Nemusíte všem vyhovět. Jak přestat být people pleaser?
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Slíbili jste kamarádce pomoc se stěhováním, i když toho máte sami nad hlavu?
- V práci si automaticky vezmete na starost projekt, který měl dělat kolega?
- Tahle past se jmenuje „people pleasing“. Jak z ní ven?
Být laskavý, vnímavý k okolí a ochotný pomoci jsou úžasné vlastnosti. Jenže hranice mezi obětavostí a sebezničujícím chováním je velmi tenká. Pokud vaše „ano“ ostatním téměř vždy znamená automatické „ne“ vám samotným a vaše vlastní potřeby zůstávají trvale nenaplněné, dostáváte se do začarovaného kruhu.
Kdo je vlastně people pleaser?
Lidé se syndromem hodné holky či hodného kluka nejsou od přírody světci bez osobních potřeb. Jejich chování je často hluboce zakořeněným obranným mechanismem. Náš mozek se totiž učí ze zkušeností a u mnoha lidí si v dětství uložil jednoduchou rovnici: pokud budu bezproblémový, budu potichu, nebudu nic chtít a všem pomůžu, okolí mě přijme a nevyhodí mě z bezpečí tlupy.
People pleaser se tedy primárně nesnaží být jen milý, spíš se bojí odmítnutí a opuštění. Raději ignoruje únavu nebo vztek a usměje se. Je to vlastně poměrně účinná strategie přežití. Problém spočívá v tom, že tato snaha je stojí ohromné množství energie a dřív nebo později se přihlásí vyčerpání nebo pocit vyhoření.
Jak si správně nastavit work-life balance?
Proč neustupovat?
Paradoxem people pleasingu je fakt, že ačkoliv se lidé snaží ostatním ve všem vyhovět, aby o ně nepřišli, vztahy tím naopak trpí. Jak to?
Představte si běžnou situaci: partner nadšeně navrhne, že strávíte neděli u jeho rodičů, a vy, ačkoliv toužíte po klidném dni s knížkou, na kterou se těšíte už několik měsíců, s úsměvem souhlasíte. Celou neděli pak ale tiše trpíte, jste odtažití nebo pasivně agresivní. Vám je mizerně a partner vůbec netuší, co udělal špatně.
Skutečná blízkost vyžaduje zranitelnost a upřímnost, i za cenu, že s vámi občas někdo nebude souhlasit. Bez toho vaše vztahy zůstanou plné povrchního přitakávání, pod kterým bublá nevyřčená frustrace.
Jak nebýt people pleaser?
Vymanit se ze vzorce chování, který si pěstujete desetiletí, se nepodaří přes noc. A ani to není žádoucí. Nemusíte se zničehonic stát nekompromisním suverénem, který bez výjimky odmítá každou prosbu. Stačí začít malými, drobnými krůčky.
- Zrušte autopilota: Zlozvykem people pleaserů je okamžité vyřčení „jasně, není problém“. Zkuste mezi prosbu a vaši reakci vložit pauzu, tu si vytvoříte například větou: „Podívám se do diáře a dám ti co nejdřív vědět.“ Budete mít chvíli na to, abyste si uvědomili, co vlastně chcete vy.
- Trénujte své „ne“: Posilujte tento pomyslný sval tam, kde o nic nejde. Odmítněte nevyžádanou radu od prodavačky, neobjednávejte si dezert, pokud ho nechcete, i když ho jedí všichni u stolu. Učte se, že říct ne nepřinese konec světa.
- Naučte se neomlouvat: Když už něco odmítnete, nepotřebujete sáhodlouhou obhajobu. Nemusíte si vymýšlet nemoci nebo zaneprázdněnost. Věta: „Nezlob se, ale tenhle týden mi to nevyjde,“ je naprosto dostačující a kompletní. Nezabrušujte do příběhů obsahujících návštěvu pratetičky vašeho bratrance a odvoz kocoura (kterého ve skutečnosti nemáte) na veterinu.
- Zkuste být nedokonalí: Tohle je ta nejtěžší část. Až začnete nastavovat hranice, část vašeho okolí to možná překvapí. Možná budou chvíli otrávení nebo zklamaní. Dovolte jim to. Vaším úkolem na tomto světě není udržovat všechny lidi neustále šťastné. Vaším úkolem je žít tak, abyste nevyhořeli vy sami.
