Na mobil saháme až stokrát častěji než na své blízké. Kdy se ze scrollování stává závislost?

Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
Na mobilní telefon saháme až stokrát častěji než na lidi, které milujeme. Kdy se ale
z nevinného scrollování stává závislost a jak z tohoto kruhu ven?
Ruku na srdce: Kolikrát denně vezmete do ruky telefon, aniž byste vlastně věděli proč? Zkontrolovat notifikace, sjet pár videí, odehrát rychlou hru. Z nenápadného společníka se pro mnohé z nás, a bohužel i pro naše děti, stala past. Když už telefon neslouží jako užitečný nástroj, ale útěk před nudou, nebo dokonce únik od reality, může se z nevinné zábavy stát velmi rychle forma nelátkové závislosti.
Mechanismus, který se v nás odehrává, je přitom mrazivě podobný tomu, co zažívají lidé závislí na drogách nebo alkoholu. A je o to děsivější, že telefon, na rozdíl od lahve s alkoholem, nemůžeme odložit nadobro.
VIDEO TIP: Jak a proč si pohlídat konzumaci alkoholu během svátků?
„Bez alkoholu žít můžete, ale bez mobilu to jde dneska těžko,“ vysvětluje primář sanatoria Libella Petr Popov. „Pokud má někdo závislost, kterou mu zprostředkovává mobilní telefon, ať už je to hraní, sázení, surfování, či scrollování, nejde prostě jenom říct, ať už na něj nikdy ani nesáhne. V tomhle případě je potřeba závislého člověka naučit takzvanému kontrolovanému užívání, tedy takovému, které mu bude ku prospěchu, aniž by ho ničilo,“ dodává.
Past levného dopaminu
Co se ale v našem mozku vlastně děje, když nekonečně scrollujeme sociálními sítěmi? Odpovědí je mimořádně opojný „levný dopamin“. Dopamin je neurotransmiter, který funguje jako posel odměny a motivace. Za normálních okolností se vyplaví, když dosáhneme cíle, zasportujeme si nebo zažijeme smysluplnou interakci, tedy při činnostech, které nás stojí nějaké vynaložené úsilí. Jako odměnu dostaneme právě dopamin, kterému se také zjednodušeně říká hormon štěstí a který nám zaručuje chvíli drobné euforie a dobré nálady.
Jenže aplikace jako TikTok nebo rychlá videa na Instagramu jsou navrženy tak, aby náš mozek hackly. Algoritmus nám servíruje nekonečný proud krátkých videí a my nikdy nevíme, které nás rozesměje nebo zaujme. Tento princip nepředvídatelné odměny, mimo jiné stejný, jaký funguje u výherních automatů, mozek miluje. Dostává obrovské dávky dopaminu zcela bez námahy – levně.
Problém nastává v momentě, když si mozek na tento rychlý přísun zvykne a vyvine si toleranci. MUDr. Popov tento princip popisuje přesně: „K tomu, abyste dosáhli stejného příjemného efektu jako na začátku, potřebujete najednou víc, protože organismus se už adaptoval a přestává reagovat.“
U telefonu to znamená, že potřebujeme scrollovat déle a častěji. Běžné, pomalejší aktivity, jako je čtení knihy, procházka nebo rozhovor s partnerem nám najednou přijdou nudné a nedokážeme se na ně soustředit. Všechny aktivity, které jsme dřív měli rádi, tak najednou začne nahrazovat svítivý displej.
Funguje týden bez mobilu?
Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) i pediatrické společnosti varují před nadměrným užíváním obrazovek u dětí. Konkrétní čas, který dítě může před obrazovkou trávit, je samozřejmě individuální a liší se podle věku dítěte a samozřejmě také toho, co před ní dělá. Pokud vaše desetileté dítě na počítači programuje, je to jiný případ, než když batole sleduje videa na YouTube.
Obecně se ale dá říct, že děti do 2 let by ideálně neměly u obrazovek sedět vůbec. Předškoláci by u nich měli strávit maximálně hodinu denně, a konzumovat ideálně kvalitní obsah sledovaný spolu s rodičem. U školáků a teenagerů je už pak výrazně těžší bavit se o konkrétním počtu minut nebo hodin. Důležité je spíš to, aby technologie nenahrazovaly kvalitní a dostatečný spánek, pohyb a sociální kontakty.
Mnoho rodičů v zoufalství sahá po absolutních zákazech. Ty ale z dlouhodobého hlediska nefungují. Děti si cestu najdou a zákaz v nich často vyvolá jen vzdor a pocit odloučení od vrstevníků. Místo zákazů je tedy důležitější zkoumat příčinu.
Když vidíme, že dítě tráví na mobilu nezdravé množství času, musíme si podle primáře Popova položit jednu zásadní otázku: „Proč k telefonu utíká? Je to bezpečný útěk, nebo už mu displej velmi zrychleným způsobem nahrazuje aktivity, které mu dřív dělaly dobře? Úkolem rodiče není jen vzít z ruky přístroj, ale pomoct dítěti najít smysluplnou alternativu a zjistit, před čím do virtuálního světa prchá.“
Závislost na mobilu a dluhy
Speciální a velmi nebezpečnou kategorií je pak hraní her a online sázení. Dávno pryč jsou doby, kdy byl hazard spojený jen se zakouřenými hernami. Dnes nosíme kasino v kapse. Mnoho mobilních her, které hrají i děti, je založeno na tzv. mikrotransakcích nebo „loot boxech“ (krabičkách s náhodným vybavením za reálné peníze).
„Napříč generacemi jde přitom o sázení. Je jedno, jestli jde o diamanty, které nám pomohou získat ve hře výhodu, nebo o virtuální peníze, které můžeme směnit za ty skutečné. Leckdo chce zbohatnout, dítě i dospělý, jenže si musíme uvědomit, za jakou je to cenu,“ varuje primář Popov.
Pokud tedy zjistíme, že my nebo naši blízcí ztrácíme nad displejem kontrolu, je čas jednat. Základní digitální detox, jako je například víkend bez technologií, může ukázat míru našeho problému.
Pokud se dostaví silný neklid, podrážděnost až úzkost, je namístě vyhledat odbornou pomoc. Léčba nelátkových závislostí v sanatoriích jako je Libella neprobíhá formou zákazů a trestů, ale naopak jako cesta k sebepoznání v bezpečném prostředí.
„Není tady kasino a mobil se používá kontrolovaně. Nahrazuje se třeba tlačítkovým telefonem, aby léčbu nenarušoval, ale současně aby člověk neztratil kontakt s blízkými,“ vysvětluje primář. Nejklíčovější je ovšem psychoterapie a snaha přijít na to, proč vlastně závislost vznikla, co ji spouští a co to klientovi dávalo. Jedině tak je možné odejít s vědomím, že se z telefonu stane zase bezpečný nástroj každodenní potřeby a ne past.
Zdroj: autorský článek



















