Syndrom bílého pláště: Proč některým z nás u lékaře vyletí tlak?
- Doma máte tlak v normě, ale lékař vám pokaždé naměří extrémní hodnoty?
- Syndrom bílého pláště není nemoc, ale automatická reakce na stres.
- Jak s tímto syndromem pracovat a jak během vyšetření zklidnit tělo i mysl?
Syndrom bílého pláště je formou stresové reakce našeho nervového systému, která dočasně, ale velmi výrazně zvyšuje krevní tlak. Ačkoliv se nejedná o trvalou hypertenzi, jde o obranný reflex, který bychom rozhodně neměli ignorovat.
Co je syndrom bílého pláště?
Doma na pohovce si v naprostém klidu naměříte ukázkové hodnoty, ale jakmile překročíte práh ordinace, na tlakoměru vyskočí čísla, která rozhodně v normálu nejsou. Vaše tělo v tu chvíli jednoduše vyhodnotí lékařské prostředí jako hrozbu a do krevního oběhu se okamžitě vyplaví dávka stresových hormonů, primárně adrenalinu a kortizolu.
Tyto hormony mají za úkol připravit organismus na okamžitou fyzickou akci. Zrychlí se vám srdeční tep, stáhnou se cévní stěny a zvýší se průtok krve do velkých svalových skupin. Ve chvíli, kdy odevzdaně sedíte v křesle, se vaše tělo paradoxně chystá na obrovský fyzický výkon, což zcela logicky enormně zvýší i krevní tlak.
V žádném případě nejde o vědomé simulování, přehnanou hypochondrii ani selhání vůle. K této reakci často dochází na základě takzvaného klasického podmiňování. Náš mozek si z minulosti pamatuje, že ordinace je místem bolesti, nepříjemných zpráv nebo diskomfortu.
Úzkost z autority a ztráta osobní kontroly
Syndrom bílého pláště se běžně objevuje i u lidí, kteří obvykle zvládají i enormní stres s ledovým klidem. Klíčovým faktorem totiž bývá ztráta kontroly. V čekárně odevzdáváme svůj osud do rukou lékaře, svlékáme se ze svých běžných sociálních rolí a stáváme se zranitelnými pacienty.
Stresová reakce nezačíná až v okamžiku měření, ale často už doma u snídaně nebo večer před usnutím. Čím více se na blížící se vyšetření soustředíte a čím zoufaleji si přejete, aby dopadlo dobře, tím spolehlivěji nervový systém vybudíte.
Kdy jde o stres a kdy o hypertenzi?
Nejtypičtějším znakem tohoto psychosomatického jevu je propastný rozdíl mezi hodnotami naměřenými v ordinaci a těmi z vašeho domácího prostředí. Zatímco u lékaře tlak opakovaně přesahuje varovnou hranici 140/90 mmHg, doma se stabilně drží v naprosté normě kolem ideálních 120/80 mmHg. Zrádnost této situace spočívá v tom, že jednorázové měření může lékaře snadno zmást.
Rizikem je pak chybná diagnóza a zbytečné předepsání léků. Odlišení syndromu bílého pláště od skutečné hypertenze proto vyžaduje mnohem pečlivější a dlouhodobější sledování než jedno náhodné vyšetření. Nejúčinnější metodou je dlouhodobé a soustavné monitorování krevního tlaku, například Holterem. Jde o malý nositelný přístroj, který pacientovi měří tlak v pravidelných intervalech po dobu celých čtyřiadvaceti hodin v přirozeném prostředí.
Jak se zbavit syndromu bílého pláště?
Pochopení toho, že vaše tělo vás nezrazuje, ale naopak se vás snaží chránit, je klíčové. Bojovat se stresem silou vůle nefunguje, mnohem efektivnější je využít triky, které zklidní nervový systém:
- Komunikujte: Řekněte lékaři hned ve dveřích, že z měření býváte nervózní. Už jen hlasité pojmenování obavy obrovsky snižuje vnitřní napětí a ukazuje lékaři širší kontext.
- Relaxační dýchání: Těsně před nasazením manžety proveďte hluboký nádech na čtyři doby, zadržení na čtyři doby a dlouhý výdech (například na šest až osm dob). Právě delší výdech prokazatelně zpomaluje srdeční tep.
- Nechte se změřit dvakrát: Pokud je první hodnota vysoká, požádejte o druhé měření, například až během odchodu z ordinace. Tělo i mysl si přivyknou na prostředí a tělesná reakce už nebude tak výrazná.
- Ukotvěte se v přítomnosti: Během měření se vůbec nedívejte na blikající displej přístroje. Soustřeďte svou pozornost jinam, nejlépe na nějakou část svého těla, například na chodidla opírající se o podlahu nebo na narovnaná záda přitlačená k opěradlu.
