickému centru mozku, a ten přestane hledat hrozby tam, kde ve skutečnosti nejsou.
