Deprese brání mozku tvořit nové neurony. Budeme ji léčit na buněčné úrovni?
Pohled odborníků na depresi se zásadně mění. Zatímco v minulosti byla považována především za důsledek chemické nerovnováhy, současné vědecké poznatky ukazují na hlubší problém. Už dříve jsme vás informovali o zjištěních, která popisují, jak se deprese šíří celým tělem na buněčné úrovni. Nová zjištění výzkumu mozku zase přibližují, na co se může zaměřit léčba v budoucnosti.
Ačkoliv se většina ze 100 miliard lidských neuronů tvoří ještě před narozením, v mozkovém centru pro paměť a emoce (hippokampu) vzniká i v dospělosti malý proud nových buněk. Právě tato dospělá neurogeneze hraje klíčovou roli v ochraně před psychickými problémy.
„Historicky byla deprese považována za onemocnění z nedostatku neurotransmiterů, zejména serotoninu, ale nyní si myslíme, že deprese pramení z mnoho problémů, které ovlivňují schopnost našich neuronů adaptovat se na stres a měnící se prostředí,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Maura Dupont z Kolumbijské univerzity. „Bez schopnosti vytvářet nové neurony nemusí mít lidé s depresí odolnost k efektivní adaptaci na prostředí.“
Negativní vzpomínky
Tvorba nových neuronů je nezbytná pro takzvanou separaci vzorců, což je schopnost mozku rozlišovat mezi podobnými zážitky a oddělovat minulé emoce od přítomnosti.
„Hippokampus je důležitý pro naši schopnost rozlišovat mezi podobnými, ale odlišnými vzpomínkami a oddělovat emoce minulých vzpomínek od současných událostí,“ popisuje Dupont. Pokud je tato funkce narušena, jednotlivé vzpomínky a emoce splývají a mozek má tendenci interpretovat události v negativním světle.
„Můžete být s kamarádkou na obědě, ale ona je unavená a moc nemluví. S narušeným separováním vzorců se to smísí s předchozími vzpomínkami na pocit odmítnutí, což vás vede k myšlence: ‚Je na mě naštvaná,‘“ ilustruje Dupont. „To často vidím u svých pacientů, kteří si ze svých vzpomínek dokážou vybavit pouze negativní informace.“
Převratné zjištění
Rozsáhlá studie, která zkoumala téměř půl milionu mozkových buněk odebraných krátce po smrti dárců, poprvé potvrdila, že se tvorba nových neuronů u lidí s těžkou depresí fakticky zastavuje. Vědecký tým zároveň odhalil rozsáhlé molekulární změny napříč celým paměťovým okruhem hippokampu, od zánětů a buněčného stresu až po epigenetické úpravy genů.
„Jsou jako stmívače, které ovládají aktivitu genů a jsou ovlivněny životními zkušenostmi, jako je stres, učení, stárnutí, chemické látky atd.,“ dodává Dupont k epigenetickým změnám, které reagují na vnější prostředí. Tato rozmanitost molekulárních změn pomáhá vysvětlit, proč se deprese u různých lidí projevuje odlišně.
„Celkově by široká škála účinků, které jsme zjistili, mohla odrážet různé patogenetické mechanismy, což by mohlo naznačovat, že deprese není jen jedno onemocnění,“ shrnuje Dupont. Přesnější definice poruchy na buněčné úrovni tak otevírá dveře k vývoji zcela nových terapií přizpůsobených konkrétním biologickým formám deprese.
