Chyba v Matrixu? Co je to derealizace a jak se vrátit do reality
Stalo se vám někdy, že jste šli po ulici a najednou všechno kolem začalo vypadat spíš jako kulisy než opravdové město? Jako by někdo v nastavení světa snížil grafické rozlišení nebo vás zavřel za sklo? Nebojte se, váš mozek si jenom vzal neplánovanou pauzu.
Co je to derealizace?
Derealizace je stav, při kterém člověk vnímá okolní svět jako zvláštní, vzdálený, neskutečný nebo snový, přesto si uvědomuje, že se nezměnila samotná realita, ale jeho prožívání. Právě zachovaný náhled je zásadní rozdíl oproti psychóze. Derealizace se objevuje při silném stresu, úzkosti, panické atace, vyčerpání nebo po nedostatku spánku a ve většině případů je přechodná. Sama o sobě neznačí závažné onemocnění, je poměrně běžná a není nebezpečná. Odhaduje se, že alespoň jednu epizodu derealizace nebo depersonalizace zažije během života zhruba polovina lidí.
Přestože může být tento stav velmi nepříjemný a vyvolávat obavy, nevede ke ztrátě kontaktu s realitou, nepřechází sám o sobě v psychózu a nezpůsobuje trvalé poškození. V současnosti se derealizace považuje za obranný mechanismus mozku, který může dočasně „utlumit“ intenzitu prožívání, když jsme z různých příčin přetížení.
Typické příznaky derealizace
Nejdůležitějším znakem derealizace je zachovaný kontakt s realitou, víme, že se mění naše vnímání, nikoli svět kolem nás. Přesto nás mohou přepadnout velmi nepříjemné představy a můžeme se domnívat, že se s námi děje něco opravdu špatného. Při derealizaci můžeme zažívat například:
- Pocit, že je svět jako ve snu, ve filmu nebo za sklem.
- Okolí se zdá být ploché, umělé, naaranžované, bez života nebo bez emocí.
- Zkreslené vnímání času, prostoru nebo vzdáleností (vše třeba působí příliš blízko nebo daleko).
- Pocit odpojení od okolního prostředí, jako by člověk nebyl „tady a teď“.
- Tlumené nebo intenzivní vnímání zvuků, světla či barev.
- Úzkost nebo strach z toho, že „přicházíme o rozum“, přestože víme, že realita jako taková se nezměnila.
Derealizace, nebo depersonalizace?
Derealizace a depersonalizace jsou podobné disociativní stavy, liší se však tím, čeho se pocit odcizení týká. U derealizace vnímáme jako neskutečné nebo vzdálené okolní svět nebo lidi, u depersonalizace se naopak pocit neskutečnosti vztahuje k vlastní osobě. To může zahrnovat pocity odpojení od těla, emocí nebo vlastních myšlenek. V obou případech však zůstává zachovaný kontakt
s realitou a člověk si je vědom, že jde o změnu vlastního prožívání, nikoli skutečnosti.
Jev | Kdo/co je „divné“? | Typický pocit |
Derealizace | Okolní svět | „Tento byt vypadá jako kulisa |
Depersonalizace | Vy sami | „Moje ruce mi nepatří, sleduji se |
Příčiny derealizace a nejčastější spouštěče
Derealizace se objevuje zejména ve chvíli, kdy je mozek dlouhodobě nebo náhle přetížený. Může jít o chronický stres, silnou úzkost, psychické vyčerpání nebo dlouhodobou únavu. V takových situacích může nervový systém dočasně změnit způsob, jakým zpracovává okolní podněty. Náchylnější k derealizaci také bývají lidé, kteří v minulosti zažili trauma.
Častým spouštěčem je také nedostatek spánku, který zhoršuje schopnost mozku správně zpracovávat informace a regulovat emoce. Derealizace se velmi často objevuje i během panické ataky, kdy intenzivní úzkost aktivuje přirozenou stresovou reakci organismu.
U některých lidí mohou epizodu vyvolat také psychoaktivní látky, například vyšší dávky kofeinu (obzvláště při únavě a nedostatku spánku), marihuana, alkohol nebo jiné drogy. Ty mohou ovlivnit fungování mozku a u citlivějších jedinců vyvolat nebo zesílit pocit neskutečnosti. Ve většině případů derealizace po odeznění „spouštěče“ postupně ustoupí.
Jak vrátit mozek do reality?
Technika 5-4-3-2-1
Jednoduché uzemňovací cvičení pomáhá odvést pozornost od nepříjemných pocitů zpět k přítomnému okamžiku. Postupujte pomalu a vnímejte každý krok:
- 5 věcí, které vidíte: Rozhlédněte se kolem sebe a pojmenujte pět věcí, kterých jste si předtím možná ani nevšimli (například hrnek, strom za oknem nebo vzor na koberci).
- 4 věci, kterých se můžete dotknout: Vnímejte jejich strukturu a teplotu. Může to být oblečení, židle nebo podlaha pod nohama.
- 3 zvuky, které slyšíte: Zaměřte se na zvuky ve svém okolí, například zpěv ptáků, hučení ledničky nebo vlastní dech.
- 2 vůně, které cítíte: Všimněte si vůní kolem sebe. Pokud žádnou výraznou necítíte, přivoňte si například k čaji nebo krému na ruce.
- 1 věc, kterou můžete ochutnat: Vnímejte chuť v ústech nebo si dejte doušek vody, bonbon či žvýkačku a soustřeďte se na chuť.
Ledová voda a zapojení svalů
Tyto způsoby nejsou „léčbou“ derealizace a jejich účinnost zatím nebyla spolehlivě potvrzena, avšak vám mohou pomoct snížit intenzitu úzkosti a vrátit pozornost k přítomnému okamžiku.
Opláchnutí obličeje studenou vodou nebo přiložení studeného obkladu může aktivovat tzv. potápěčský reflex, který zpomaluje srdeční frekvenci a tlumí aktivaci sympatického nervového systému. Aktivní zapojení svalů nebo silnější hmatové podněty (např. pevný stisk předmětu, zatnutí svalů, chůze naboso) fungují podobně jako technika 5-4-3-2-1 a zvyšují uvědomování si vlastního těla a přítomného okamžiku.
Léčba derealizace aneb Kdy jít k psychologovi?
Pokud se epizody opakují, trvají dlouhou dobu, výrazně narušují běžný život nebo jsou spojené s intenzivou úzkostí, panickými atakami či následky traumatu, je vhodné vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. Odborná pomoc může nejen zmírnit samotnou derealizaci, ale především řešit její příčinu.
Ačkoli může být derealizace velmi nepříjemná, není nebezpečná a sama o sobě neznamená, že přicházíte o kontakt s realitou nebo že se děje něco s vaším mozkem. Paradoxně ji často udržuje právě strach. Čím více se snažíme nepříjemný pocit kontrolovat nebo proti němu bojovat, tím více na něj zaměřujeme pozornost. Příště už budete vědět, že jde o dočasnou stresovou reakci a můžete se tak zaměřit na techniku 5-4-3-2-1 nebo běžné činnosti, což je asi nejlepší způsob, jak derealizaci oslabit.
