Poporodní depresi lze odhalit předem. Jak funguje nový typ screeningu v praxi?
Místo očekávané euforie přichází po porodu hluboký smutek, úzkost a pocity absolutního vyčerpání?
Poporodní deprese není osobní selhání matky, ale nemoc, o které se ve společnosti stále mluví jen šeptem.
Kde leží hranice mezi běžným splínem a jak může jeden nenápadný dotazník včas odhalit blížící se krizi?
Příchod nového života je společností tradičně vnímán jako období čiré radosti a velkého očekávání, nicméně realita bývá často o poznání složitější. Společně s narozením miminka totiž do života matky vstupuje hluboká únava, dramatická změna navyklého životního stylua narušený spánek.
K deficitu v naplňování základních lidských potřeb se navíc přidávají hormonální výkyvy a neúprosný společenský tlak na dokonalé zvládnutí nové mateřské role. Není proto divu, že je psychika ženy v období těhotenství a porodu vystavena enormní zátěži a namísto očekávané euforie se mohou dostavit pocity smutku, úzkosti či nekontrolovatelné slzy. Ačkoliv tyto stavy zásadním způsobem ovlivňují zdraví matky, dítěte i celého rodinného systému, ve veřejném prostoru se o nich stále hovoří velmi málo.
VIDEO TIP: Jak vypadá poporodní deprese a kdy je potřeba se obrátit na odborníky?
Od přechodného smutku k vážnému ohrožení
Je nezbytné rozlišovat mezi běžným výkyvem nálad a závažným onemocněním. Až
80 % žen zažívá po porodu takzvané poporodní blues, které se projevuje krátkodobým smutkem a přecitlivělostí, přičemž tyto příznaky většinou samovolně odezní do dvou týdnů. Pokud však psychické obtíže přetrvávají delší dobu, může se jednat o rozvíjející se poporodní depresi. Ta na sebe upozorňuje hlubokými pocity beznaděje, absolutním vyčerpáním, absencí radosti nebo neschopností navázat vztah k vlastnímu dítěti.
V nejvážnější formě může propuknout poporodní psychóza, což je akutní stav, který se objevuje zhruba u jedné až dvou žen z tisíce. Jak upozorňuje MUDr. Tereza Wohlgemuthová z Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný, tato porucha se projevuje například zmateností, bludy, halucinacemi nebo naopak neadekvátně zvýšenou náladou. Mezi typické rysy patří také nespavost a ztráta pocitu potřeby spánku. Vzhledem k dramatickému a velmi rychlému průběhu, který může vyústit až v sebevražedné myšlenky, je neléčená psychóza extrémně nebezpečná a vyžaduje okamžitou odbornou pomoc.
Dnes již navíc lékařská věda opustila historický postup, kdy se při problémech, tehdy označovaných jako „laktační psychóza“, doporučovalo přerušit kojení. Kojení totiž nepředstavuje hlavní příčinu vzniku těchto psychických poruch po porodu. Mnohem významnějším rizikovým faktorem je předchozí duševní onemocnění, jako je schizofrenie či bipolární porucha. Plošné zastavování laktace proto není namístě, neboť kojení může mnoha ženám naopak poskytnout psychickou oporu a posílit jejich vztah s novorozenětem.
Poporodní depresi může odhalit screening
Základním předpokladem úspěšného zvládnutí těchto náročných stavů je včasná diagnostika. Riziko rozvoje poporodních psychických potíží je obrovskou výhodou odhalit dříve, než plně propuknou.
Jako vysoce účinný nástroj, jak vytipovat ohrožené maminky, se ukazuje screeningový projekt Perinatal. V rámci tohoto programu mají ženy možnost po porodu vyplnit krátký anonymní dotazník na zapůjčeném tabletu. Ačkoliv je vyplnění dobrovolné, odborníci ho doporučují každé rodičce. O této možnosti jsou ženy navíc informovány již během předporodních kurzů a v těhotenských poradnách. Podle primářky Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný MUDr. Markéty Matouškové pomáhá tento postup odhalit rizikové faktory a podat ženě včas pomocnou ruku.
Vyplněné dotazníky následně vyhodnocuje Národní ústav duševního zdraví. „Zhruba polovině z nich se pouze zasílají odkazy a kontakty, aby věděly, kam se samy můžou v případě potřeby obrátit. Druhou polovinu pak přímo kontaktují s nabídkou pomoci peer konzultantky (pozn. terénní pracovnice) z organizace Úsměv mámy,“ vysvětluje odborný garant projektu, psychiatr MUDr. Antonín Šebela, Ph.D.
Jedná se o speciálně vycvičené ženy, které se s podobným problémem po porodu v minulosti samy setkaly, a dokážou tak adekvátně provést krizovou intervenci. Tyto pracovnice jsou dostupné po telefonu, ale mohou za maminkami dorazit i osobně, přičemž kontakty na ně lze nalézt přímo na stránkách organizace Úsměv mámy.
Jak dodává primářka Matoušková, peer konzultantky poskytnou „první pomoc“, a pokud zjistí, že se jedná o závažný stav, předají pacientku k další práci psychiatrovi či psychologovi.
Jak minimalizovat riziko poporodní deprese
Podle odborníků lze rizika minimalizovat již během těhotenství. MUDr. Wohlgemuthová upozorňuje, že zásadní roli hraje zdravý životní styl, zahrnující dostatek spánku a tekutin, vyvarování se drog a alkoholu, ale také udržování sociálních kontaktů a předem připravený plán pomoci po porodu.
Naprosto klíčová je rovněž otevřenost. Ženy s anamnézou psychických potíží by o nich měly informovat svého lékaře a ve spolupráci s rodinou se připravit na náročné období šestinedělí. Strach ze stigmatizace není namístě; nejde totiž o osobní selhání, ale o nemoc, která pro své zvládnutí vyžaduje podporu a prevenci.
V první linii této podpory stojí bezesporu rodina a partner. Právě nejbližší okolí může jako první zaznamenat varovné změny v chování, jako je nespavost, nadměrná plačtivost či úzkost, a dokáže tak včas reagovat. Odborníci varují před zlehčováním situace – fráze typu: „Zvládly to všechny před tebou, zvládneš to taky“ mohou napáchat obrovské škody. Skutečnou hodnotu mají naopak jednoduchá, ale silná sdělení: „Jsem tady pro tebe. Jak ti můžu pomoct?“.
Velkou úlevu v tomto křehkém období přinášejí i drobné praktické činy, ať už jde o pomoc s chodem domácnosti, uvaření jídla nebo pohlídání dítěte, aby matka získala prostor pro odpočinek.
Pokud stavy úzkosti trvají déle než dva týdny, nebo se objeví halucinace a myšlenky na sebevraždu, je naprosto nezbytné neprodleně vyhledat péči odborníků – psychiatra nebo psychoterapeuta. V některých případech může být snazším prvním krokem návštěva praktického lékaře. Podporu poskytují také organizace jako Úsměv mámy nebo nonstop fungující krizové linky, mezi které patří například Linka první psychické pomoci a Centrum krizové intervence. Každá pomoc se v takové chvíli počítá.
Zdroj: autorský článek
