Poporodní deprese si nevybírá: Proč často srazí na kolena ty nejsilnější z nás
Mělo by to být nejkrásnější období v životě. Jenže místo zaplavení štěstím přichází svíravá úzkost, beznaděj a pocit, že selháváte hned na startovní čáře. Poporodní deprese není jen „domácí fňukání“. Je to temná propast, do které každoročně spadnou desetitisíce žen. A paradoxně do ní často padají ty nejsilnější.
Veronika Kubrichtová, zakladatelka organizace Úsměv mámy, si tímto očistcem prošla hned dvakrát. Přitom měla takzvaně objektivně všechno – zdravé dítě, skvělého partnera i vytouženou rodinu. Místo toho, aby si užívala miminka jako v bavlnce, uvízla v kolotoči děsivých obav.
Bála jsem se chodit ven sama, nebyla jsem schopná se dotýkat věcí v domácnosti. Z vnějšku to vypadalo tak, že jsem neustále někomu volala a kontrolovala rizika.
Nejistota, úzkost, únava, i to jsou pocity, které provázejí těhotenství a mateřství. Proč je důležité o nich mluvit, i když máte pocit, že jsou běžné a nijak vás neohrožují? Kam se obrátit, kde najít podporu a s kým konzultovat, zda nejde o problém? O podpoře v těhotenství a mateřství mluví moderátorka Tereza Víchová s Veronikou Kubrichtovou v podcastu Moje psychologie.
Křehké květinky? Spíše vyčerpané hrdinky
Poporodní deprese si nevybírá. Společností sice stále rezonuje mýtus, že se psychicky hroutí jen „křehké květinky“, které se složí při prvním náznaku problému. Praxe a příběhy z center Úsměvu mámy ale jasně ukazují pravý opak. Často jde o nesmírně výkonné, šikovné a silné ženy, které jsou v běžném pracovním i osobním životě zvyklé přenášet hory.
Jenže mateřství je energeticky extrémně náročný proces. Jak říká Veronika, když v životě dlouhodobě a bez odpočinku překračujete své limity, tělo vás dál zkrátka nepustí. V křehkém období kolem šestinedělí se pak snaha všechno zvládnout vlastními silami může zvrtnout v těžkou depresi klidně i za pouhých pár dní.
Strach, který zbytečně svazuje
Největší překážkou na cestě ven bývá paradoxně strach z léčby. Ženy se děsí vyhledat odborníka. Bojí se, že je zavřou do ústavu, seberou jim dítě, nebo že kvůli lékům přijdou o možnost kojit. Jsou to ale mýty, které zbytečně protahují utrpení.
Odborná pomoc neznamená odebrání dítěte – naopak je to ten nejlepší krok k tomu, abyste mohla být znovu plnohodnotnou mámou. A co se týče medikace? Moderní psychiatrie umí nabídnout šetrná antidepresiva, která jsou bezpečně slučitelná i s kojením.
Řekněte si o pomoc
Pokud se právě teď topíte ve vlastních myšlenkách a máte pocit, že už nemůžete dál, na chvíli se zastavte. Není to vaše vina. Nemusíte být dokonalá a už vůbec na to nemusíte být sama. Nečekejte hrdinsky, až vám dojdou úplně poslední zbytky sil.
Dovolte si být zranitelná a řekněte si o pomoc. Ať už partnerovi, rodině, nebo přímo peer konzultantkám a psycholožkám z Úsměvu mámy. Protože i když se teď zdá, že ta neproniknutelná temnota nikdy nezmizí – věřte, že cesta ven opravdu existuje. A vy si zasloužíte na ni vykročit.
Zdroj: autorský text
